Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Jílková: Muže na mateřské nenechám

  14:18aktualizováno  14:18
Dát na dojem z televize, člověk by se jí skoro bál. Partnerům v diskusi se vždy natlačila před obličej a nenechala je couvnout. Pořad Kotel, který vymyslela, ale po sedmi letech skončil. "O svém konci jsem si přečetla v novinách a nikdo mi ho nevysvětlil," řekla v rozhovoru Michaela jílková, která bude od března připravovat politické rozhovory pro MF DNES.

Michaela Jílková | foto: David NeffMF DNES

Michaela Jílková bude hostem iDNES - ZDE

FOTOGRAFIE ZDE

Řekl vám někdy nějaký muž, že se vás bojí?
Že mám image semetriky, to vím. Pokud si někdo myslí, že jsem v soukromí stejná jako v Kotli, tak mu to vymlouvat nebudu. Ale je to podobné, jako když lidi na ulici zastavovali herce Chudíka a chtěli od něj vyléčit koleno.

S politiky pracujete od začátku devadesátých let. Objevil se nějaký, se kterým jste se spřátelila?
Ne, politiky beru odjakživa jako pracovní materiál. Někdy říkám, že si připadám jako dělník u pásu, který má na hlavě rádiovku, v ruce bandasku s polívkou a každý týden mu po pásu přijíždí nový ministr.

Ani květiny vám neposílali?
To ano, jeden čas je nosili skoro při každém Kotli. Dávali mi je před diváky, což jsem vždycky okomentovala tím, že je jim to houby platné. A taky jim to houby platné bylo. Nejhezčí květiny byly od ministrů, ale když jsem začala žít sMichalem Voráčkem, tak už mi nikdo žádnou kytku nedal. Dostávala jsem i dárky, ale brala jsem to tak, že to nebyla pozornost pro mě. Chtěli se předvést před diváky; ty dárky už ani nemám.

Kolik politiků máte uložených v mobilním telefonu?
Měla jsem skoro všechny ministry. Nezapomeňte, že mnohé pamatuju ještě z doby, kdy byli řadovými poslanci a já byla první, kdo je přivedl na obrazovku. Poprvé v televizi byl například díky Aréně Vladimír Špidla. Nebo Ivan Langer, Ivan David... Zažila jsem jejich vzestup i pád.

Volají vám někdy?
Teď není důvod, když už nejsem v Kotli. Ale když se mi před rokem narodila dcera, to ještě aktivní byli, protože věděli, že se vrátím. Psala jich spousta a všichni měli hroznou radost. Ale třeba k Vánocům už mi vesměs nepřál nikdo. To už jsem byla u ledu a asi měli lepší informace než já, že Kotel nebude.

Tykáte si s některými?
Z těch současných ne.

Počkejte, Vlastimil Tlustý vám třeba v Kotli tykal.
Tak pozor, to byla urážka. Na politickém grémiu ODS mu pak velmi vyčinili, co si to ke mně dovolil. Dokonce mi volal a omluvil se. Samozřejmě si s ním vykám a on ke konci pořadu najednou řekl: „Ty, Míšo...“ Byla to od něj snaha rozhodit mě, což bylo od politiků v Kotli běžné. Jiní mi koukali do papírů, lepili se na mě nebo mě nenechali doříct otázku.

V čem se politici za těch patnáct let změnili?
Naučili se dokonaleji vykrucovat, mlžit a odvádět řeč, jsou mnohem suverénnější. Víte, v politice platí takové pravidlo. Když je nějaký muž zamindrákovaný, dejte mu ministerskou funkci a šíleně se mu zvedne sebevědomí. To se mi líbí. Existují týmy jakýchsi odborníků, kteří politiky učí asertivnímu chování a plkání o tom, na co se jich nikdo neptal.

Takže když se politika zeptám na eutanazii a on mi nebude chtít odpovědět, co mi řekne?
Někteří začnou tím, že je to zajímavý, citlivý problém. V hlavě jim bude šrotovat, jak z toho ven, tak řeknou, že to musíme vzít z jiného kontextu a podívat se třeba, jak žijí staří lidé, a přejdou na důchodovou reformu. Když začínal Kotel, byla velmi v módě neverbální komunikace. Skoro všichni politici procházeli kurzy, já taky.

Co se tam učili?
Třeba že nemají dávat ruce do kapsy, protože tím ztrácejí body. Hustili to do nich horem dolem. Jeden z nich pak celý Kotel myslel hlavně na tu ruku a ve slovním projevu úplně selhal. Mnohým takové tréninky spíš uškodily a řekla bych, že některé z těch školicích agentur jsou příživníci. Nerozumějí tomu a dělají chytré. Pokud je někdo temperamentní, úderný, ostrý a poradci mu říkají, že musí být seriózní, uklidňující a státotvorný, tak je to blbost. Protože mu seberou podstatu jeho osobnosti a vytvoří z něj šedivou myš.

Chtěl někdo i po vás, abyste ho učila?
Jasně. Brala bych to ale jako službu politikům, a já jim sloužit nechci. Nebudu je učit, jak obalamutit lidi. Někteří můžou projít tisíce kurzů a lidi je stejně nebudou poslouchat. Pak jsou jiní, kteří mají neuvěřitelné charizma, třeba Stanislav Gross. Ten ať vykládal cokoliv, tak mohl ve studiu spadnout špendlík a byl by slyšet.

Ještě v něčem se možná politici změnili. Před volbami jsou ochotni udělat víc a víc, mnohdy se i zesměšnit. Myslíte, že by se v televizi třeba svlékli do půl těla?
Kdyby jim to poradili odborníci, tak někteří určitě ano. Vždyť Kremlička, tomu to tedy nikdo neradil, snědl živého brouka a zlikvidovalo mu to celou kariéru. Před volbami jsou schopni udělat všechno, ale po volbách na to bohužel zapomenou.

Jak to myslíte?
Já měla tyhle konflikty kolem Kotle. Nechápala jsem, když někdo na náměstí vaří guláš, dává dětem balonky, žoviálně se s někým baví, falešně zpívá a je celý trapný, pak dostane ministerskou funkci a lidi jsou pro něj najednou fuj. Odmítne účast v Kotli, a dokonce je pohoršen, že tam na něj lidi budou křičet. Je to pod jeho úroveň. Před volbami na něj pískali a to mu nevadilo.

Chápu. To jsou ti vaši staří známí, které jste do Kotle nikdy nedostala. Rychetský, Pithart...
Abych vám pravdu řekla, už jsem je vypustila z hlavy. Když si myslí, že jsou nějací lepší, tak já si to teda nemyslím. Když jim jsou hlasy lidí dobré, aby se dostali na nějaké místo, a pak se s těmi lidmi nechtějí bavit, tak je to pro mě důkaz pokrytectví.

K politikům, se kterými jste se ne úplně pohodla, přidám ještě jednoho. Pavel Dostál. Obvinil vás, že jste ho před revolucí udala za šíření protikomunistického textu Několik vět. Stihla jste se s ním usmířit?
Nepotřebovali jsme se usmiřovat, do roku 1998 jsme se dokonce kamarádili. Nechci se teď hádat s Pavlem Dostálem, když se nemůže bránit, ale nevím, proč to pak udělal. Řeknu vám jedinou věc: Není to pravda.

V říjnu 1989 jste tedy nedala žádnou informaci StB?
Nedala! Nedala! Je to výmysl, lež. A to je poslední, co k tomu kdy řeknu.

Reklamy dělají z žen slepice

Máte dvě děti a brzo vám bude osmatřicet. Jak jste se změnila od dob, kdy vám bylo osmnáct?
Byla jsem ranařka a hrozně rychle jsem měla na všechno názor. Pro šéfy jsem musela být šílená vichřice. S každým jsem se hned pohádala, bouchala jsem dveřmi, nenechala jsem si nic líbit. Když jsem s někým nesouhlasila, hned jsem mu to řekla. „Tohle nebudu dělat, to je nesmysl.“ Autority jsem odjakživa neposlouchala.

A dnes?
Neposlouchám je pořád. Ale hádat jsem se přestala a nejsem tak impulzivně hlučná.

Za těch dvacet let, o kterých mluvíme, se vedlo tisíce diskusí o postavení mužů a žen. Změnilo se nějak?
Ani bych neřekla. Možná se to někomu nebude líbit, ale nemyslím si, že jsou ženy v politice nebo v manažerských funkcích diskriminovány. Většina z nich chce být do určitého věku doma a věnovat se dětem, než aby do noci schůzovala.

Ale nějaká změna přece jen nastala - nebo se to alespoň dokola píše. Že se muži zženšťují a ženy pochlapují.
Asi ano, muži dnes chodí lépe oblečeni, víc dbají na hygienu a to je dobře. Ale takoví ti, co si holí celé tělo, chodí na kosmetiku a solárium, mě nezajímají. Muž, který stojí dlouho před zrcadlem, má dokonale sladěné módní oblečení a je celý pohledný, si asi kompenzuje nějaký mužský nedostatek. To je, prosím, můj osobní názor a nerada bych se tím nějakého muže dotkla.

A co vy ženy? Přibližujete se mužům?
To jsou posměšky, za které si některé ženy mohou samy. Cpou se do role, která jim není vlastní. Chtějí pracovat od rána do večera jako muži, být stejně silné jako muži... Fyzicky, prosím, protože duševně už samozřejmě mnohem silnější jsme.

No jistě. To vy ženy nikdy nezapomenete zdůraznit.
Protože to tak je.

A v čem?
Ve všem. Vezměte si, muž dostanu rýmu a je velmi vážně nemocen. Když má rýmu žena, poznáte to možná podle toho, že častěji používá kapesník. Pak je samozřejmě silnější i proto, že musí cítit větší odpovědnost za děti, a tím pádem toho víc vydržet.

Ale brečíte častěji než muži.
Protože se za pláč nestydíme a nevidíme ho jako slabost. Pořád je lepší brečet než řvát doma na rodinu a kopat do dveří.

Řekla jste si někdy, že byste se jako muž měla líp?
Nikdy. Nikdy! Mně se líbí být ženou, mám mnohem barvitější život. Nejen práci, výkon, moc, peníze. Jsem spokojená, když jsem večer u dětí, a obohacuje mě, když můžu vařit večeři.

Proboha, jak?
Zkrátka jsem vnitřně spokojená, že se všichni najíme. Stejně jako když Marušku vykoupu a Kubu připravím do školy.

No... Kdyby tady teď seděla feministka Olga Sommerová, tak si bude rvát vlasy hrůzou.
Ano, ale mě nemůže nikdo nařknout, že jsem domácí puťka. Říkám pouze jednu věc: já jsem žena a vy jste muž. Pokud ženy prohlašují, že se chtějí obecně vyrovnat mužům, tak je to projev nějakého nesmyslného komplexu. Nechci se mužům rovnat, protože je mi jejich svět cizí. Nechci zvedat činky a nechci chodit na vojnu, protože se mi nelíbí střílení ani rvačky. Nemám ani ráda, když se Kuba s mým přítelem jakoby perou. Chápu, že to jsou jejich mužské hry, ale mně jsou protivné.

To se vás ani nedotkne, když k vám někdo přijde na návštěvu a místo „ti tady mají nepořádek“ řekne „ta tady má nepořádek“?
Já vám řeknu, co mě uráží. Reklamy, kde jsou ženy líčeny jako slepice, které žijí jen tím, jestli jim prášek vypere prádlo dostatečně bíle. Poskakují, aby měl manžel bílou košili, a rozplývají se štěstím, že mají okno vyleštěné bez jediné šmouhy. Tohle mi vadí, takové zúžení.

Nedávno probíhal v tisku takový spor, Olga Sommerová versus Zuzana Paroubková. Manželka premiéra tvrdila, že dává přednost tradičnímu rozdělení rolí. To je vám bližší?
Tak to pozor, to ne. Model paní Paroubkové je mi cizí, je to až příliš velký extrém. Jako žena tady nejsem od toho, abych sloužila muži. Abych ráno vstala, vyžehlila mu košili a vypravila ho. Mým jediným cílem přece nemůže být, aby muž byl spokojený. Mým cílem je, abychom byli spokojení všichni, tedy i já. Pokud se ale žena muži nepostaví, tak jste všichni stejní.

Á, další oblíbená věta žen.
No jistě. Muž by byl rád, aby byla žena jen doma, kdykoliv k dispozici, oddaná, služebná. Aby mohl říkat: „Pivo málo vychlazený, večeře studená, jdi už spát...“ Proč myslíte, že slova jako sobec a slaboch neexistují v ženském rodě?

Počkejte, ale taky existuje slovo chirurg. A ani výraz vědkyně nezní bůhvíjak hezky.
Netvrdím přece, že jsme lepší ve všem. A mezi námi: já jako žena nechci živit muže. Kdyby mi muž řekl, ať jdu do práce a on že bude na mateřské dovolené, tak mě psychicky zlikviduje.

Protože byste nevěřila, že to zvládne tak dobře jako vy.
Tak to ne, to se pletete. Ale hrozně bych strádala, že nejsem u Marušky a Kuby. Mám nějaké mateřské pudy a jsem přesvědčená, že pud matky je jiný než pud otce.

Lepší.
No samozřejmě. Byla jsem přece s dětmi fyzicky spojena, a to jen tak nevymažete. Dokud Kubovi nebylo pět let, tak jsem bez něj nemohla být jedinou noc. Teď to zažívám znovu s Maruškou.

Tak vidíte, připadáte si nepostradatelná. To asi zuříte, když už při rozvodech automaticky neplatí, že se dítě dává matce, ale někdy i otci.
Ano, s tím nesouhlasím. Dítě patří zejména k matce, což vám řeknou mezi čtyřma očima i psychologové. Minimálně do deseti let. Nepředělávejme různé výzkumy ani minulost. Odjakživa to bylo tak, že muži lovili a ženy se staraly o děti. Teď jsem zrovna s Kubou četla Lovce mamutů a tam žádný muž nebyl s dítětem v jeskyni, zatímco žena by šla lovit mamuta. Kdyby chtěla, tak je to samozřejmě jiné. Tehdy by ji muži nevzali, zatímco dnes by museli, aby nebyli osočeni z diskriminace. V tom je pokrok.

Stejně jako v tom, že muži čím dál častěji chodí i na mateřskou.
Když to někomu vyhovuje, tak je dobře, že je mu to umožněno. Ale symbol mateřství je snad žena, ne? Můžete mi říct, proč mužům neteče z prsou mléko, když chtějí zastupovat matku? Miminko patří k prsu matky a zatím jsem neviděla, že by patřilo k prsu otce. Asi by mělo hlad.

Vy jste rozvedená a máte přítele Michala Voráčka, mimo jiné člena vedení fotbalové Sparty. Vdáte se?
Prosím, nevdám, neboť nemám potřebu.

Knížák se do Kotle cpal

Proč skončil Kotel?
To bych taky ráda věděla. Budete se muset zeptat jinde.

Oficiální důvody z Novy jsou dva: byl na obrazovkách příliš dlouho a klesala mu sledovanost.
Tak moment. Kdyby mi někdo po volbách oznámil: „Paní, heleďte, už jste tady osm let, potřebujeme změnu,“ tak neřeknu ani slovo. Ale když to byl sedm a půl roku nejsledovanější politický pořad a zrušili ho pár měsíců před volbami, tak tomu nerozumím. A co se týče sledovanosti... Prosím vás, proč se tedy neruší jiné pořady, které jsou mnohem méně sledované? Kotel šest let vytahoval večerní čísla Novy. Že byl pak nesmyslně nasazen na pátek, kdy lidé chtějí odpočívat, nekomentuju.

Určitě máte nějaké spiklenecké teorie. Může být za zrušením Kotle i přání některých politiků?
Možná, že taky. Kotel nebyl pro politiky pohodlný, a to víte, že jsem slyšela, jak by byli někteří šťastnější bez něj.

Já myslel, že tam chodili rádi.
Rádi, to bych netvrdila. Chodili tam proto, že byl nejsledovanější. Důvodů, kvůli kterým byl zrušen, je rozhodně víc. Já si o svém konci přečetla v novinách a dodnes mi ho na Nově nikdo nebyl schopen vysvětlit. Bylo to nefér vůči občanům.

Doneslo se vám někdy, že si na vás některý z politiků stěžoval?
V roce 1993 jsem musela odejít ze zpravodajství České televize. Nikdy mi neřekli: „Paní Jílková, jste vyhozena.“ Dostala jsem zákaz natáčení, což mě bavilo čtrnáct dní. Přestali mi dávat práci a místo ní jsem chodila s kolegy na kávu. Proč? Protože někdo vysoký si stěžoval. Vím kdo, ale nebudu to zveřejňovat. Pak jsem dělala Arénu a taky si stěžovali. V šestém týdnu těhotenství jsem oznámila, že čekám dítě, a v osmém mě poslali pryč. Že to prý v tom druhém měsíci nemůžu dělat.

A teď?
U Kotle si nestěžovali na mě. Za celou dobu nemohli ani slovem říct, že bych někomu nadržovala. Stěžovali si na Kotel jako takový. Chtěli ho rušit po roce, po dvou, po pěti... Mimochodem, víte, co jsem celých těch sedm let dělala?

Samozřejmě, hájila ho. Že to je pořad na úrovni, a ne žumpa a stoka, jak říkal třeba Milan Knížák. Ale já chci vědět...
Počkejte, když už ho jmenujete... Pro Knížáka to sice byla žumpa, ale velmi rád do ní dvakrát šel, a dokonce mi tam byl poslán z vyšších míst. Poprvé kandidoval na senátora, tak si zařídil, aby byl pozván. A podruhé...

Teď počkejte vy. Přece jste se vždycky chlubila tím, že si politiky vybíráte sama a že jste nezávislá.
Jistě, ale taky jsem byla něčí zaměstnanec a brala od někoho plat. Pokud pro mě ale byl host nepřijatelný, tak jsem si dupla. Knížák byl kontroverzní osobnost, takže mi tak nevadil. Podruhé byl požadavek na jeho účast, když měl konflikt s redaktorem Práva.

Požadavek od koho? Z vedení televize, nebo z vedení ODS?
Těžko mi může volat někdo z politické strany, to bych ho hnala. Ale ještě bych se ráda vrátila ke Knížákovi, když dovolíte. Je paradox, že se muselo intervenovat, aby tam šel, a pak to nazve žumpou. On, který se tam sám cpal? To je dost ubohé a pokrytecké stanovisko. Je to chudák.








Nejčtenější

Paris Hiltonová (Cannes, 20. května 2014)
Paris Hiltonová: Zveřejnění nahrávky sexu mi zničilo život

Dědička hotelového impéria Paris Hiltonová (36) říká, že mohla být druhou princeznou Dianou, kterou miloval celý svět.... celý článek

Heidi Janků a její manžel Ivo Pavlík
Zemřel hudebník Ivo Pavlík, manžel Heidi Janků

V sobotu zemřel hudebník Ivo Pavlík (†84), manžel zpěvačky Heidi Janků (54) a první manžel nedávno zesnulé Věry... celý článek

Jennifer Anistonová (Los Angeles, 7. prosince 2016)
Anistonová: Nechápu, proč se řeší moje bradavky, stojí mi od přírody

Když hrála Jennifer Anistonová (48) v seriálu Přátelé, snad v každé scéně jí stály bradavky. Tehdy ji podezřívali, že... celý článek

Lukáš Krpálek, jeho syn Antonín a manželka Eva (2016)
Manželé Krpálkovi: Hlavně ať druhé dítě není divočák

Je to rok, co Lukáš Krpálek (26) získal olympijské zlato. Krátce před tím se mu narodil syn Antonín, a také proto si... celý článek

Paris Jacksonová na Met Gala (New York, 1. května 2017)
Jacksonová: Jsem normální člověk s celulitidou, jizvami a kily navíc

Dcera krále popu Michaela Jacksona se stále častěji objevuje na fotografiích v předních světových módních magazínech.... celý článek

Další z rubriky

Topmodelka Kate Mossová chodí na ošetření své pleti k Anastasii Achilleosové.
Kate Mossová: Vždycky jsem dřela jako kůň, přeceňovala jsem své síly

Topmodelka Kate Mossová (43) zavzpomínala na své začátky ve světě modelingu. Zejména se pozastavila nad focením se... celý článek

Andrea s manželem Mikolášem při výběru kočárku pro jejich miminko (2017)
Andrea Růžičková konečně porodila. Jméno syna zatím neprozradila

Herečka Andrea Růžičková (33) několik dní přenášela a snažila se vyvolat porod všemožnými cestami. Vždy ale sázela... celý článek

Audrey Hepburnová
Máma normálně jedla, neměla anorexii, říká syn Audrey Hepburnové

Designér Luca Dotti (47) o své matce, herečce Audrey Hepburnové slýchal všelijaké příběhy. Jedna povídačka se ho dotkla... celý článek



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.