Jiřina Langhammerová: Lidové kroje z České republiky, Nakladatelství Lidové noviny, 260 stran, 395 Kč
Na zahájení olympijských her v Lillehammeru vítali hosty místní lidé v norských krojích a na tuto slavnostní událost si je oblékla i královská rodina. U nás by se asi nic podobného stát nemohlo, taková tradice zmizela již dávno. Přitom české, moravské a slezské kroje jsou výjimečně barvité a různorodé. Nejdéle se udržely kroje na svatbách - až do padesátých let dvacátého století. Pak se však definitivně odstěhovaly do muzejních vitrín nebo v lepším případě na folklorní slavnosti či taneční festivaly. Málokdo dokáže přesně určit, odkud který kroj pochází. Jako náš národní kroj se dosud všeobecně chápe kyjovský. Existuje k tomu několik důvodů. Pochází ze Slovácka, krajiny mládí prvního československého prezidenta. Je navíc v barvách národní trikolory. Co je nejdůležitější - především je krásný, bohatě vyšívaný a výjimečně slušivý. Což o všech našich krojích rozhodně tvrdit nelze. Jak píše Jiřina Langhammerová, nejhonosnější a na pohled nejefektnější jsou kroje svatební. V nich se také odjakživa vítaly vzácné návštěvy. Čtenář si v knize přečte též citát Marie Ulčové, kde popisuje, jak císaře Ferdinanda I. s chotí Marií Annou vítalo roku 1835 město Plzeň. "Uspořádali improvizovanou selskou svatbu. Dívčička prý měla tolik vlasů, že je museli prostříhat, aby se vůbec vešly pod malý kulatý vyšívaný čepeček. A sama císařovna počítala její sukně, kterých bylo na sobě rovných pětadvacet..." Zajímavé jsou i kroje z bývalých vesnic na území dnešní Prahy. Tak například dívka z Ruzyně nosila širokou růžovou sukni s malou hedvábnou zástěrkou a růžovou šněrovačkou vyšívanou zlatou a stříbrnou nití, na krku měla granáty.
- sobota 13. října 2001
