Ve stejném roce byla žena přijata do útulku v gudžarátské metropoli Ahmadábádu, avšak tamní úřady ji nemohly identifikovat, protože uváděla pokaždé jiné jméno a mluvila paňdžábštinou, jíž v západní Indii nikdo nerozumí.
Když se její zdravotní stav zlepšil, uvedla jméno svého manžela a mazlivé oslovení svého synka, avšak úřady je nevypátraly.
Nyní se Kaurová šťastně vrátila ke svému otci a synovi. Její manžel se ovšem mezitím znovu oženil a má dvě dcery.