Nikdy to nebylo lepší než teď, říkají Jitka Čvančarová a Petr Čadek

  • 21
Tři roky jsou manželé, dva roky rodiče. A užívají si to. Jitka Čvančarová (36) a Petr Čadek (35) promluvili před kamerou iDNES.cz o výchově dcery Eleny Emílie i o dvoudenním večírku, který si dopřáli na festivalu v Karlových Varech.

Jak jste pojali letošní Karlovy Vary?
Jitka: Pojali jsme to trochu milenecky. My to tu máme moc rádi, karlovarský festival má tak boží atmosféru, je to famózní, což ostatně oceňují i zahraniční návštěvníci. My si festival nenecháme nikdy ujít, takže jsme jeli rovnou z natáčení. Budeme dva dny a pak jedeme zase pracovat, malou jsme nechali s babičkou.

Letos jste tu bez dcerky. Došlo i na pořádný mejdan?
Petr: Přiznáme se, že jsme to po dvou letech udělali. A užili jsme si to náramně.

Jitka: Přijeli jsme hodně unavení, malá vstává mezi pátou a šestou, do toho nějaká ta práce, takže jsme si mysleli, jak půjdeme brzy spát a sem tam nějaký film a nakonec jsme to pojali hodně do rána. A dva dny po sobě. Užili jsme si nesmírně.

Petr: Jako zamlada.

Jitka: Jen to člověk už tolik nezvládá jako dřív.

Když jste dříve jezdili do Varů, ještě jste se neznali. Schválně, jezdí se vám na festival lépe teď, nebo to bylo "lepší" dřív?
Jitka: Zbytečná otázka, nikdy to nebylo lepší než teď. Děti jsou nejvíc, všechno za to stojí.

Petr: Byla to jiná doba, byli jsme mladší, ale teď je to fakt super. Já jsem do Varů dřív jezdil, ale jen na golf. Teď je dobré, že se o to můžu s někým podělit.

Jitka Čvančarová a Petr Čadek

Vy jste se poznali díky soutěži StarDance. Propojujete osobní životy s prací i nadále?
Petr: Občas ano, já dělám hodně akce pro firmy, takže se u toho někdy setkáme, u filmu jsme se taky potkali dvakrát. Dělal jsem V objetí s Honzou Hřebejkem, tam Jitka hrála, a pak Dědictví. A taky připravujeme Discopříběh 3, který budu celý choreografovat a Jitka v něm bude hrát. A pak mám taneční studio a spolu se radíme, jak by co mělo být.

I ve výchově dvouleté dcerky?
Jitka: Ne že bychom to nějak studovali, jdeme po tom intuitivně, samozřejmě děláme, co můžeme a co považujeme za správné. Žijeme, jak žijeme, a hlavně dítě všechno vsakuje jako houba a to, v jakém prostředí vyrůstá, se na něm projevuje. Tudíž nemáme nic nastudováno, jen děláme to, o čem si myslíme, že je správné.