V říjnu roku 1975 se Johnu Lennonovi a Yoko Ono narodil syn Sean. John v té době trávil spoustu času v nahrávacím studiu. Tvrdil, že když něco tvoří, bojuje proti stárnutí. Po narození druhého a dlouho očekávaného dítěte se však situace rázem změnila. Už v roce 1976 Lennon přestal s tvorbou a prohlásil, že nechce dělat nic jiného než být mužem v domácnosti. Pro sdělovací prostředky to byla rána. Čtyři roky žily z toho, co se kolem Lennona dělo, a teď to znamenalo totéž, jako kdyby odešel do ilegality. Když chtěli novináři vysvětlení, dostalo se jim ho: "Mužem v domácnosti jsem se stal z mnoha důvodů. Od té doby, co mi bylo dvaadvacet a ještě dávno po třicítce, jsem byl pořád vázán nějakými smlouvami. Nic jiného jsem neznal - jen plnit jejich podmínky. Svoboda žádná. Zavřeli mě do krabice a smlouva byla důkazem, že jsem ve vězení. Než žít dál životem rockové hvězdy, která stoupá nahoru a zase klesá podle toho, jak je člověk dobrý a co si usmyslí publikum, je teď pro mě důležitější vypořádat se sám se sebou a s realitou. Rock and roll už mi nepřináší žádnou radost. Nechci skončit jako všichni ostatní - tedy buď se živit zpíváním starých hitů v Las Vegas, nebo jít k čertu jako třeba Elvis." Proměnu zažil v té době i Lennonův byt v Dakotě. Yoko třeba pozvala dekoratéry, aby změnili nástěnnou malbu supermana a superženy v obývacím pokoji. Oba superhrdinové měli dostat obličeje Johna a Yoko, neboť takhle to prý bude mít pozitivnější dopad na jejich syna Seana. Lennon mezitím prožíval své první týdny jako muž v domácnosti. Hrál si se synem, chodil nakupovat, večeřel s rodinou v restauracích, procházel se s nimi po Central Parku. Manželský pár postupně uvykal způsobu života, který by si Lennon ještě před několika lety neuměl vůbec představit. Lennon o tomto období později poznamenal, že mu chvíli trvalo, než se zbavil té "cirkusové blechy", kterou v sobě měl. "Člověk v naší branži," říká Lennon v roce 1980 v interview s časopisem Newsweek, "má největší strach z toho, že když není viděn s Andy Warholem, tak prostě neexistuje. Dlouho mi trvalo, než jsem se stal otcem živého dítěte (Yoko v sedmdesátých letech měla několik potratů), a tak jsem se rozhodl, že Seanovi věnuji pět pořádných let. Staršího syna Juliana jsem ani neviděl vyrůstat a teď je z něj najednou sedmnáctiletý kluk, který si se mnou chce po telefonu povídat o motorkách. A co se týče škol - většina z nich jsou vězení. Děti jsou všemu doširoka otevřené a zužovat jejich způsob vnímání a nutit je, aby spolu soutěžily ve škole, je špatný vtip. Když Seanovi nebudu věnovat pořádnou péči do pěti let, pak mu budu v pubertě muset dávat dvojité dávky." John a Yoko se v té době snažili, aby Sean vedl pokud možno co nejnormálnější život. Ve třech a půl letech si hrál s dětmi ze sousedství, jeho otec ho také vzal s sebou na jachtu, v níž podnikli plavbu kolem Bermudských ostrovů. Postupem času se však Sean dostával do let, kdy se dítě ptá po svém původu. Jednou rodinaseděla v autě na cestě do Tavern on the Green, kde hodlali oslavit Seanovy narozeniny. Cestou však začali fanoušci s rozjařenými obličeji bubnovat na okna auta a Sean chtěl samozřejmě vědět proč. "Protože nás mají rádi," řekla mu na to Yoko. Yoko v té době každé ráno odcházela, aby se starala o obchodní záležitosti rodiny, které se z počítání tantiém rozšířily o obchod s nemovitostmi, Holštýnskými kravami (měli v nich tehdy asi za 66 milionů dolarů) a mléčnými farmami. John zase trávil spoustu času pečením chleba, péčí o Seana a objevováním sebe samého. Jeho život se točí kolem Seanových jídel a tělesných potřeb a Yoko vysedává v zakouřených kancelářích s právníky a účetními a debatuje o daňových úlevách. Zařídí, že 10 procent ze všech Lennonových příjmů jde automaticky na charitativní účely. Během tohoto období se John a Yoko také aktivně účastní různých místních charitativních akcí. Mezi fanoušky převládalo roztrpčení. A nejen mezi nimi. I mnozí lidé z branže mu měli za zlé, že je opustil pro TOHLE. V roce 1980 v interview pro časopis Playboy Lennon říká: "Rozhodl jsem se nejít obvyklou cestou. Představa lidí kolem, co by měl umělec dělat, vás může zotročit. Spousta umělců se právě kvůli tomu zabila." John a Yoko jako by žili v komedii mravů obrácené naruby. "Teď konečně chápu, proč si pořád stěžujete," vzkazuje Lennon ženám v domácnosti v časopisu Newsweek. Yoko Ono o tomto období jejich společného života říká: "John byl na tom jako umělec, který umí dobře malovat kruhy. Drží se toho a stane se uznávaným. Má galerii, která dělá jeho práci dobrou reklamu a prodává ho. Jenže po čase začne malovat trojúhelníky. Když děláte pořád něco stejného po celých deset let, tak dostanete cenu už jenom za to, že jste u toho vydržel." "Jistě," říká John, "když deset let nebudete dělat nic jiného než malovat kolečka a trojúhelníčky, dostanete z toho rakovinu. I ze mě se už stal slušný řemeslník a mohl jsem v tom pokračovat. Jenže poslední, co bych chtěl, bylo stát se jedním z nich."
Zpracováno podle knihy John Lennon vydané Svazem hudebníků
Zpracováno podle knihy John Lennon vydané Svazem hudebníků
