Jiří Suchý (19. srpna 2015)

Jiří Suchý (19. srpna 2015) | foto: archivJan ZátorskýMAFRA

Kameňák? Jsem absolventem zcela jiné školy humoru, říká Jiří Suchý

  • 41
Zachraňuje divadlo Semafor, maluje, otextoval písně na galakoncert, má přichystaný katastrofický scénář, kdy s Jitkou Molavcovou prodají Karlštejn, a ještě se stačí smát. Je Jiří Suchý na mizině? „Není, ale Mizina číhá,“ řekl pro týdeník 5plus2. Legendární divadelník právě oslavil své 84. narozeniny.

Proč vzniklo dílko Mizina číhá?
Hra je reakcí na situaci, kdy se dotace pro divadla neustále zmenšují. Pokud nejnutnější náklady tak malého divadla, jako je Semafor, činí milion a tři sta tisíc měsíčně, není v našich silách to bez podpory zvládnout. Když nejsou peníze, objeví se ti, kteří k nám nechovají přímo obdiv, aby radostně konstatovali, že jsme na mizině. Nejsme, ale... Mizina číhá! A tak se mi opět dostává šance si pěkně zabrojit, a tak se do toho pouštím. Zmíněná hra je jedním bodem té mé rozsáhlé strategie.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Přijali ji diváci?
Přijetí bylo bouřlivé. Setkali jsme se s velikým nadšením. Rovněž recenze nešetří chválou. Hru jsem napsal tak jako každou jinou, a to, že někdy to dopadne dobře a jindy hůř, už je jaksi mimo mě.

Takže když je divadlo ve finanční krizi, peníze se dají ušetřit třeba tak, že se „spíchne“ hra jen pro pár herců?
Mizina číhá je hra, v níž vystupuje šest účinkujících, z čehož tři dívky jsou zároveň členkami orchestru. Scénografie divadla vzniká tak, že jdeme vybírat do skladu. A tak je to se vším. Já režíruji zadarmo, poněvadž si nemůžeme dovolit režiséra, dělám výpravu zadarmo, kostýmy navrhuji zadarmo. Navíc teď ještě doplácím ze svých úspor, aby dostali herci gáže. My se z toho samozřejmě dostaneme, vybabráme, ale jsem přitištěný ke zdi.

Jiří Suchý

■ Narodil se 1. října 1931 v Plzni, ale od roku 1936 žije v Praze.

■ Divadelník, hudebník, textař, básník, skladatel, spisovatel, filmař, grafik, výtvarník, divadelní režisér a sběratel.

■ V roce 1947 začal pracovat jako grafik, po dvouleté vojenské službě se věnoval divadlu.

■ Působil v Redutě, poté spoluzaložil Divadlo Na zábradlí.

■ V roce 1959 založil spolu s Jiřím Šlitrem divadlo Semafor, kde působí dodnes.

■ V roce 2006 si vzal o 45 let mladší dívku Markétu (šatnářku v Semaforu), se kterou se po šesti letech manželství rozvedl.

Říkal jste, že brojíte. Vydáváte vlastní internetový bulletin Stará fronta Zítra, což je parafráze MF DNES.
Začalo to tím, že MF DNES mě lehce nadzvedla, když jsem se tam v roce 2013 dočetl, že legendární divadlo Semafor nejspíš zanikne. Byl jsem z minulého režimu zvyklý brojit proti nepřízni osudu a brojení mi v současnu scházelo. A teď mi to MF DNES nabídla. I začal jsem na svých webových stránkách vydávat měsíčník Stará fronta Zítra. Snažím se, aby aktivita Staré fronty Zítra nebyla nesena na bázi konfrontace a nenávisti, ale spíš na bázi humoru.

Humor bývá silná zbraň, zvláště ve vašich rukou. Slovo humor pochází z latinského slova (h)umor – čili vlhkost, tekutina. Víte to?
Někde jsem to četl, ale důvod toho mi zůstal utajen.

Čemu jste se naposledy zasmál?
Doufám, že jsem se dosud nezasmál naposled.

Kdesi jsem zaslechl, že Suchý není suchý, ale suchý humor miluje. Existuje suchý humor Jiřího Suchého?
Jo.

Má mít humor nějaké hranice, nebo vůbec ne? Co třeba Charlie Hebdo a kdysi docela drsná Česká soda?
Drsný humor, černý humor, to bezesporu humor je a respektuji ho, ale sám ho vůbec neprovozuju.

Ale přece jen jste se s hodně temným humorem jistého obchodníka musel potýkat. Jak jste si poradil?
Řeknu to stručně: v Semaforu jsme chtěli uskutečnit několikadenní přehlídku našich her. Prodáváme ve foyeru Kofolu, tak jsem je požádal, zda by nám nezásobovala tento minifestiválek sponzorskými Kofolami. Poděkování firmě bychom umístili do programu, na vstupenky, na bar. Přišel mladík, který mi pak napsal, že to dá radši mateřské školce než nám. A zároveň poznamenal, abychom si požádali o sponzorování továrnu na umělé klouby. Protože nerad odplácím zlu zlem, vzkázal jsem mladíkovi, že mu přeju, aby se toho hnusného stáří nedožil.

Vaše mládí bylo zřejmě hezčí, že jste prostě jinak vychován.
Jo, je to tak.

Jakému humoru dáváte přednost? Kdo si zaslouží červenou, oranžovou a zelenou jako na semaforu?
Zelenou by si zasloužili Cimrmani a Ypsilonka – dvě divadla, která se obvykle obejdou bez tragédií či psychologických her. Oranžovou a červenou prosím po mně nechtějte. Jde o mé kolegy a bylo by nefér, kdybych svůj soukromý názor tady předkládal veřejnosti. Můžu se přeci i mýlit.

Kdysi jste zmínil, že mít divadlo jako Cimrmani by vás nebavilo. Je to kvůli tomu, že u nich nehraje žádná žena?
Upřesním to. Dělat divadlo s tak skvělým humorem jako má tato konkurence, bych si velmi považoval. Ale to jejich shakespearovské obsazování mužů do ženských rolí by mi nesedělo.

Máte rád jejich humor?
No comment.

Je nějaký komik či bavič dnešní doby, kterého uznáváte?
U nás je řada komiků. Mám z nich nejradši ty, kteří se jako komici netváří, ale jejich humor dokáže zacloumat s bránicemi diváků. Svěrák a spol., na Slovensku Lasica nebo Štepka.

A co divácky velice úspěšné komedie tipu Babovřesky nebo Kameňák?
Viděl jsem kousek Kameňáku, ale jak jen to říct? Nečapl jsem se. Jsem absolventem zcela jiné školy humoru.

K čemu byste přirovnal současnou situaci v Česku i v Evropě? Je to komedie, tragikomedie, drama, nebo snad horor?
K černé komedii.

V roce 2012 jste napsal, že doba je příliš vážná a každé směšno se bude hodit. Tehdy jste namluvil své nejsměšnější povídky. Je to opravdu tak vážné?
Záleží na úhlu pohledu. Někomu se může doba jevit tragická, jinému vážná, mě politováníhodná. Ale hlavní věc je, že mě nikdo nekrmí svou ideologií, nenařizuje mi, co musím, nezakazuje, co smím a co ne.

Jiří Suchý - divadelník

Právě slavíte čtyřiaosmdesátku, před pár lety jste byl krátce ženatý s podstatně mladší dívkou. Co zdraví, jak jste na tom?
Bohudík, zdraví mi slouží.

Hodně hrajete, zpíváte. Jste v jednom kole. Nezapomínáte už texty?
Ta krátkodobá paměť člověku v mém věku slábne, a tak mám co dělat, abych si zapamatoval nové přírůstky do repertoáru. Zvláště když hraju celkem ve dvanácti představeních.

Viděl jsem vás v Plzni na pódiu před tisícihlavým davem při slavnostech Plzeň – město kultury. Předtím v Trutnově na rockovém festivalu. Ještě to dokážete rozbalit, že?
Jo, docela jo.

Uvidíme vás také v nejbližší době na televizních obrazovkách?
Nevím, jestli v nejbližší době. Televize se chystá zaznamenat náš galakoncert písní Kurta Weilla, které jsem pro tento účel opatřil novými texty. Režisér Jiří Vondrák se mnou začíná točit film o tom mém brojení, které mě provází po celý život.

Brojení aneb Hrdinný zápas s číhající Mizinou

Semafor chystá speciální galapremiéru koncertu na počest německého skladatele Kurta Weilla (působil v New Yorku). Pro návštěvníky je připravena jeho slavná píseň Mackie Messer. Jiří Suchý napsal k Weillovým melodiím 15 nových českých textů.

Aby nezvyšoval vstupné, vymyslel principál Předraženou vstupenku. Každý, kdo koupí lístek o 100 korun dražší, dostane certifikát, že je sponzorem Semaforu.

Jiří Suchý připravuje Ilustrovanou historii pohrom, které potkaly Semafor. Třeba smrt Jiřího Šlitra, zákaz hraní, „ukradení“ divadla Ve Smečkách nebo povodeň. Bibliofilie vyjde v nákladu pouhých 300 výtisků a bude stát 1 500 korun.

Má i katastrofický scénář: Na čas rozpustí divadlo a objede republiku s Jitkou Molavcovou a programem Jonáš a Melicharová prodávají Karlštejn.