Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Josef Lžičař: Advokát

Je to ohromující výčet jmen: Václav Havel, Václav Klaus, Miloš Zeman, Petr Mach, Lubomír Štrougal, Ivan Jonák… Ti všichni mají jedno společné - obhájce Josefa Lžičaře.
obhájce Josefa Lžičaře. A také polský mladík obžalovaný z toho, že během výročního zasedání MMF v Praze házel po policistech dlažební kostky. A také bývalí šéfové ČKD Jiří Maroušek a Petr Formánek. I je a další stovky známých i naprosto neznámých lidí obhajoval právník sídlící v pražském Karlíně, v celkem nenápadných prostorách poklidného činžovního domu.

S vaší klientelou se asi moc nenudíte?

Nenudím. Je to asi i tím, že jsem se nikdy nespecializoval na nějaké odvětví práva. Já myslím, že advokát by měl lidem umět poskytnout služby v co nejširší oblasti.

Ve své sbírce klientů máte slavná jména - nenese to potíže v osobním životě?

To snad ani ne.

Nikdo neřekne - to je ten, co obhajuje darebáky?

Možná, že to někdo říká. Jen to ale svědčí o nepochopení tohoto povolání. Pro příklad: obhajoval jsem několikrát Václava Klause. A nyní je mým klientem Lubomír Štrougal a jsem tomu rád, protože ten člověk má ve mne důvěru. Ano - obhajoval jsem Zemana ve sporu s Mackem. Také jsem měl jako klienty porevoluční ministry, na které se valily jakési zpronevěry reprefondů. Mimochodem - to byly nesmysly. Pokud člověk dělá toto povolání, pak se musí srovnat s tím, že někdy hájí lidi, na které má vlastní názor. Ale chápu, že si někdo řekne - no jo, ten obhajuje každého, ten na to má žaludek…

A máte na to žaludek?

Vezměme si trestní řízení. Když si začnete vybírat, dostanete se do ošidné pozice. Třeba jste ustanoven obhájcem ex offo. Bytostně mi může vadit, když mám obhajovat někoho, kdo je obviněn z pohlavního zneužívání - ať je to holčičky či chlapce. Já si tedy řeknu - tohoto člověka nebudu dělat, protože na tyhle věci jsem háklivý. Budeme pokračovat: Mám vzít člověka, který vykradl váš byt nebo rodinný domek? Vy jste třeba celý život šetřil a teď nemáte nic. To je otřesné. Tak si řeknete, budu dělat finančnictví. A najednou zjistíte, že někdo ze zkrachovalé záložny má na svědomí ožebračení stovek lidí, kteří mu svěřili svoje úspory, jediné peníze, které měli. A víte, že oni je už nikdy nedostanou. To mi tedy přijde opravdu horší, než když hájím Petra Macha ve věci celního deliktu a krácení daně.

Může si advokát vybírat?

Já myslím, že v podstatě ne. Ale musí počítat s tím, že si ho mnoho lidí ztotožní s deliktem, s člověkem, kterého hájí. To patří k profesi. Také se mi stalo, že jsem zastupoval obviněného z mravnostního zločinu a na chodbě soudu mne napadl táta toho dítěte, co jsem to za člověka, když někoho takového hájím. Já ho chápu, cítím s ním, ale advokát takto nemůže přemýšlet. A to už vůbec nemluvím o nějakých drogových věcech, vždyť tam jsme v oblasti, kde se ničí život za životem.

Dají se dělat rozvody…

Opravdu? Tak si vezměte člověka, který má hodnou ženu, ta se stará o děti, je skvělá. A přijde mi sem její chlap a řekne: "Já jí zahnu, kdy můžu, vždycky mi to tolerovala, ale teď se jí potřebuju zbavit. A doktore - jsou tam ty dvě děti, ale musíme to nějak srazit, já jí nemůžu platit tak moc, vždyť já chci začít znova…" Je to morální, když mi tady povídá, že mu bude šedesát, teď narazil na tu pravou třicítku, která ho miluje, a on se musí z toho manželství rychle dostat? Když mi říká: Musíme ji zmáčknout! Já jsem zažil takových případů, kdy mi bylo té druhé strany líto, jenže jediné, o co se člověk může snažit, je, aby ty lidi nějak nahlodal k domluvě. Tak, to jsme z pohledu útlocitného právníka odškrtli i rozvody. Co nám vlastně zůstalo?

Obchodní právo…

Ale jděte - jedna s. r. o. potopí druhou, prostě použije díru v zákoně nebo je jen tvrdší. To je běžné. Někdo nezaplatí, zničí toho druhého, ten chce náhradu škody, protože šel do konkursu. To pak nezbývá než si říci - jo, chlapče, to už ti jako advokátovi nic nezbývá. Není lepší dělat soudce? Tam se můžeš blížit spravedlnosti… Jenže taková myšlenka je konec advokáta.

Jak vychází advokát s lidmi třeba ze svého rodiště?

No jo, stávají se věci. Když přijedu k nám na Moravu, na vesnici, lidi mi řeknou: Jak můžeš hájit ty grázly? Já se proto nezlobím, já vím, že to z jejich pohledu takhle vypadá. To mi nezbývá než vysvětlovat, že advokát prostě dělá svoji práci.

Když jste obhajoval Zemana i Klause, co byste podnikl, kdyby za vámi přišel Zeman, že má spor s Klausem, a za chvíli Klaus, že má spor se Zemanem?

To bych nemohl dělat z etických důvodů. Jsou pravidla, která prostě nelze porušit. Když už jsem každého z nich někdy hájil, neměl bych stát na straně jednoho proti druhému. Člověk se dostane k nějakým vědomostem. I kdyby ten případ byl absolutně o něčem jiném, stejně by to mohlo být pokládáno za neetické. Někdo by třeba řekl - po třech čtyřech letech by to šlo. Možná. Ale já bych asi každému někoho doporučil. Něco jiného je, když nad někým vyhraji a on po čase přijde v jiné věci s jiným soupeřem a požádá mě o zastoupení. To klidně, když člověk zvítězí bez toho, že zneužije práva k nějakému podrazu, a udělá si tak trochu reklamu, to je naopak úspěch a největší pocta pro advokáta.

Vrátí se v právu sviňárny?

Jako bumerang. Jsem přesvědčen o tom, že kdo zneužije třeba v rozvodu toho, že druhá strana nemá dost peněz na zastoupení, a udělá na ni nějakou sviňárnu, tomu se to vrátí. Jedna věc je využít ve prospěch klienta vše, co nabízí právo. Druhá je využít slabosti druhé strany a udělat na ni podraz. První je v pořádku, to druhé je hnus. A dříve či později se to vymstí. Jinak by opravdu platila Leninova slova, která dost možná opravdu na dlouhé roky a desetiletí ovlivnila nazírání zdejší společnosti na právníky: "Advokáti, tato inteligentní sebranka, jednají velmi často hanebně, a proto je třeba držet je ve stavu obležení a velmi zkrátka."

Jak jsou právníci schopni orientov at se v zákonech, které se rychle mění?

Právo je pořád složitější. Tvrdím, že dnes už není v silách odborníků ho obsáhnout, natož aby to bylo v silách občanů. Já jsem si kdysi zkusil takovou rošťárnu a spočítal jsem, že od 1. ledna 1990 do 31. prosince 1996 vyšlo ve sbírce zákonů přes tři tisíce nových právních předpisů. To je asi dvacet tisíc stránek. Kdybych každou stránku textu jen prolétl očima, měl na ni třeba pět minut, což u právního textu znamená jen opravdu přelétnutí očima, tak by mi to trvalo celých 212 dnů osm hodin denně. Bez oběda, bez toho, že by si člověk došel na záchod. To je každý rok asi tak 36 dní. Zlomyslně říkám jestlipak to poslanci, když mají třikrát čtení zákona, jestli to stihnou otevřít…

Jaké ovšem potom může být právní vědomí normálních lidí?

A jaké může být právní vědomí právníků? Co znamená právní vědomí? To, že člověk pronikne do práva, že ho zná. Ale je to dnes vůbec možné? Vůbec ne. Například rakouský občanský zákoník nabyl platnosti v roce 1811 a dá se říci, že s nějakou změnou kolem roku 1916, že plus minus historické země Rakouska-Uherska a pak i Československá republika do roku 1950 s tímto občanským právem vydržely a pokrývalo v podstatě všechny jevy, které život přinášel. To mělo obrovskou výhodu právo mohlo přecházet z dědečka na otce a z něj na syna, protože základní věci byly pořád stejné. Rodina držela právo z generace na generaci. Vědělo se: tohle platí, to se má dodržet. V letech 1950 až 1990 mělo právo stále nějaký vývoj, existovala celá řada podzákonných právních předpisů, ale určitým způsobem, alespoň z hlediska toho občanského zákoníku, platila určitá právní jistota. Třeba právě ten občanský zákoník platil od roku 1964 do roku 1994 bez velkých změn. Ale teď od 1. ledna 2001 platí nový občanský zákoník a již nyní jsou nachystány další změny. A kdybych vzal občanský soudní řád či trestní řád, tak tam se to do povědomí občana nemůže dostat vůbec, protože to nestačí sledovat ani profesionálové. Věřím tomu, že když někdo dělá výsek práva, třeba náhrady škod z pracovních úrazů, že to lze zvládat. Kdyby se specializoval třeba jako očař. Ale jak to vezmeme šířeji, pak je to mimo možnosti normálního člověka. Takže jsme v situaci, kdy se lidé dopouštějí protiprávního jednání v řadě případů jen proto, že si to vůbec neuvědomují.

Vy jste nedávno poslal otevřený dopis Pavlu Rychetskému, který byl na čas i ministrem spravedlnosti, kde jste kritizov al českou justici. Proč?

Podle mne jsme dnes v situaci, kdy jedna stejná věc bude v malinkaté České republice posouzena dvěma soudci zcela různě. To neútočím na nezávislost soudců. Ta je v pořádku. Ale jsou některé obdobné věci a u nich registruji, že Vrchní soud v Olomouci, Vrchní soud v Praze, různé krajské soudy, že ti všichni mají naprosto jiné rozsudky. Pak se někdo může zeptat, zda toto je smysl spravedlnosti. Já nechci říkat, že ten rozsudek neodpovídá zákonu, já tím myslím, že jsou tak různé postoje, že to vzbuzuje pochybnosti o tom systému.

Dejte příklad!

Třeba toto - v obou případech jde o do té doby bezúhonné občany. První případ je pokus krácení daně ve výši šest a půl milionu a někdo na Moravě dostane šest a půl let nepodmíněně. A v typově stejném případu pokusu krácení daně o devadesát milionů pachatelé dostanou u jiného soudu pět let. To přece není správné. Ale teorie praví: Nikoli každý rozsudek dle práva je spravedlivý.

Na to jsou soudci hákliví…

Já vím. Říkají - rozhoduje zákon. Sazba je pět až dvanáct let. Ale jestliže se dějí takové rozdíly, pak něco není v pořádku. Mám pocit, že nyní Nejvyšší soud málo sjednocuje soudní praxi.

Ale nejde jen o náhody? Je to opravdu tak časté?

Nedávno jsem si potřeboval otestovat takovou věc, v podstatě naprostou lapálii. Ověřoval jsem si to se soudkyní - zda tak a tak podaná žaloba by mohla mít šanci na úspěch. Osoba A mi řekla naprosto jasně - ano. Schválně jsem to zkusil ještě jednou. Osoba B mi odpověděla, že to je zcela bez nároku. Z toho jsem tedy byl zmatený. To znamená, že jedna žaloba může být v jedné budově u jednoho senátu rozhodnuta zcela jinak než o jedny dveře vedle. A znovu říkám, v tomto případě jde jen v podstatě o lapálii a tahle věc nikdy nešla do řízení. Ale já jsem byl zvyklý klientům říci, když podáme tu a tu žalobu nebo budeme čelit tomu a tomu, máme asi osmdesát procent šance na úspěch, někdy třeba devadesát, jindy sedmdesát. Co ale mohu říci v takovém případě? To si můžeme hodit korunou a vyjde to nastejno. Pak jako právník musíte přemýšlet, zda to je správné.

A co jste říkal třeba Petru Machovi? Jestli vyhrajete, nebo prohrajete?

Já mu neříkal nic. Jsem přesvědčen, že došlo k porušení právních předpisů ve vztahu k hodnocení důkazů a zjišťování pravého stavu věci. Na tom nemění nic ani fakt, že ten rozsudek je pravomocný. Prostě jsem o tom pevně přesvědčen. Pořád musím pokládat za neuvěřitelnou chybu, že soud nevzal v potaz právo platné v Německu, které s tím, zda šlo jenom o běžný problém, o lapálii nebo o krácení cla, hrálo podstatnou, či dokonce klíčovou roli. To, že se tímto aspektem nikdo nezabýval, nebyl prozkoumán, to je problém. Soud si měl obstarat znalost německého práva. Výsledkem je, že za jeden milion a tři sta tisíc korun údajného krácení cla a daně dostal Petr Mach pět let nepodmíněně. Někdo může říci: Vždyť je to podle zákona, to je v rámci sazby a je dokonce na samé dolní hranici sazby, protože škoda velkého rozsahu je nad jeden milion. Ale je tam prostě mnoho aspektů, které nikdo nezkoumal, a tak to není možné dělat.

Takže Petru Machovi jste neříkal, že tohle vyhrajete?

Ne, ne. To je podobný příběh, o kterém jsme již mluvili - jak se mohou lišit rozhodnutí soudů. Existuje rozsudek Nejvyššího soudu z loňského listopadu ve velmi podobné věci, také dovezení aut do stejného režimu, jako to udělal Petr Mach, a je tam zprošťující rozsudek. Zdůrazňuji, v principiálně v podstatě naprosto stejné věci. A existují výpovědi lidí z Celní správy o tom, že právní situace období 1992 a 1993 byla velmi zmatená. Což vzaly soudy v jiných případech jako podstatnou věc, tady na to nikdo nebral zřetel.

Jak vy jste se vlastně dostal k obhajování Václava Havla?

V roce tuším 1979 jsem se k tomu dostal tak, že tehdy vypadl nějaký advokát ex offo, a já po dohodě s Ivanem Havlem jsem v procesu s Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných začal hájit Václava Havla. To byla taková zvláštní věc, která je aktuální i dneska. Justice totiž pokládala za podvracení republiky i kritiku rozhodnutí soudu. Podstatou totiž bylo 119 sdělení, kde tato skupina - byli to Dienstbier, Němcová, Uhl, Benda, Bednářová a Havel - neudělala vlastně nic jiného, než že napsali, že u toho a toho soudu byla projednávána věc toho a toho člověka. A že tak a tak soud rozhodl. To bylo pokládáno za podvracení. V té době se již justice bránila tomu, aby výsledky její práce, a dokonce jen oznámení o těch výsledcích byly zveřejňovány. Ono přitom vlastně vůbec nešlo o žádnou razantní kritiku rozhodnutí, to byla faktografická sdělení, že pan X byl odsouzen pro maření dohledu nad církvemi. Ten výsledek je známý, byly tam tresty od tří do tuším šesti let, a to přes fakt, že celé to byl absurdní proces. Věc má jeden dopad nebo poučení v současné době má justice pocit, že by neměla být kritizovaná. Já jsem přesvědčen o tom, že justice je činnost jako každá jiná. Takže pokud při kritice nedojde k nějakému urážení či podobně, pak musí být podrobována kritice. Kdyby nemohla být kritizovaná, pak by to byla strašná chyba. Justice je jeden ze základů demokracie, a právě proto musí být podrobena kritice. Ale v poslední době jsem slyšel z úst soudců velmi často názor, že pokud třeba novináři kritizují verdikt soudu, je to zasahování do nezávislosti justice. Mám za to, že je to nesmysl.

Mohou novináři ovlivnit nějaké procesy?

To bych řekl. Zjistil jsem jednu legrační věc - když je v jednací síni nějaký novinář, zvláště, když je jich tam více, tak celé to stání rázem probíhá jinak. Má to obrovský dopad - hned se vidí, jak se soudci snaží dodržet přesně právní předpisy, jak se ptají důsledněji, všechno je pečlivější. Dokonce mi jeden známý říkal: Vidíš, ono by to šlo udělat jinak. Zaplatíš si bezdomovce, kterému dáš blok a tužku, a roztrousíš, že je z nějakých novin." A jen ta okolnost, že je v jednací síni někdo s blokem a tužkou, hned to má vliv na styl jednání. Prostě není to takové to ostré, rázné jednání... To mi připomíná jednu větu z toho procesu proti Václavu Havlovi v roce 1979 - ta vlastně se teď ozývá znovu a znovu. Tehdy se někdo ze senátu ptal Jiřího Dienstbiera, jak si dovolí kritizovat rozsudky, když je novinář, a nikoli soudce...

**

JOSEF LŽIČAŘ

Narodil se 6. června 1944 ve Švábenicích v okrese Vyško v.Vystudoval gymnázium, poté pracoval jako ko vář v továrně v Hrádku nad Nisou. V roce 1966 absolvo val Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze .V letech 1967 až 1969 pracoval jako koncipient v poradně v Rako vníku, od roku 1969 jako advokát. V roce 1974 získal titul JUDr. Od 29. prosince 1989 do 30. června 1990 byl vedoucím Kanceláře prezidenta republiky (mimo jiné předal klíče od svatovítské katedrály držené ministerstvem vnitra zpět do rukou církve, konkrétně arcijáhna metropolitní kapituly Miroslava Vlčka). Od roku 1990 je znovu advokátem.

Autor:
  • Nejčtenější

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

22. března 2024  19:07,  aktualizováno  20:05

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

24. března 2024

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

26. března 2024  15:14

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila....

Budu upřímná, jedno dítě mi stačí, přiznává Patricie Pagáčová

22. března 2024

Moderuje jenom výjimečně. Patricie Pagáčová se cítí být především herečkou. I když na velkou roli...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Konec konspirací. Diagnóza princezny Kate přepisuje příběh uplynulých týdnů

23. března 2024  17:15

V královské rodině představuje Kate (42) závan svěžesti. Z lavičky v rozkvetlé zahradě vyslala...

Kristen Stewartová a její snoubenka si před svatbou nechaly zmrazit vajíčka

28. března 2024  9:12

Herečka Kristen Stewartová (33) prozradila, že si se snoubenkou Dylan Meyerovou (37) nechaly...

Herci za katedrou: Profesor Hrbolek, fyzikářka a nechybí ani Igor Hnízdo

28. března 2024

Některé jsme milovali, další nám lezli na nervy. Každý z nás měl oblíbené i neoblíbené filmové a...

Labilní Hajská i prvňáček Oliva. Seriálu My všichni školou povinní je 40 let

28. března 2024

Nesmrtelný, kultovní, herecky nabitý a znamenitě napsaný. V My všichni školou povinní si najdou své...

Životních křižovatek je v mém životě spousta, říká herečka Zuzana Kajnarová

28. března 2024

Premium Pro svou práci potřebuje Zuzana Kajnarová nové impulzy, a i proto nezůstává v televizních...

Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč
Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč

Každý týden můžete získat zajímavé balíčky od značek Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč. Hrajte s námi a získejte hlavní výhru, balíček s...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...