"Žádná z objednaných zákaznic neodřekla, navíc přišla spousta dalších zájemců. Noční časy byly paradoxně obsazené první. Největší problém byl naopak s dobou okolo druhé hodiny v sobotu odpoledne," svěřil se osmadvacetiletý kadeřník.
S barvením, mytím a foukáním mu pomáhaly dvě kolegyně. Přesto měl na každého zákazníka v průměru jen dvacet minut. "I za takovou dobu se dá udělat precizní střih, když do toho jde člověk naplno," podotkl Hubinger.
Akci, která začala v pátek odpoledne, spojil s charitativní sbírkou. Střihal sice zdarma, každý zákazník ale mohl vhodit libovolnou částku do zapečetěné pokladničky. Výtěžek pomůže lidem nemocným cystickou fibrózou. "Je plná až po okraj. Kolik se přesně vybralo, se dozvím až v pondělí, kdy ji na městském úřadu otevřeme. Doufám, že to bude alespoň deset tisíc korun. Tolik totiž stačí na pořízení jednoho inhalátoru," věří mladý muž.
24 hodin v práciMaraton v kadeřnictví Největší fronty byly v jindřichohradeckém salonu Jakuba Hubingera ve tři hodiny ráno. Původně plánoval, že při čtyřiadvacetihodinovém kadeřnickém maratonu upraví hlavy 48 lidem, nakonec jich zvládl ještě o polovinu víc. |
Stejně jako mnoho žen dává i ona přednost kadeřníkům mužům. "Proč? Snažím se, aby to každé mé zákaznici maximálně slušelo. Když žena půjde ke kadeřnici, může tam být už určitá rivalita. I profesionálku napadnou myšlenky ve stylu: Přece jí to nebude slušet víc než mně," myslí si Hubinger.
Povolání, kterému se věnuje už jedenáct let, mu vybrala maminka. "Nejraději mám krátké vlasy. Lépe se s nimi dělá a práce je daleko kreativnější," svěřil se kadeřník, který si maraton nadělil jako netradiční dárek k oslavám druhého výročí otevření salonu.
Není prý výjimkou, když v práci stráví i dvanáct hodin denně. Nejvíce žen se chodí nechat zkrášlit před Vánocemi a letními prázdninami.
"Většina dá na moje rady. Nevhodně vybraný střih jim většinou rozmluvím. Pokud ne, tak jsou dvě možnosti. Buď je poslat pryč, nebo zatnout zuby a vzít nůžky do rukou," směje se kadeřník.