Herectví jste kdysi dala nakonec přednost před výtvarným uměním a sportem. Co vás k němu nejvíc táhlo? Zalitovala jste někdy, že jste se vydala tímto směrem?
Naprosto ne. Tyhle dvě záliby patřily k mému dětství a do dospělosti se nijak nepromítly. Přijetí na DAMU mi obrátilo život jiným směrem, v ročníku bylo mnoho dětí z hereckých rodin a já do té doby znala divadlo jen z hlediště. Zamilovala jsem se do té magie, do nejistého života plného příběhů a hledání. Své povolání bych neměnila. Když ale z divadla odcházím domů a nemusím se právě učit, snažím se na něj trochu zapomenout.
Jeden z vašich tří bratrů Vladimír je kameramanem. Setkali jste se někdy při práci na stejném projektu?
Dvakrát jsme spolu s Vládou točili. Film podle knížky Michala Viewegha Výchova dívek v Čechách a pohádku Tři bratři s Janem Svěrákem.
Mnohem víc vzpomínám, jak kdysi okupoval se svým kamarádem Honzou naši malou koupelnu, kde na prkně položeném na vaně sídlil zvětšovák a misky s tajemnými tekutinami vývojkou a ustalovačem. Už v předsíni jsem věděla, že dělá fotky, protože tam vymyslel malé červené světýlko, které znamenalo „do koupelny nevstupovat“. Nedávno jsem o tom napsala písničku Černobílý svět.
Seriály pod lupouHvězdy vzpomínají Nemocnice na kraji města: Sanitka: Žena za pultem: Třetí patro: Tajemství proutěného košíku: Taková normální rodinka: Synové a dcery Jakuba skláře: Nejmladší z rodu Hamrů: Rozpaky kuchaře Svatopluka: Malé dějiny jedné rodiny: |
Říkáte, že vaše obsazování do rolí hospodyň nebo bodrých kuchařek je zřejmě otázkou typu. Která role by nejlépe charakterizovala vás samotnou?
V každé je mě kousek. Musí být. Propůjčuji jim přece tvář, hlas a tělesnou schránku. Možná ale nové představení v divadle Rokoko Premiéra mládí trochu víc vystihuje mou povahu. S rolemi, na které se ptáte, moc nesouvisím.
Se svými postavami se prý sžíváte natolik, že třeba i v civilu nosíte kousky jejich oblečení a podobně. Která postava vás nejvíce změnila, ovlivnila i v osobním životě?
Ty podobné kousky oblečení nosím ve fázi navlékání postavy, zkoušení. Ve chvíli, kdy dostanu kostým, tohle už nepotřebuji. V osobním životě si své role držím od těla, neberu si práci domů. Ten odstup postavám svědčí. Je zábavné se na jevišti proměňovat.
Jste narozena ve stejný den jako komik Charlie Chaplin. Co vám ale říká smutek?
Jsem tak trochu smutný komik a básničkář. Přijďte na některý můj koncert a dáte mi za pravdu. Táta nám v kuchyni o Vánocích pouštěl na prostěradlo vypůjčenou promítačkou americké grotesky. Vždycky jsem zbožňovala spíš křehkého Stana Laurela než hromotluka Olivera Hardyho. Kida Charlie Chaplina jsem jako dítě mohla vidět stokrát.
Značnou popularitu jste získala díky televizním seriálům. Jedním z těch prvních bylo Velké Sedlo. Co vám utkvělo z role Květy Uherčíkové?
Hlavně přejezdy na chalupu devatenáct kilometrů vzdálenou od přehrady Kružberk, kde jsme točili. Tam mě už netrpělivě čekalo osm dětí z naší velké rodiny ve věku čtyři až šestnáct let, jejichž denní radosti a starosti jsem musela vyslechnout. A taky jim navařit na příští natáčecí den. Hlídaly se totiž samy a bylo vždycky napínavé, jak den dopadne.
Hrála jste tehdy manželku záletného Uherčíka v podání Vítězslava Jandáka, který je dnes spíš už politikem. Co vy byste ráda ovlivnila, kdybyste měla politickou moc?
Morální a lidský kredit některých stávajících politiků se v demokracii ovlivnit nedá, mohou se jen nevolit. Jsem občan a snažím se volit s rozmyslem. Přála bych si žít ve společnosti otevřené, vzdělané a pomáhající slabým.
Kdysi jste měla co do činění s úředníky StB a jejich „náborem“. Jaké to bylo pro čtyřiadvacetiletou holku, začínající herečku?
Nezapomenutelné a tísnivé. Nejvíc ponižující byl vlastní strach, a to i když jsem ho překonala. Tehdy mi jen tak mimochodem nabízeli i vydání autorské desky mých písniček. Vytěsnila jsem to a léta tu možnost podvědomé odmítala. Když jsem si na to před dvěma lety náhodou vzpomněla, rozhodla jsem se, že je čas. Desku právě s kytaristou Milanem Kramarovičem točíme.
Na autorské desce pracujete, co vaše další pracovní aktivity?
Chystám se hned na několik premiér. V Rokoku chystáme představení Premiéra mládí a v Divadle v Řeznické hru Útěky. Do Hradce Králové jezdím zkoušet Kočičí hru. Velmi zajímavá pro mě byla práce na dvou filmech zahraničních produkcí. První Úkryt v zoo běží v kinech a anglické dialogy s hlavní představitelkou Jessicou Chasteinovou se mnou připravovala výborná Joan Washingtonová. Bylo to skvělé a nové. Druhý film, také v angličtině, bude mít premiéru koncem října a režíroval ho autor scénáře. Jmenuje se Milada a je poctou statečné a morálně obdivuhodné ženě Miladě Horákové, kterou v roce 1947 komunistický soud zločinně poslal na smrt. O její milost žádali dokonce Albert Einstein, Winston Churchill nebo Eleanor Rooseveltová!
Jitka Smutná
Jak se vám dostala pod kůži vaše role z dnes již téměř kultovního představení Zlomatka, kterou hrajete v Divadle v Řeznické?
Po těch téměř deseti sezonách hrajeme tu hru tak trochu jako jazzovou improvizaci. Vlastně se snažím nevědět, jak ten příběh ten večer dopadne. Jeviště mě naučilo žít tady a teď, v téhle vteřině.
Stejně jako vy i vaše dcera je výborná zpěvačka. Co vaše vnoučata? Rodí se další generace umělecké linie vašeho rodu?
Prosím vás, vždyť jsou to oba předškoláci. Jen ať si dopřejí stejnou svobodu, stejné toužení a hledání jako já. Chtěla jsem být v jejich věku vším možným. Od kosmonauta přes basketbalovou olympioničku a zvěrolékařku slonů až po Hanzelku a Zikmunda. Kdybych jim něco mohla přát tak školu, do které budou chodit rádi, a lásku k literatuře.
