Lidí, kteří v Česku bydlí ještě ve třiceti u rodičů, je čím dál víc. Přestože je to podle psychologů nezdravé - a to pro obě strany.
Důvod první: Přece ji v tom nenechám
Jakub, jedenatřicetiletý ředitel malé reklamní agentury, se před pár dny rozhodl, že se odstěhuje od maminky. Dosud bydlí s ní, maminka mu vaří, stará se o to, aby bylo dost čistých košil na ramínkách ve skříni.
Jakub, který v zaměstnání šéfuje asi desetičlennému týmu lidí, se nyní bojí, jak matce řekne, že odchází. "Moc se na tu chvíli netěším, nebude to nic příjemného," vraští čelo Jakub, jehož vrstevníci už mají tuhle záležitost vyřešenou dobrých pět anebo deset let.
Jakub bydlí v pokoji, který se od jeho gymnaziálních dob moc nezměnil: je tu stejná věž, stejná cédéčka, stejná knihovna, do které jen přibývají stále nové knížky. Maminka, s níž má hezký a blízký vztah, spí v sousedním pokoji, často se tam dívá z měkkého křesla na video. Když si Jakub přivede domů slečnu, maminka se tiše vytratí do vedlejší místnosti.
Díky svému postavení by si přitom Jakub mohl dovolit vlastní soukromí už dávno. Proč se tedy nikdy neodstěhoval? "Když mi bylo jedenadvacet, mému otci se zhoršila rakovina, kterou měl léta. Nedlouho nato zemřel. Bylo mi hloupé nechat v tom matku samotnou," vysvětluje.
Pak dostal novou práci, odpovědné místo, ale stěhování už nějak nestihl. Podle názoru expertů ani tohle není dostatečným důvodem k bydlení do třiceti s rodiči. "I ženy, kterým zemřel partner, dokázaly dát svým dětem volnost a nechaly je odejít. Maminka si měla nechat pomoci od odborníků, rovněž nedostatek času se dal řešit," míní Ivan Skalík, psycholog, který poskytuje terapii rodinám.
Důvod druhý: Jsem spokojený, jak to je
Existují však i jiné případy. Případy, kdy důvodem společného bydlení nejsou silné citové vazby, ale obyčejná pohodlnost. Už téměř třicetiletý Vadim Čížek bydlí v malé vile v Říčanech u Prahy. Je zaměstnancem otcovy firmy a bydlí se svými rodiči. Tenhle životní styl je pro něj výhodný hned z několika důvodů. Na domácnost přidává dva tisíce měsíčně, což je suma zahrnující snídaně, vyprané prádlo i teplé večeře. Tak levně by bydlení nikde jinde nepořídil. Své rodiče má rád, a tak na tom nevidí nic divného.
Nedávno si našel novou přítelkyni a nevadí mu, že rodiče vědí, kdy si ji přivede domů. "A proč by mělo? Není co tajit," říká. Jeho maminka je rovněž spokojená: "Nemám s tím vůbec problém, stejně vařím pro manžela, takže není těžké udělat jednu porci navíc, stejné je to i s praním."
Vadimův osud se podobá životu stejně staré bývalé televizní moderátorky Nicol Lenertové. Ta se po návratu z Ameriky nastěhovala k rodičům do Liberce a strávila u nich několik měsíců. Nyní už si našla vlastní byt. "Přece jen už jsem ve věku, kdy má člověk rád klid na svůj život. S rodiči jsem nepřestala vycházet - to vůbec ne, jen k nim teď budu chodit mnohem radši na návštěvu." Ve třiceti podle ní každého člověka omrzí - stejně jako se to stalo jí tyhle tři otázky: Kam jdeš? Kdy se vrátíš? Co chceš udělat k večeři?
Důvod třetí: Rodinu nechci
Další třicátník, Erik, je scénograf a sdílí se svým otcem malou vilu v Újezdě nad Lesy. Práce je pro něj úplně nejdůležitější a doma na ni má takový klid i prostor, jaký si někde jinde nedokáže představit. Má přítelkyni, dvaadvacetiletou Martinu, s tou však společnou domácnost neplánuje. Ani v dohledné době. "Jednou mi dokonce řekl, že si mě nikdy nevezme a že se mnou nikdy nebude žít," říká pohledná blondýna.
Erik pracuje od rána do večera a jeho práci přijímají v předních divadlech v zemi. Přitom nevnímá nebo nechce vnímat úskalí, která tento životní styl přináší. "Třicátníci bydlící u rodičů se snadno dostanou do pasti. Nejdřív je docela příjemné, jak se o nic nemusí starat, ale ani se nenadějou a přehoupnou se do věku, kdy se naopak budou muset oni starat o své rodiče," míní Marie Čermáková, ředitelka Sociologického ústavu akademie věd v Praze. V Erikově případě se tak vlastně už děje, mezi prací pečuje o svého tatínka.
On je fajn, ale...
Nejvážnějším argumentem, který mluví proti bydlení třicátníků s rodiči, jsou komplikace ve vztahu k opačnému pohlaví. "Lidé, kteří jsou do takového věku pevně fixováni na maminku nebo na tatínka, rozhodně hůř hledají partnera," myslí si psycholožka Vladimíra Šefrnová. "Upnou se na něj stejně jako na rodiče a od svého partnera očekávají, že je plně nahradí. A to jen málokdo vydrží."
Pro takový vztah mají výstižné označení Italové - soužití dospělého syna s matkou říkají "mammore", což je složenina italského slova pro lásku (amore) a maminku Netýká se to avšak zdaleka jen mladých mužů: "Znám případ, kdy matka dlouhodobě radí své dceři, aby se začala osamostatňovat, a přitom jí muže popisuje jako uzurpátory. Když se pak dcera s někým seznámí, matka jí říká: Víš, on je fajn, ale... A tím ji nepřímo drží doma.
Přestože to dělá nevědomky, má pocit, že ji musí ochránit před mužským pokolením," popisuje psycholog Ivan Skalík. Dodává, že pro něj rodiny, kde do poměrně vysokého věku bydlí děti s rodiči, znamenají vždycky varování, že něco nefunguje tak, jak by mělo. Aniž si to potomci připouštějí, toto soužití je totiž může poznamenat třeba na celý život.
PAVEL NĚMEC (32)
Současný ministr pro místní rozvoj má z české vlády ke svým rodičům asi úplně nejblíž. Každý den totiž jezdí do Tábora, odkud pochází, do domu, který patří jeho rodině. Se svými rodiči však společnou domácnost nevede. "Pomáhají mi asi tak jako každému: především svou životní zkušeností a radou," říká Pavel Němec. I on se snaží rodičům pomáhat, ale moc času mu na to prý ve funkci ministra nezbývá. Podle Pavla Němce nelze přesně určit ideální věk, kdy by se měl člověk od rodičů odstěhovat: "Záleží to na rodinné situaci a na mnoha dalších okolnostech."
JAROMÍR JÁGR (31)
Nejlepší hokejista světa si ještě donedávna liboval, jak je skvělé, že se mu maminka Anna stará o korespondenci, podstrojuje návštěvám a vozí auto do opravny. "Takovou péči bych nedostal ani za hromadu dolarů," svěřoval se. Měl rád maminčinu kuchyni, chutnaly mu zejména knedlíky, na něž si maminka vozila český prášek do pečiva a české omáčky. Pak se ale seznámil s bývalou slovenskou miss, Andreou Verešovou, a té se blízký vztah hokejové hvězdy k rodičům začal zajídat. "O Jaromíra se vždycky starala máma. Rodiče na něj mají vliv možná větší, než je pro třicetiletého muže zdravé. Když do vztahu dvou lidí neustále zasahuje někdo třetí, vyvstanou dříve nebo později problémy," nechala se slyšet Verešová loni na podzim, když se spolu rozcházeli.
