Jeden chlípný stařec, o němž vím, že ještě dnes ta, která před ním nevyšplhá na strom nebo se neukryje v rybníku, mu padne za oběť a který tudíž žádnou podpůrnou tabletku nepotřebuje, žasne nad cenou: tři sta bičů!
Je mu to hodně, nebo málo?
Neuznává mě hodného odpovědi, nerudně mele cosi o tom, že účinek až za hodinu.
Projevuji obavu, aby se pak nepraštil do hlavy a nezemřel... Vždyť on už dnes "nemá v rukou tu šílu"... Říkám si, že těch mrtvých bude asi víc: vyschlým stařenkám, laskání už dávno odvyklým, nezbude než před petronifikovaným manželem vrhnout se z okna či alespoň vrhnout... Pro takovou příležitost bylo by možno připravit pěknou tabulku: "Za příčinou úmrtí se dneska u nás nevrtí!"
Málo naplat: naše země teď žije Viagrou. Trpělivě se pokouším rozvášněným kmetům připomenout, že pouhé trčení jim nezajistí přešťastný život milostný... že by se pak měli také k tomu trochu pohybovat, komíhat - posupně nade mnou mávnou ochablou paží...
Jedu domů - nemá to cenu.
Abych ušetřil, hledím v metru sousedovi přes rameno: Píšou tam, že Viagra změní život miliónů.
To určitě!
A napadá mě, že když ženská nemiluje, chlap může vypadat jako voj - a ona ho stejně odstrčí na tisíc mil...
- sobota 30. ledna 1999
