„My máme takovou škatulkovací vlastnost. Když byl pan Brodský Hajaja, všude, i ve Vinohradském divadle, byl Hajaja. Já jsem zase už napořád princ Radovan. Je to prokletí,“ říká dnes s nadhledem Zíma.
Pro herce, který začínal v Benešově u Prahy, se osudovými staly zamilované role. Jak sám říká, byl pro ně předurčen svým vzhledem. Během představení se prý dokázal do své herecké kolegyně zamilovat. Všechno ale zůstávalo vždy jen v rovině profesní. „S kolegyněmi nás pojilo pouze přátelství,“ prohlásil.
Než poznal svoji manželku Evu Klepáčovou, prožil několik studentských lásek, nešlo ale o nic velkého. „Byly to takové malé lásky, nic významného. Se svojí paní jsem začal chodit už na škole.“
Při vzpomínkách na první lásky s úsměvem dodává, že kromě básní psal pro dívky i písně. To nakonec asi tolik nepřekvapí, Josef Zíma výrazně proslul jako zpěvák. Kromě filmových melodií k němu neodmyslitelně patří česká dechovka, hlavně rozhlasový pořad U muziky a nezapomenutelný cyklus televizních pořadů Sejdeme se Na Vlachovce. Kolik písní zná, ani sám neví, nepočítá je. Stejně tak vůbec netuší, kolik koncertů už s legendárním pořadem vlastně odzpíval.
Josef Zíma přiznal, že před vystoupením dodržuje jen jeden rituál. „Tím je hlasová příprava. Bez rozezpívání bych si před diváky nedovolil předstoupit,“ řekl a dodal, že na závěr svých pořadů většinou zařadí Vejvodovu a Lacinovu Zbraslavskou. „Připadá mi, že ji ti pánové napsali přímo pro mne.“
