Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Revue.iDNES.cz

  • Pátek 29. srpna 2014. Evelína

Jiří Mádl: Sebevědomí mi nechybí

  16:49
Po filmu Snowboarďáci, který ho proslavil, se Jiří Mádl pomalu připravuje na natáčení Rafťáků. Spí pět hodin denně, přestává stíhat školu a učí se zacházet s vydělanými penězi. "Sláva mě potkala v pravou chvíli," tvrdí osmnáctiletý idol české mládeže.

Zatím se nechová jako výstřední hvězda, připomíná spíš vzorného chlapečka z dobré rodiny. Úspěch teenagerovské komedie Snowboarďáci mu přitom obrátil život naruby.

V osmnácti začal vydělávat, ale pořád doma dostává kapesné. Neutrácí ani za módní trendy, ani za nic jiného. Možná se ale nechá potetovat: "Pokud do toho půjdu, nechám si udělat nápis Reeve. Podle Christophera Reeva, který hrál Supermana," tvrdí Jiří Mádl.

O další nabídky nemá nouzi, kromě jiných projektů ho v létě čeká natáčení Rafťáků s režisérem Karlem Janákem. Roli v pokračování Snowboarďáků, které plánuje produkce prvního dílu, odmítl. Proč? Bez Janáka, který ho pro film objevil na konkurzu a který se s producenty Snowboarďáků nerozešel úplně v dobrém, točit nechce.

* Když jsme spolu mluvili přede dvěma měsíci, vyprávěl jste o pronásledování fanynkami. Už to šílenství kolem vás opadlo?
Zaregistroval jsem jednu změnu -na ulici mě poznává čím dál víc lidí, ale šílí jich mnohem míň. Takže fanynky už neječí, jenom se za mnou ohlížejí a usmívají se. Na ulici sice neřvou, ale když mě vidí na nějaké akci, tak si občas ještě pěkně zakřičí.

* A co mobil? Pořád pátrají fanynky po vašem čísle?
Tak tohle, pravda, nepřestalo. Pořád jsem se tomu bránil, ale teď už si to číslo asi vážně změním. To současné má už tolik lidí! Dokonce vypátrali i můj pracovní e-mail, adresu bydliště a mobil na mého staršího bráchu. A s tím vším se na internetu kšeftuje.

* Máte přítelkyni. Nežárlí?
Doufám, že žárlí! Aspoň trochu. Mou chlapskou ješitnost by to potěšilo, ale Ivetka je hroznej flegmatik. Často jí hlásím, kolik mi přišlo nových e-mailů. A taky ji kontroluju. Ptám se třeba: Četla jsi knihu návštěv na mých stránkách? Ale to je jen takové škádlení. Ona ví, že mi může věřit.

* Chodíte spolu už přes rok, takže s vámi prožívala celé to období, kdy se z vás stal známý herec...
Přesně tak! A proto jsem tak rád, že ji mám. Teď už bych si nemohl být jistý, jestli se mnou není jen kvůli tomu, že mám známý obličej.

* Nežárlí ani na Lucii Vondráčkovou, která se do vás ve filmu zamiluje?
Ne. S Luckou se máme hodně rádi, ale jen jako kamarádi. Jsme spolu často v kontaktu. Je ale fakt, že ona byla moje dětská platonická láska, když uváděla televizní pořad Marmeláda.

* Řekl jste jí to?
Napsal jsem jí to do deníčku. Smála se.

* Už víte, jestli budete točit Snowboarďáky 2 nebo Rafťáky?
Mám jasno, podepsal jsem Rafťáky. Snowboarďáky 2 bez režiséra Karla Janáka točit nebudu, to bych mu nemohl udělat. Z vděčnosti a důvěry k němu. S Karlem jsme si dali chlapský slovo. A za tím já si stojím. On byl ten, kdo mě do toho vytáhl.

* Domlouvali jste se s druhým hrdinou Snowboarďáků Vojtou Kotkem, do kterého z těch dvou filmu půjdete?
Vojta říkal, že do dvojky Snowboarďáků bez Janáka taky nejde. Jak to má s Rafťákama, nevím, ale myslím, že ujít si to nenechá.

* Na internetu si vás fanynky rozdělily - Vojtovi píšou "medvídku" nebo "kočičko", zatímco vás oslovují "kanče" a "bejku". Platí to i ve skutečnosti?
Platí. Vojta je skutečně vážnější, mírnější. Je větší introvert, já jsem divočejší. Nevím, jak na to ti lidé přišli, když nás znají jen z filmu.

* Spolu s ostatními mladými herci jste při natáčení psali zápisky, které jste chtěli použít pro druhý díl Snowboarďáků. Využijete je v Rafťácích?
Někdy jsme mimo natáčení zažívali takové věci, že jsme si říkali, tak tohle musíme někde použít! V Rafťácích to ale asi nebude. Budou sice pro stejnou skupinu lidí, které se líbili Snowboarďáci, ale není to jejich pokračování. Nějaké návrhy jsem Karlovi dával, ale ani nevím, jestli je použije. Scénář mám dostat do ruky každou chvíli.

* Vzpomenete si na nějakou konkrétní historku?
Když nás s Vojtou málem vyhodili z hotelu. To bylo úžasný! Stejně to zavinily Barča Seidlová s Esterkou Geislerovou. (směje se) Měli jsme mezi sebou takovou vodní válku a správce hotelu to nějak neunesl, což chápu. Ale já to nechci vyprávět, jestli se tohle někdy zfilmuje, tak lidi budou v kině řvát smíchy.

* Vyhodili vás nakonec?
Naštěstí ne. Byl jsem orodovat u paní vrátné, která nás měla docela ráda, protože jsme si s ní často povídali. Ta správce umluvila a nakonec nezavolal ani policii.

Žilková mi připomíná vlastní mámu

* Ve filmu Hypnóza jste si zahrál vedle Viktora Preisse. Nemíváte před zkušenými kolegy na place trému?
Ne. Nestydím se hrát, já jsem se v tom hrozně našel. Asi mě mamka jako dítě hodně chválila, takže mám zřejmě dostatek sebevědomí. (směje se)

* Jak se k vám chovají? Třeba zrovna Viktor Preiss?
Ten na mě udělal ohromný dojem! Měl mi dát facku, dal mi ji nějak špatně a hrozně se mi omlouval, hladil mě po tváři a pořád opakoval: Pardon, pardon... A vůbec celá
jeho osobnost má neskutečné kouzlo. Jo, a dostala mě i Veronika Žilková, která mi teď hraje mamku. Říká mi chlapečku a je na mě hrozně milá. Mám ji rád, strašně mi připomíná mou skutečnou mamku. Mluví ostře a bez okolků, ale člověk u ní vždycky ví, na čem je.

* Vaše maminka se dvakrát vdala a rozvedla s jedním mužem -vaším otcem, což není zrovna obvyklé. Jak jste to prožíval?
Mamka na to měla plné právo, neudělala nic špatného. Já jsem se narodil, když se rodiče rozváděli. Když mi bylo asi šest let, tak se znovu vzali. No a o pár let později se znovu rozvedli, kvůli jiným ženám, které se točily kolem mého otce. Nemám z toho žádné deprese. Žil jsem v takovém prostředí odmalička, a tak jsem psychicky silný.

* Mluvili jste o té situaci doma?
Hodně. Mamka nás bere jako rovnocenné partnery, bavíme se o všem. Mému staršímu bráchovi Honzovi je dvacet, mladšímu Pavlíkovi sedm. A já jsem podle mamky její nejhodnější dítě! Se mnou prý nikdy nebyly problémy.

* Ale vždyť jste byl hyperaktivní dítě, ne?
Byl. V první třídě mě tak označila paní učitelka. Chtěla si najít nevyrovnané děti s lehkou mozkovou dysfunkcí, o kterých se psalo v jejích učebnicích. Nakonec mě v sedmi letech doporučila k psychiatrovi. Ale pan doktor řekl, že mám jen mnoho zájmů. A je fakt, že jsem dělal dost věcí najednou. Tancoval jsem jako Michael Jackson, hrál hokej i na klavír.

* Jste fanouškem Michaela Jacksona?
Jo, Jackson je pro mě modla! Spousta lidí nakoukne do umění a hned se začne chovat, jako by byli géniové. Přestanou se trochu mýt, aby se jim mastily vlasy, udělají si dredy, omotají obrovský šátek kolem krku, vezmou si kabát a říkají si nahlas: Já jsem bohém! Snaží se chovat divně. (směje se) To nesnáším! Michael Jackson je asi jediný, komu tohle opravdu věřím. On je skutečně šílenec a génius v jednom. Je fakt, že teď po tom obvinění, že zneužíval děti, bych s ním své potomky nenechal. Ale nemyslím, že by to udělal. Věřím mu. Kdysi jsem ho napodoboval, vystupoval s parukou a v převleku na módních přehlídkách.

* To je jako z filmu Divoké včely.
Však se mě taky mamka tehdy ptala, jestli nechci jít na konkurz. Nešel jsem, takže napodobovatele Jacksona si zahrál Pavel Liška. (směje se)

* Vidíte, mohl jste mít kariéru nastartovanou o pár let dřív.
Ale tohle je fakt ideální doba, nechtěl bych slávu prožívat mladší. Teď už nejsem dítě, ale ještě nejsem dospělý. Žiju na hranici dvou světů a o to víc si to užívám. Vím už, co se kolem mě děje, ale zároveň to ještě neberu smrtelně vážně.

Kvůli hokeji jsem pořádně nevyrostl

* Studujete na biskupském gymnáziu. Věříte v Boha?
Ano, věřím. Ale nesouvisí to se školou. Tam je spousta nevěřících. A já taky nepřešel na víru ve škole, dokonce jsme k tomu ani nebyli v rodině nijak vedení.

* Kolik vám bylo, když jste uvěřil?
Šestnáct.

* Uvěřil jste v největším rozpuku puberty? Člověk by čekal, že budete mít úplně jiné starosti.
Mělo to víc důvodů. Třeba i to, že se předtím rodiče rozváděli a neobešlo se to úplně bez boje a stresů. Ale teď nechci, aby to vyznělo tak, že jsem byl na nervy, a proto jsem uvěřil... To ne! Prostě to jednou přišlo samo. Stejně jako herectví.

* A stejně jako sláva. První role v životě a hned vás zná celá dospívající generace...
Je fakt, že zatím to vypadá, jako bych měl všechno zadarmo. Ale já se náhodou nadřel a myslím, že dost! I když někde jinde. V hokeji jsem makal tak, až jsem si zničil zdraví. Začal jsem až v devíti letech, což je pozdě, ale v patnácti už jsem hrál za dvacetileté. Obětoval jsem tomu spoustu času a stejně to neklaplo, protože jsem si zlomil ošklivě ruku a byl konec. Hokej mě prostě chytl a dělal jsem všechno, abych se mu mohl věnovat. Šíleně jsem dřel.

* Dokonce tak, že jste kvůli tomu málo vyrostl.
Ano, o trošku míň. Podle doktorů jsem si tou dřinou ubral na výšce dva až tři centimetry.

* Kolik měříte? A rostete ještě?
Měřím sto sedmdesát a měl bych vyrůst ještě asi o čtyři centimetry. Takže moje cílová výška by měla být sto sedmdesát čtyři centimetrů. To ještě jde, ne? Vypadám ale menší než jsem, protože mám hrozně krátké nohy. Ale fakt! (směje se)

Jsem oficiální textař

* Píšete básně. Umíte nějakou nazpaměť?
Určitě bych to zkazil, takže raději ne... Píšu většinou v angličtině, jeden text mám i latinsky. Za to může můj kamarád. Sledujete SuperStar? Dostal se teď mezi finálovou padesátku, jmenuje se Adam Vojtěch. Je to můj spolužák z lavice a nejlepší kamarád, se kterým skládám písničky už od dvanácti let. Psal jsem rád slohy, a on za mnou tenkrát přišel, jestli s ním nechci zkusit dát něco dohromady. Od té doby jsme složili na šedesát skladeb, máme natočené i cédéčko. I když ho ještě nikdo nevydal.

* Takže se chystáte prorazit i do světa populární hudby?
Tam já už jsem! Mám smlouvu s Osou, já už jsem oficiální textař! (směje se) A mám z toho hroznou radost.

* Nenapadlo vás využít nových známostí ze showbyznysu a nabídnout služby nějakému známému zpěvákovi?
Mě to ještě nenapadlo, ale lidi už se mi nabízejí.

* Kdo třeba?
Nechci to říkat. Jednou to mělo být právě něco kolem SuperStar. Ale jsem hrozně pověrčivej, nemluvím o tom, co se teprve stane, a tak to tím pádem není jisté.

* O čem jsou vaše texty?
To je různé. Ale mám takový zvyk, skoro zásadu. V každé mé básničce se objeví nějaké sprosté nebo vulgární slovo. A mně se to hrozně líbí! Jenom to pak nemůžu předčítat na autorském čtení ve škole. I když vulgární, to zase nejsem.

* Chápu, "štěrbina" u vás znamená hezká holka. Takže hlášky, které jste přidal do Snowboarďáků, jsou z vašich básniček?
Jo, ale já tak i mluvím. Pro Pražáky to jsou asi nové výrazy, ale moji kamarádi vědí, že třeba "štěrbina" používám úplně normálně. Stejně jako ta scéna na záchodě, stejná slova bych použil i v reálu.

* Chodí vám nabídky hlavně na komediální role?
Zatím ano, ale mně by přitom asi víc vyhovovalo něco vážnějšího. To nejtěžší mám podle mě už za sebou - komedie jsou těžké, protože musíte být vtipní, ale zároveň to nepřehrávat. Teď jen aby přišly i ty jiné role...

* Už jste nějakou nabídku odmítl?
Ano, ale ne do filmu. Bylo to pro televizi. Nechci o tom moc mluvit.

* Budete se hlásit na vysokou školu?
Určitě zkusím psychologii, která mě vzala ve škole a odmalička si pročítám máminy psychologické knížky. Baví mě povídat si s lidmi, tak bych toho rád využil. Pak mě láká i scenáristika nebo režie, mezinárodní vztahy. Klidně budu dělat dvě vysoké školy najednou.

* Ale svou budoucnost vidíte hlavně u filmu. Nebo ne?
Ano, ale nechci zůstat jen u herectví. Člověk pak degeneruje. Chci si nechat tu spoustu zájmů.

* Jak to chcete stíhat? Už teď máte problémy skloubit školu a kariéru.
To máte pravdu, už teď nestíhám, poslední týden spím pět hodin denně a moc nechodím ani do školy. Ale až budu v Praze bydlet, bude to jednodušší, pak to podle mě půjde zvládnout.

* Kdy máte ten přesun v plánu?
Za rok, po maturitě. Už teď se snažím shánět byt, abych ho začal co nejdříve splácet.

* Jak často teď jezdíte do Prahy?
Třikrát nebo čtyřikrát týdně.

* Jak to, že jste si za honorář ze Snowboarďáků ještě nepořídil auto?
To je hrozná známka dospělosti! To nemůžu! Mně stačí, že mám mobil a vydělávám. Už to je odpovědnost!

* Vy nechcete patřit mezi dospělé?
Ne, nechci! I když mě do toho všechno tlačí. Mám vlastní příjem, vydělávám. Ale přitom si chci co nejdéle připadat jako dítě.

* A chcete se odstěhovat od mámy? To je přece jasná známka dospělosti, ne?
To asi jo, ale je to jenom kvůli práci a tu mám v Praze, doma jsem v Budějovicích, ale rozhodně jsem po osmnáctých narozeninách neměl nějaký záchvat typu: Tak a teď si budu dělat, co chci!

* Takže kdybyste byl z Prahy, zůstal byste s maminkou?
Určitě! No, i když... napište, že jo, mamka bude mít radost. (směje se)

* Hlídá vás máma hodně?
Hlídá mě, ale ne hodně. Nemá proč, vždycky mi dávala volnost a já ji nikdy nezklamal.

* Žádný průšvih?
Jednou na Silvestra. Měl jsem doma kamarády, byl tam hroznej bordel a mamka dorazila dřív, než měla. Říkal jsem jí: Kdybys přijela o hodinu později, nic bys nepoznala! Byl bych schopnej všechno vyluxovat, umýt, vydrhnout!

* A co dvojky z chování?
Jen čtyři podmínečná vyloučení a pár důtek. To je taky dobrý, ne? Na gymplu jsem se hodně zklidnil.

* Nebude vám líto opustit rodné město a přesídlit do Prahy? Nebo snad nejste budějovický patriot?
Jsem hroznej patriot! Bude mi to líto! Pro mě je Praha, bohužel, nutností. Dostal jsem nabídku na moderování do rádia, chtěl bych dělat možná i ten dabing, a samozřejmě hlavně pokračovat v herectví. Tyhle profese nejde dělat jinde než v Praze, pak možná v Brně nebo v Ostravě.

* Začal jste si vydělávat. Kdo se vám stará o finance?
Já sám. Mám vlastní účet, nechci na ty peníze sahat. Nechávám si je na ten byt. Ale nevydělal jsem nějakou převratnou částku, jak si lidi myslí.

* Na ten byt jste si nevydělal?
Jen na pronájem, na vlastní byt rozhodně ne.

* Za co tedy utrácíte?
Nejvíc utratím za vlak do Prahy a za jídlo. Neutrácím ale peníze, které jsem vydělal, pořád dostávám kapesné od mamky. Člověk v mém věku skoro nic nepotřebuje. Jen nedávno jsem si koupil nový mobil.

* Bude se s vámi do Prahy stěhovat i vaše slečna?
Zřejmě tu budeme oba studovat. Ivetka určitě půjde do Prahy na práva. Má nejlepší vysvědčení ve třídě, v septimě má snad jen jednu dvojku, a přitom není žádnej šprt nebo dříč. Je prostě chytrá holka. Neženu se do společného bydlení, ale kdybych měl na větší byt, tak se přiznám, že by mi nevadila!

JIŘÍ MÁDL
Jiří Mádl se narodil 23. 10. 1986 v Českých Budějovicích. Devět let hrál na klavír, rok na kytaru a na flétnu. Ve dvanácti byl přijat na biskupské gymnázium se zaměřením na cizí jazyky. Ve třinácti byl dva měsíce na studijním pobytu v Rakousku. Píše texty k písničkám kamaráda a spolužáka Adama Vojtěcha a různé scénáře. Od devíti do šestnácti let hrál hokej. Mluví anglicky, německy, trochu španělsky a latinsky. Jako herec se prosadil v teenagerovské komedii Snowboarďáci, která měla premiéru loni v listopadu. Od té doby stihl natočit ještě televizní film Hypnóza, menší role ztvárnil ve snímku Všichni musí zemřít a v seriálu Redakce.

Jiří Mádl s přítelkyní Ivetou

Hlavní protagoniské filmu Snowboarďáci - Jiří Mádl a Lucie Vondráčková. Český lev - nominační večer, 9. února 2005.

Hvězdy filmu Snowboarďáci Jiří Mádl a Lucie Vondráčková, Český lev - nominační večer, 9. února 2005.

Hvězdy filmu Snowboarďáci Jiří Mádl a Lucie Vondráčková, Český lev - nominační večer, 9. února 2005.

Jiří Mádl s maminkou

Autoři:




mobilní verze
© Copyright 1999–2014 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.