Zdá se, že nádor na soše je v pokročilém stádiu. Většina dnešních žen si je příliš vědoma rizika rakoviny prsu na to, aby nechala nádor pokročit tak daleko, než se odhodlá vyhledat lékařské ošetření, uvedl Stark.
Lékaři v Itálii 16. století věděli, že tyto nádory byly zhoubné, ale ženám mohli pomoci jen málo v době, kdy neexistovala anesteziologie ani antiseptika, vysvětluje Nicholas D'Amato, profesor patologie a dějin lékařství na univerzitě ve Virginii. Stark se zařadil mezi ostatní odborníky z nově se rozvíjející oblasti, která bývá nazývána "medicínou umění". "Je to nový způsob nazírání na umění i lékařství," tvrdí Carlos Espinel, který u Michelangela určil pakostnici po "vyšetření" jeho portrétu jedné z Rafaelových fresek.
"Michelangelo prováděl většinu svých studií blízko nemocnic. Renesanční mistři měli mnoho znalostí o klinické medicíně," říká Espinel. "Vůbec mě nepřekvapuje, že by Michelangelo mohl využít patologii prsu, aby dal dramatický výraz svému umění. Umělci jsou velmi zdatní pozorovatelé a my se od nich můžeme mnohé naučit," dodává lékař.
Historik umění Paul Barolsky má mnohem více pochybností. "Není to přesvědčivé, ale není to zavrženíhodné. Člověk by měl být opatrný při podobných spekulacích. Je zde obecný vývoj k tomu, že lidé z medicíny chtějí diagnostikovat umělecká díla. Někdy přijdou s velice bizarními závěry. Jeden zubař například nedávno řekl, že úsměv Mony Lisy byl následkem deformace obličeje," uvádí Barolsky.
 |
