Kvůli velkým prsům do vesmíru nepoletím, tvrdí Jana Plodková

  • 19
Za první hlavní roli ve filmu Protektor si před sedmi lety odnesla Českého lva. Od té doby se jí daří. Na výběr scénářů jako by měla Jana Plodková (35) šestý smysl. Vratné lahve, Polski film, Čtyři slunce, Ztraceni v Mnichově. Teď zatančí ve StarDance a představí se i jako vnadná astronautka seriálu Kosmo.

Týdeník TÉMA

Vychází v pátek

Týdeník TÉMA

Jak je pro herečku aktuální téma mateřství? A jak se chystá na roli chovatelky slonů? Více čtěte v týdeníku Téma.

V televizi jste v současné době vidět hned ve třech projektech, kromě StarDance a seriálu Já, Mattoni vás diváci uvidí také v satirickém seriálu Kosmo...
Ano, ten se začne vysílat teď po volbách. Je tam dost postav, ve kterých by se někteří politici mohli najít, a to by asi od veřejnoprávní televize nebylo před senátními volbami korektní.

Co je to vlastně za postavu?
Hraju šéfku českého astronautického týmu a připravuju kluky na výcvik, kterým procházíme společně, protože moje postava má mimo jiné za sebou i praxi v americkém Houstonu, ale sama do vesmíru nikdy neletěla. Tentokrát už to vypadá, že konečně poletí, ale i když složí zkoušky, na poslední chvíli ji vyškrtnou, právě kvůli tomu velkému poprsí. Proč přesně, to se diváci dozvědí. Je to velmi čistá, zásadová osoba bez humoru, všechno říká na vážno a tím, že dlouho žila v Americe, ani nechápe český humor, což vytváří zajímavý střet dvou světů.

V mládí jste tančila, to musíte mít ve StarDance výhodu, ne?
Ale to je víc než pětadvacet let zpátky, a jak mně můj taneční partner Michal sdělil, technika byla tehdy úplně jiná, takže mě spíš přeučuje chyby. Tělo má obrovskou paměť, třeba si pamatuju, jak vypadá základní krok waltzu, ale soutěžila jsem v těch nejnižších třídách, byla jsem takové tele rozlítané po parketu. Jezdila jsem po soutěžích, ale fakt to nestojí za řeč. Teď se to učím znova a úplně jinak.

Hodně vašich kolegyň, které mají tanec rády a prošly StarDance, také zdůrazňuje, jak moc se profesionální tanec liší od toho, který se tančí v divadle nebo učí v tanečních. Jak moc v tomto ohledu s vaší průpravou narážíte vy?
Je fakt, že tanec, který ve StarDance trénujeme, je v podstatě velmi nepřirozený. Například držení těla ve standardu, kdy máte naprosto vykloněnou hlavu i hrudník, je pro mě takový oříšek, že to doteď nejsem schopná dát tak, jak to má vypadat. V latině zase víceméně neustále tancujete na propnutých nohách, což je pro mě taky obrovská novinka. Takže když se kroutím někde sama na svoji oblíbenou hudbu, mám pocit, že mi tělo nějak přirozeně pluje, kdežto tady jde do velkého protipohybu, je v tom opravdu neuvěřitelná technika.

StarDance je hodně specifická show, která s herectvím nemá až tak moc společného, jaká máte od ní očekávání?
S tím já jsem docela opatrná, protože realita většinou není taková jako očekávání, spíš bývám zklamaná. Proto nic neočekávám, jenom se mimořádně těším, protože svoje tělo ráda dávám do pohybu tímto způsobem, a jsem zvědavá, jak to vůbec fyzicky zvládnu a jaká tam bude atmosféra.