Poprvé byli finalisté podpořeny sboristy a jejich výstup se prodloužil na dvě minuty. Jak nedělní klání viděl vyřazený finalista? Jak mu soutěž změnila život a jak vidí svou budoucnost?
Co se vám honilo hlavou před spaním po nedělním vyhlášení?
V kuse jsem myslel na ten vyhazov. Rozmýšlíš si všechny pro a proti a proč, vrtáš do detailů, až skoro začínáš fantazírovat a přemýšlet o hloupostech. Tak je to vždycky. Podle mě z toho nikdo nevyjde, jako že no a co, a jde spát.
Poznamenal jste, že jste odchod tušil...
Padesát sekund předtím jsem věděl, že to budu já. Jinak jsem si v neděli byl jistý víc než jindy, že postoupím. Byl jsem strašně spokojený se svým vystoupením a všichni mi bulíkovali do hlavy, že je to mé nejlepší. To asi nebylo dobré. Ale myslím, že jsem odešel se vztyčenou hlavou. Jako ten, který to nakonec vyhrál.
Říkal jste také, že jste asi přestal být lidem sympatický. Proč myslíte?
Jednak to dělala média. Každý den někde vycházelo vyhoďte Jankoviče. Jde to do psychiky lidí, kteří si pak říkají, něco na tom bude. Pavol Habera mi také dělal všude v uvozovkách fantastickou reklamu. A lidi možná začalo rozčilovat i to, že jde dopředu Slovák. Bylo toho hodně a už jsem přestal být sympatický.
Ovlivnil vás ten tlak také?
Ovlivnil, ale naštěstí jsem to na sobě nikdy nedal znát na pódiu. Zpíval jsem pro ty, které jsem chtěl potěšit. To bylo mé jediné plus, že mě to nezlomilo tam, ale jen v zákulisí. I režisér za mnou na generálkách chodil a říkal, vzpamatuj se, nemůžeš si to tak brát. Přiznávám, že jsem z toho byl úplně mimo.
Porota k vám také nebyla shovívavá.
Například teď, nevím, jestli to byla maska nebo co, přišli všichni za mnou a řekli mi, že jsem neměl vypadnout. A při tom každé kolo se mě Eduard Klezla ptal, jak to, že se ještě držím. Dělal si z toho srandu, ale vím, že to byla pravda. A když nakonec vypadnu, tak za mnou přijdou a řeknou, že je to mrzí a kdo jim bude dělat tu show. Tak fakt nevím, co si mám myslet.
Neměl jste v porotě příznivce?
Gábině Osvaldové to věřím. Viděl jsem ji, jak si utírala slzy a byl jsem v šoku, že osobu, která je někde a něco dokázala, to kvůli mně tak dojme. Úplně mě dojala, když mi řekla, že jsem byl sluníčko, které to tam rozsvítilo. To mě potěšilo.
Jak jste se vyrovnával s nálepkou showmana?
Nepotřeboval jsem se s ní nějak vyrovnávat. Já se za něj pokládám, protože nemám rád vystoupení, při kterých se stojí a pěkně zpívá. Nehledě na to, že je to zábavná show. Myslím, že lidé potřebují víc, že když se dívají na SuperStar, tak chtějí vidět někoho, o kom si řeknou, ten to tam dává, ten je hustý. Jestli chtějí poslouchat dobré pěvecké výkony, ať si pustí rádio.
Jak hodnotíte své výkony v průběhu finále?
Myslím, že jsem postupně každou písničku zpíval lépe a lépe. Že kdyby mě nevyhodili, tak to možná dotáhnu i na superstar. (smích) Dělám si legraci. Mrzí mě, že jsem vypadl před big bandem. To je kromě rhythm'n'blues další moje parketa. A když jsem viděl seznam písniček, tak bych si z toho nadšení ani nemohl vybrat. Věděl jsem, že bych to zazpíval super a také bych odešel se ctí.
Byla pro vás soutěž těžkou zkouškou?
Byla a myslím, že i bude, že je to teprve začátek. Teď se teprve uvidí, jestli se člověk udrží a jestli z toho dokáže vytěžit co nejvíc.
Kde se vidíte za pár let?
Jako hvězda, která zhasla. (smích) Asi tak to vidím. Ale za rok bych se rád viděl s nějakým fakt dobrým cédéčkem. Ale to mi asi nevyjde. Deska možná ano, ale ne taková, jakou bych opravdu chtěl. Takovou hudbu, jakou chci, mi tu nikdo neudělá. Ale nechám se překvapit.
Co vám soutěž dala?
Možnosti. Byl jsem kluk z Trenčína, který by těžko dosáhl toho, čeho by mohl dosáhnout teď. Dala mi tipy, zkušenosti, poznatky. Nejsem ještě profík ani poloprofík, ale něco už vím a mohl bych to zúročit. Budu se pomalu učit.
Do čeho se pustíte v nejbližší době?
Já se toho bojím, ale asi do maturity. To bude masakr. Ta soutěž mě držela ve snu, že si jen tak plavu, jsem v hotelu, nemusím se o nic starat, jenom tak zazpívám. Teď jsem se vzbudil, je tu krutá realita a musím zamakat. To bude těžké.
Co bylo jiné ve slovenské SuperStar oproti české?
Líbilo se mi, že soutěžící mohli improvizovat. Tady šlo víc o to, abychom byli v kontaktu s diváky. Dělalo mi problémy, abych se díval do kamery a pak do jiné, stál na značce. Jsou to pravidla, ale jako člověka, který si rád zaskotačí, mě trochu omezovalo, že jsem nemohl třeba skočit k porotě. Věděl bych, jak to ještě víc rozpumpovat.
