Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Jiří Lábus: Seriály vás hrát nenaučí a jsou leda pro peníze

  0:13aktualizováno  0:13
Humor dvojice Kaiser-Lábus pronikl díky Tlučhořovic rodince i do opery. Zatímco operu má Jiří Lábus (65) rád už od dětství, obloukem se vyhýbá nekonečným seriálům. „Lidi je většinou dělají jen pro peníze. Pro co jiného taky,“ říká Lábus v rozhovoru pro týdeník 5plus2.

Jiří Lábus | foto: Marek Navrátil pro iDNES.cz

Seriál Tlučhořovi se na začátku května dostal na prkna Nové scény Národního divadla v operním zpracování. Máte vy sám vůbec operu rád?
Mám a moc. Měl jsem k ní vždy blízko, protože moje maminka pracovala jako zdravotní sestra v Národním divadle. Byla také na krčním oddělení, takže řadu zpěváků před mnoha a mnoha lety léčila. Díky tomu, že občas dostala nějaké volňásky, tak jsem na představení chodil už jako kluk.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Kromě rozhovoru s Jiřím Lábusem najdete v aktuálním týdeníku 5plus2 i vyjádření Oldřicha Kaisera k uvedení opery o Tlučhořových.

Alfou a omegou Tlučhořových je improvizace, ve které jste spolu s Oldřichem Kaiserem dosáhli opravdového mistrovství. Na vašem umění improvizovat byl ostatně postaven i úspěšný televizní pořad Ruská ruleta. V tomto ohledu by se možná jako vaši pokračovatelé dali vnímat pánové z Partičky: Suchánek, Genzer, Sokol a Chmela. Sledoval jste je v televizi?
Párkrát ano. Musím říct, že všichni jsou bezvadně sehraní, ale je to trochu jiný typ improvizace. Když jsme dělali Ruskou ruletu, byly to skeče. Vždycky jsme hráli nějakou postavu, nějakou figuru, zatímco oni hrají jakési hry, což je také zábavné, ale trochu o něčem jiném.

Jste bezesporu jedna z nejvýraznějších osobností českého zábavního průmyslu. Vnímáte z pozice komika, že se postupně mění vkus publika, co se týče humoru? Je dnes těžší diváky rozesmát?
Nevím, jestli je to těžší, ale řekl bych, že dnes lidem chybí takový nějaký širší přehled o kultuře. Nevím, jestli je to tím, že každý spoléhá, že se všechno dozví na internetu. Děti umí počítat se zlomky, určit hlavní a vedlejší větu, ale že by měly obecnější přehled, a to nejen o kultuře, a dávaly si věci do souvislostí, to, myslím si, hodně chybí.

Myslíte, že se to projevuje i v humoru? Že by třeba bavič při vymýšlení vtipů musel více pamatovat na to, že by ho divák nemusel pochopit?
V případě Tlučhořových samozřejmě ne, protože to je věc založená na improvizaci. Tam zahrajete, co vám ve vteřině přinese mozek do pusy. Ale například v divadle se to může stávat. Například hrajeme Prodanou nevěstu, kde na začátku říkám: Kdo má dneska dozor? A odpoví mi kolega Jiráň: Sabina. Je známo, že Sabina, autor libreta Prodané nevěsty, byl udavač. (Novinář, politik a prozaik Karel Sabina ve druhé polovině 19. století spolupracoval s rakouskou policií, které donášel informace ze zdejší politické sféry i z osobního života některých veřejně známých osobností. Pozn. red.) Lidi by tohle měli vědět. Někdy se třeba vůbec nikdo nezasměje, často se zasmějí jen malinko. A zase jindy, kdy přijdou do divadla lidi, kteří mají nějaký přehled, tak se smějí docela dost. A to hned poznáte, jaké bude publikum a jak ti lidé budou reagovat.

Divadlo, televizní a rozhlasové pořady, řada úspěšných filmů, ale i seriály jako Zdivočelá země. Tam všude vás diváci měli možnost vidět, ale zatím jste nehrál v žádném takzvaném nekonečném seriálu.
To bych v životě nedělal. Myslím, že lidi to většinou dělají jen pro peníze. Pro co jiného taky. Na tomhle se nikdy moc hrát nenaučí. I když dneska je situace herců daleko složitější než před lety, kdy jsem začínal.

Proč je podle vás složitější?
Nyní vyjde z různých uměleckých škol přes sto lidí ročně, zatímco v době, kdy jsem studoval, jich vycházelo sotva třicet. Pro ně je uplatnění v seriálu možnost někde si zahrát a slušně si vydělat. Do angažmá se jim moc nechce, to je za pár šupů. Řeknou si: Co bych dělal někde v Liberci nebo v Šumperku? Myslím, že na to zkrátka nemají moc chuti. Bohužel.

Fotogalerie

Je fakt, že v takzvaných nekonečných seriálech se dají vydělat slušné peníze.
Ovšem pak také nastávají takové tragédie, když si herec vezme hypotéku, chce si postavit dům, jenže seriál mu skončí, on je pak na dlažbě a neví, co má dělat. To jsou pro tyhle lidi samozřejmě strašně nepříjemné okamžiky.

Pojďme od seriálů zpátky k humoru. Mění se váš vkus, co se právě legrace týče? Připadají vám pořád vtipné staré televizní pořady?
Abych vám řekl pravdu, už jsem dlouho žádný pořad nesledoval, protože se na televizi skoro vůbec nedívám. Asi tak před půl rokem jsem viděl jeden díl Kouzelníka. Skoro všechno už jsem to zapomněl, ale jak jsem se na to díval, tak musím přiznat, že jsem se chvilkami i docela smál. Sám sobě.

Když už mluvíte o pořadu Možná přijde i kouzelník, neuvažovalo se někdy o tom, že by se na televizní obrazovky vrátil?
Ne, vůbec.

Myslíte, že by tento formát pořadu, který vznikl začátkem 80. let, mohl u diváků uspět i dnes?
Dneska je televizní publikum někde úplně jinde. Točí se hlavně seriály a nevím, jestli by lidé o tenhle typ zábavy ještě stáli. Ačkoli, když je v televizi repríza, tak se dívají rádi a baví se. Televize má ale dnes, co se týče programu, asi jiné principy.

Podívejte se na ukázku z opery Rudá Marie, která vznikla podle seriálu Tlučhořovi

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.