Před čtrnácti dny se stal v Záhřebu chorvatským idolem. Od té doby se ještě nezastavil. Absolvoval sérii rozhovorů pro tamní tisk a televizi, natočil singl Moj broj a začal připravovat svoje první sólové album.
Teprve včera dopoledne dorazil do Prahy. Jel autem, které sám řídil. V jeho životě se prý nic nezměnilo. Jen na hranicích se už nemusel legitimovat - celníci věděli, s kým mají tu čest.
* Všichni se teď po vás otáčejí, chtějí podpisy. Nevadí vám ta pozornost?
Ne. Já takovému postoji některých svých kolegů nerozumím. Rakouský vítěz Michal Tschuggnal říkal, že přímo nenávidí, jak teď všichni po něm chtějí autogram. V tom případě nechápu, proč do té soutěže vůbec šel. S tím přece musel od začátku počítat, že se mu něco takového přihodí. To je, jako když si koupím auto, a pak řeknu, já ho nechtěl.
* V Rakousku jste postoupil do dvanáctky finalistů z třinácti tisíc lidí. To byl obrovský úspěch. Absolvoval jste nějakou speciální přípravu?
Právě že vůbec. To bylo před dvěma roky a zpívání jsem teprve začínal brát vážně. Do té doby jsem s ním jenom koketoval. Do soutěže jsem se přihlásil, protože jsem chtěl vědět, jak daleko se budu schopný dostat. Byla to velká škola. Hodně jsem se při tom naučil. A pak jsem se definitivně rozhodl vydat tímhle směrem.
* Jak vypadala porota v Rakousku?
Tvořil ji jediný člověk, majitel hudebního vydavatelství, a podle mě byl podjatý. Málokdy řekl, co si myslel. Poznal jsem to na vlastní kůži. Na generálce mi řekl, jak jsem byl skvělý, a pět hodin nato mě zkritizoval.
* Naše porota si také nebere servítky.
Ale upřímně říká, co si myslí. V Chorvatsku to bylo naštěstí taky tak.
* Kolik bylo porotců tam?
Pět.
* A nejostřejší z nich byl který?
Jeden tamní zpěvák a producent. Jmenuje se Karan. Ten byl asi tak ostrý, jako je Gábina Osvaldová.
* Ale tu vy máte rád, ne? Pokud vím, vaše vztahy jsou nadstandardní. S jejím synem Františkem Soukupem zpíváte v Kapele NightWork...
Jsou jako moje druhá rodina. Když jsem vypadl z české SuperStar, strašně mi pomohli.
* Jak?
Poskytli mi v Praze ubytování. Dodneška bydlím u Františka.
* František Soukup říkal, že si vás do kapely vybral proto, že jste vypadal jinak, netuctově...
Jo, totéž mi říkali i v Chorvatsku. Že prý jsem vnesl do jejich showbyznysu něco nového, západního.
* Co podle vás ovlivňuje diváky při hlasování nejvíc? Zpěv, články v tisku, anebo vzhled a vystupování?
Myslím si, že nejdůležitější je, jak člověk komunikuje s médii a s lidmi na ulici. To, že se nedělá jiným, než jakým ve skutečnosti je. A vzhled asi taky hraje velkou roli.
* Kdo se vám o něj staral?
Já sám. V Chorvatsku to bylo trošku jiné než v Česku a Rakousku. Tam jsme neměli tým stylistů, kteří by nám pomáhali s oblečením. Všechno jsme si museli obstarat sami. Mě hodně pomohl bratr. Několikrát jel do Rakouska, aby mi přivezl z domova boty a oblečení.
* Prý jste neměli ani hlasového poradce a choreografa. A vy jste přitom předváděl čísla, která byla pohybově dost náročná. Jak jste to zvládal?
Těžce, protože jsem se pokaždé snažil, aby moje vystoupení bylo perfektní. Ale vyplatilo se to. Při jedné písničce mě doprovázelo dvacet tanečníků. A porota to ocenila. Já byl v té době dost nachlazený, takže jsem nezazpíval tak dobře, ale jim se líbil celkový dojem. Říkali, že něco takového ještě neviděli.
* Kde jste ty tanečníky sehnal?
Přečetl jsem si o nich v novinách a pak jsem za nimi s bratrem zajel a nabídl jim spolupráci.
* Kolik jste na to měl času?
Strašně málo. Písničku jsme dostali vždycky ve středu a v sobotu jsme ji už zpívali. To mi hrozně vadilo, protože já musím znát písničku aspoň týden, abych se s ní mohl identifikovat.
* A jak jste prožíval ty zbývající dny?
Jezdil jsem do Rakouska do školy. Studuji tam gymnázium s hudebním zaměřením. Snažil jsem se zvládat obojí.
 FINÁLE CHORVATSKÉ SUPERSTAR. Patrick Jurdič v něm porazil Lidii Bačičovou. Idol Chorvatů a účastník české i rakouské SuperStar chce v budoucnu zpívat sólově i s kapelou NightWork. |
