Dcera Jany Paulové žije v Indii i s manželem a oba tu pomáhají ve škole pro sirotky, kterou česká herečka vymyslela a pomohla založit. „Na jihu Indie jsem potkala duchovního mistra pana Brahmama, který tam založil domov pro staré lidi. Povídala jsem si s nimi a vyslechla ty jejich strašně smutné osudy. Slíbila jsem, že do konce svého produktivního života se jim budu starat o jídlo, což dělám,“ popsala Paulová.
Týdeník TÉMAVychází v pátek  Proč Jana Paulová kdysi vzala roli v Kameňáku a udělala by to dnes znovu? To se dozvíte v rozhovoru pro páteční vydání týdeníku TÉMA.
|
„Na ulici jsem potkávala plno žebrajících dětí, často sirotků. Napadlo mě, jestli by vedle nešlo udělat školu, kde by žily, jedly a přitom se naučily číst, psát, počítat a mluvit anglicky, aby měly naději na lepší život. Pan Brahmam mě vyslechl a za týden přišel, že to je výborný nápad a že to uděláme,“ dodala.
V Česku jí pak jedna kosmetická firma pomohla stavbu školy financovat. „Tady by se za to postavil dřevěný zahradní domek, v Indii to byl slušný základ na školu. Před devíti roky jsme ji otevřeli,“ říká.
Jednoho indického sirotka si zamilovala natolik, že ho chtěla adoptovat. „Potkala jsem tam roztomilého chlapečka Chantu, tehdy mu byly čtyři roky. Řešila jsem, jestli bych vůbec měla právo takhle mu měnit osud. Bylo by to pro něj v Česku vůbec lepší? Vždyť se narodil v Indii, kde je doma. Ta škola funguje jako jeho rodina, všechno dělají společně, mluví stejným jazykem.“
Cesty o samotěKnihu Jany Paulové Jak běžet do kopce seženete na Knihy.iDNES.cz. |
Nápadu se vzdala, když zjistila, že adoptovat dítě z Indie není vůbec snadné a už vůbec si nelze vybírat. Ještě ovšem nezavrhla myšlenku, že by naopak ona odešla žít do Indie. „Uvažovala jsem o tom, že bych tam žila. Pořád si myslím, že se to jednou může stát, protože ten svět tady mi občas přijde divný a zběsilý,“ dodává Paulová.
