Rozhodli jste se pro tajnou svatbu, o které nevěděli ani kolegové z kapely, ani z divadla. Proč tolik tajností?
Svatbu považuju za soukromou věc a neměl jsem potřebu ji nějak medializovat. A protože vím, že člověk může nechtěně někde něco říct, nemluvili jsme o tom ani před našimi kamarády a kolegy a tajili jsme vše do poslední chvíle. Zasvěcen byl jen nejbližší okruh rodiny.
Nakonec nahrála náhoda tomu, že jste přijeli na Vyšehrad a tam byli novináři…
Koukali jsme jako vyjevení, co se to děje, až náš bodyguard povídá: "Je tam pohřeb Mileny Dvorské." To byla hodně nešťastná náhoda a nám se to zkomplikovalo. Vědět to, tak to posuneme. Oni ale zkrátka měli dobře utajovaný pohřeb, my zase dobře utajovali svatbu a takhle jsme se sešli. Klika byla, že posunuli čas pohřbu ze dvou hodin na dvanáctou, my měli obřad naplánovaný právě na druhou. Je to smutný, ale bohužel to takhle vyšlo. Alespoň že jsme se pak nepotkali v tamní restauraci. Pak hned psali, že jsem se ženil v den pohřbu Dvorské, to mi leze krkem.
V ten den vám to snad na náladě neubralo, jak jste si ho užili?
Naprosto v pohodě a v klídku. Byla to opravdu malá svatba v úzkém rodinném kruhu, i ta restaurace je sama o sobě malá. Nebylo klasické svatební menu, ale raut, aby si každý mohl dát, co mu chutná. No a samozřejmě vedle jiného pití moje oblíbená hruškovice.
Datum 2. ledna je pro svatby neobvyklé, má pro vás dva nějaký význam?
Vůbec ne. Já na numerologii a podobné věci nevěřím, prostě nám to připadalo jako dobré datum. V oddacím listě navíc máme číslo jedna, byli jsme v tom roce první svatba.
Nebylo to přece jen moc oslav najednou? Po tom silvestrovském veselí jste museli být unavení.
Ani ne, my prožili Silvestr v klidu u Jovančiných rodičů, všechno už se spíš soustředilo na tu svatbu. Je ale fakt, že po svatbě jsme padli do postele dost vyčerpaní.
Oldřich Lichtenberg, producent divadel Broadway a Hybernia, ve kterých s Johankou působíte, prozradil, že jste mu na gratulaci odpověděl esemeskou už v sedm hodin ráno, svatební noc podle něj tedy nebyla dlouhá…
(smích) Jak už někde prozradila Jovanka, svatební noc nebyla žádná, byli jsme fakt unavení. Mimochodem ani Olda o svatbě nevěděl, byla jen legrace, že jsme se potkali ten den ráno v Průhonicích, praskl nám doma kotel, tak jsem měl ještě jiné starosti. Volal jsem na něj ale jen z auta, když venčil psy, takže ani nebyla příležitost si říct něco víc.
Nebyl jediný, koho jste svatbou překvapili…
Překvapili jsme dost lidí, některé kladně, jiné negativně. Hodně lidí mi psalo gratulaci včetně už zmíněného Oldy Lichtenberga, taky kluci z kapely, Michal David, kamarád Franta Vondráček a spousta dalších, nerad bych na někoho zapomněl. Spousta těch, co mám v telefonu, se ale neozvala. Střílet se z toho nebudu.
Vynahradíte to těm, co váš velký den chtěli prožít s vámi?
No jasně, za tou tajnou svatbou není žádná zášť, spláchneme to pak s kapelou a taky v divadle. Zítra je už všechny uvidím, začínají nám zkoušky na Barona Prášila, režisér Filip Renč nás povolal už na devátou ranní.
Plánovat jste ale svatbu přece jen s nějakým předstihem museli už kvůli oblečení a prstýnkům…
S oblečením to bylo docela zajímavé. Oslovil jsem Pepu Kocmana, dělá nám kostýmy na koncerty a dal jsem mu šibeniční termín týden. Za deset dní dal ty nádherné šaty dohromady a já mu touhle cestou ještě jednou moc děkuju. Prstýnky jsme měli z bílého zlata udělané na zakázku. Nechtěl jsem si je jen tak jít vybrat do obchodu, když je to takový důležitý krok v životě.
Spekuluje se o tom, jestli novopečená paní Vojtková není těhotná a svatba tedy nebyla nutnost…
Jovanka není v jiném stavu a nemuseli jsme se brát. Vzali jsme se proto, že se máme rádi. Těhotná ani být nemůže, nemohla by dělat v muzikálech. Dítě je ale otázka času. Pokud budeme zdraví, budeme mít vyřešené pracovní závazky a rozhodneme se pro dítě, tak si ho pořídíme. I proto jsem si Jovku bral.
