* Hrajete babičku, nebo jí opravdu jste?
Bylo by snazší ji hrát, jenže ono to člověku nedá. Každý průjmíček, každá teplotka vás vyplaší. Zato jako matka dvou dcer zažívám, jaký zázrak jsou chlapečci. Jeden teprve začal chodit, druhý už běhá, takže jim musíme urychlit seznamku, aby se sladili a vystačili si, až přibude další hlídání.
* Hodí se vám teď k něčemu role moudré bylinkářky z pohádky Čert ví proč?
Bylinkářkou je u nás spíš dcera Sabina, i když já na bylinky docela věřím, tedy hlavně výhledově, s vidinou těch okamžiků, kdy vámdoktor předepíše dalších pět prášků a vy si řeknete: "Tak už dost, takhle ne." Ale zatím jde spíše o předsevzetí, že budu pít léčivé čaje. Teď na dovolené v Provenci jsem si zvykla na jinou věc: každý den mě honili pět kilometrů mezi vinicemi, a když jsem měla v Praze před posledním představením sezony, které jsem nechtěla pokazit, dala jsem si ráno podobnou ostrou procházku ve Hvězdě a všechno se hned o hodně zlepšilo.
* Zapomněla jste někdy, že máte představení?
Ťukám to, už dlouho se mi to nestalo. Zato jsem nedávno zapomněla text, zůstala jsem stát v gestu s rozpaženýma rukama, třikrát jsem dramaticky opakovala jednu větu, až mne, zatímco paní nápovědka na mě číhala předčasně vzadu za kulisami, zachránil inspicient Milan Školník. Čímž jej tu znovu s díky vyznamenávám.
* Nedávno jste dotočila film Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště, kde hrajete matku Jana Budaře amanželku Miroslava Donutila. Je pravda, že se i herci při práci takzvaně odbourávali smíchy?
Já si to asi nepamatuju... Víte, v Provenci jsme se s hostitelkou dohodly, že kdykoli nám při povídání vypadne nějaké jméno, zvedneme prostě palec a půjdeme dál. Chvílemi jsme zvedaly palce v každé větě, a když si někdo příliš bystrý na nějaké to jméno nezdvořile vzpomněl, dávaly jsme pohrdavě palce dolů. Já snad kvůli své paměti nemohu ani napsat knihu vzpomínek, teprve když mi ukážou třeba memoáry Vlastimila Brodského, kde se Vlastíček o mně zmiňuje, řeknu si - "aha, no ano, jistě" - a zážitky se mi začnou vybavovat.
* Přemýšlíte naopak dopředu? Zvládáte třeba ty krátkodobé ženské plány typu: zítra umyju okna, pozítří vyžehlím?
V tomhle směru jsem vůči sobě velice benevolentní, umím věci odkládat na druhý i třetí den. Například jsem ještě nevymyslela dostatečně idylické místo, kde by mohlo stát rozložené žehlicí prkno. A když si představím tu složitou akci, než ho vyndám, přenesu, připravím, raději žehlení odložím. Nicméně existence vnoučat mě nutí obsluhu vlastní domácnosti rychle zjednodušovat.
Ať z nich nejsou hloupé děti
* A dlouhodobé plány spojené s vnoučaty? Chystáte se je dovést do školy, k promoci, na jejich svatbu?
Říkávám naopak, že mě třeba budou nosit... Zatím je krásné být u toho, když začínají mluvit, poznávat své blízké. Vnímání malých bytostí zkrátka člověka očišťuje od všech společenských složitostí. Ale pokud mi dá příroda sílu, chtěla bych droboulince přispět k tomu, aby z nich nebyly hloupé rozmazlené děti, byť k tomu mají i dobře vybavené rodiče. Znáte to - u vlastních dětí, kdykoli něco provedly, se člověk utěšoval: To pořád jde, hlavně že neberou drogy. Dnešní svět má pro děti spoustu nástrah a zároveň jim poskytuje technologické vymoženosti, které je mohou zbavovat tvořivosti. Chodící a jezdící hračky otupují svou dokonalostí fantazii, svádějí k tuctovosti, jak říkávala moje maminka.
* Ve výchově máte jasno. Ale jak často přemítáte třeba o euroústavě?
Ještě jsem si ji nepřečetla. Dokonce přiznávám, že jsem ještě nečetla ani naši ústavu. A v pravidlech silničního provozu se hlavně spoléhám na svůj instinkt a vrozenou obezřetnost. Pokud jde o euroústavu, možná bych studovala něco, co stejně nebude. Podle mě by měli lidé po Evropě víc jezdit, aby si urovnali své zkušenosti a praktické poznatky, zatímco ústava je věc většině teoreticky nedostupná, všeobecné hlasování by se týkalo znalostí, které nemáme podložené vlastním poznáním. Kterákoliv vláda by to dovedla jen těžko vysvětlit, takže jsem ráda, že se čistě ozdobné hlasování odložilo.
* Jste členkou společenství Dámy vína - tam máte ústavu?
No právě, nemáme. Přitom je nás jen šest a už tři roky marně hledáme čas na nějaké vymezení pravidel. Pro mě z toho vyplývá, že je nám dobře ve svobodě a že vystačíme se zdravým rozumem, který člověku nedovolí vychýlit se mimo přirozený řád.
* Proč vlastně lidé raději naslouchají umělcům než politikům?
Nevím, jestli tomu tak je, a pokud ano, skrývá se v tom i určité nebezpečí. Mám pocit, že nejsem tak chytrá, navíc mám sklon věci spíše zlehčovat, a přitom lidé by mým slovům mohli přikládat váhu. Proto nerada vykřikuju, co si myslím. Ale jestli máte pravdu, tak je lidem zřejmě bližší ten, kdo vyjadřuje upřímné pochybnosti, než ten, kdo má kategorické soudy.
* Vy sama politikům nasloucháte?
Sleduji dokonce jejich nedělní debaty, i když většinou v nočních reprízách a ráno si pak nadávám, že jsem raději nešla spát. Ale v poslední době mám pocit, že v nich převažuje směřování k volbám, sbírání bodů a hlasů nad praktickou politikou. Mě zajímají hmatatelné věci, jak se opravují domy a vysazují stromy, kdežto politici soupeří o voliče a málo ukazují, co vlastně dělají. Trumfují se jmény, kdo s kým důležitým se potkal a mluvil, ale nikdo mi třeba neřekl, proč právě jen u nás silnice tak drncají. Projela jsem Evropu a nikde jsem to nezažila, jen doma mi cesty vytřásají duši z těla. Kdyby tohle politici rázně vyřešili, to by mě bavilo.
Jana Budaře mám moc ráda
* Na podzim přijde do kin Hrubeš a Mareš - budeme se bavit my diváci?
Herec vidí do filmu tak říkajíc z boku, nedovede si představit výsledek. Ale Nuda v Brně od týchž autorů se mi moc líbila, i když jsem v ní tehdy nemohla hrát, přesto mi režisér Vladimír Morávek nabídl roli znovu. Důvěřuju mu, on šanci nezmarní, a od Jana Budaře je ve scénáři znát kus hereckého autora.
* S Budařem se znáte už z divadla, že?
Hrajeme spolu v Romeovi a Julii a mám ho moc ráda, je opravdu talentovaný. Navíc v divadle nejlíp poznáte herce i po lidské stránce. Existují i kolegové, kteří, když zaznamenají diváckou odezvu na váš výstup, snaží se vám ji příště useknout. A pak jsou naopak kolegové naprosto čistí, z těch mladších například právě Budař, Pavel Liška, Vladimír Javorský - tak nemůžu je tu všechny vyjmenovat, je jich vlastně dost, kteří takové podlůstky nedělají. S nimi to není souboj, nýbrž souhra, člověk se od nich může i dost učit, pokud už není prohnilý sebeoslavou.
* Vás kdysi přijala mezi sebe generace legend - Sovák, Menšík, Brodský. Koho z mladých byste dnes vzala pod křídla vy?
Já ani všechny neznám! Mě mladí herci hrozně baví, pozoruju, kde a jak se v nich rodí nebo vyklubává osobitost a talent, jmenovat pro mě znamená vždycky někoho důležitého zapomenout. Zuzana Stivínová, Tatiana Vilhelmová třeba. I s dcerami jsem díky filmům Alice Nellis zažila krásné herecké partnerství. Nadto na nich oceňuji, že nejsou k herectví tak připoutané. Theodora dělá dokumenty, Sabina píše, takže si mohou herecký exhibicionismus vynahradit jinde, což mě jako matku uklidnilo. Ale já opravdu nechci uvádět jména -prostě se mi líbí, když v mladých objevuji energii nadané osobnosti. Jen se s nimi dnes bohužel nepotkávám tak bujaře jako před lety já se svými legendami.
* Proč?
To není moje ani jejich vina. Současné scénáře prostě nejsou tak nabité hereckýmimožnostmi jako v dobách, kdy jsme my točili s Herzem, Kachyňou, Krejčíkem, Vorlíčkem, Podskalským... Zase jmenuju neúplně. Nevím, jestli mladí herci potkají tak silná osobní témata jako my tehdy. Nechci jim radit ani je učit, snažím se být vlídná a nebudit v nich nijakou hrůzu, ale asi jim dlužím, co mi nabídla má předchozí generace herců a režisérů. Takmi nezbývá než předpokládat, že jsou dobří, nebudou to potřebovat a naopak mě ještě oni popoženou nahoru, ale to už jsem vlastně říkala.
 Iva Janžurová se zpočátku večera prý pořád smála. "Dost jsem se bavila," svěřovala se ještě na rautu. |
 |
 Rodinné divadlo. Se svým mužem Stanislavem Remundou hraje Iva Janžurová už třicet let. V poslední době je možné je spolu vidět v komedii Vrátíš se ke mně po kolenou, kterou spolu také napsali. |
 Rodinné divadlo. Se svým mužem Stanislavem Remundou hraje Iva Janžurová už třicet let. V poslední době je možné je spolu vidět v komedii Vrátíš se ke mně po kolenou, kterou spolu také napsali. |
 Rodinné divadlo. Se svým mužem Stanislavem Remundou hraje Iva Janžurová už třicet let. V poslední době je možné je spolu vidět v komedii Vrátíš se ke mně po kolenou, kterou spolu také napsali. |
 Iva Janžurová. |
 Iva Janžurová s dcerami Theodorou a Sabinou. |
 Herečka Iva Janžurová získala sošku lva za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli ve filmu Výlet.(1.3. 2003) |
 Iva Janžurová na Media party. |
 Iva Janžurová na Media party. |
 Herečka Iva Janžurová při slavnostním uvedení filmu Výlet na karlovarském filmovém festivalu. |
 Českého lva za hlavní roli ve filmu Horem pádem dostala Emília Vášáryová, cenu převzala od Ivy Janžurové - Český lev 2004. (5.3.2005) |
