Jana Boušková: Ráda vařím, ale recept na šťastný život nemám

  • 8
Ani po 33 letech to mezi herečkou Janou Bouškovou (61) a hercem Václavem Vydrou (60) nepřestává klapat. Podle Bouškové na vztah recept není, jde jen o toleranci a důvěru. „Pokud dva lidé spolu chtějí být, musí mít důvod proč,“ říká.

S Václavem Vydrou jste už přes třicet let. Prozraďte jak na šťastný život?
Člověka nemůžete hledat, člověka musíte potkat. Tak jsme asi měli s Vaškem na sebe štěstí. My jsme spolužáci z konzervatoře a známe se od mých sedmnácti let a od jeho necelých šestnácti. Ale začali jsme spolu chodit až v mých devětadvaceti. Rok a půl jsem byla vdova a mé třicáté narozeniny už jsme slavili spolu. Takže ráda sice vařím, ale recept na šťastný život nemám.

Když není podle vás na to recept, co dělat, aby vztah fungoval?
Být ve vztahu šťastný, to je hlavně v toleranci, důvěře, svobodě a vzájemné úctě. Pokud dva lidé spolu chtějí být, musí mít důvod proč. Bezesporu v tom je především láska a vzájemná přitažlivost. Pak ale následuje hledání kompromisů, důvěry a respektu. Pokud chcete žít krásný a šťastný život, to záleží jen a jen na vás. Nemůžete dělat věci jen pro druhé, ale i pro sebe. Důležité také je, nemít tendenci druhého předělat.

Letos oslavíte 10. výročí svatby. Je to v něčem jiné, než bylo ve vašem vztahu „bez papíru“?
Řekla bych, že je to opravdu jen o tom papíru. V našem soužití, které trvalo dávno před svatbou, to nic nezměnilo.

Jaký byl u vás nakonec důvod jít k oltáři?
Před Václavem jsem byla vdaná už jednou, proto jsem o další svatbě nijak zvlášť neuvažovala. Jenže pak se mi stal úraz na koni, a já si uvědomila, že kdyby se se mnou něco stalo, můj syn z prvního manželství by byl sirotek. Víte, najednou jsem si uvědomila, že sice nebýt vdaná není nic špatného, ale v určitých věcech je ten papír prostě důležitý.

Říká se, že láska prochází žaludkem. Vy společně s manželem moderujete pořad Prostřeno. Rozmazlujete manžela dobrým jídlem?
Na jídle náš vztah nestavíme, protože manžel nepatří zrovna k mužům, kteří by po ženě vyžadovali denně teplé jídlo. Jinak vařím moc ráda, někdy až zbytečně pro hodně lidí. Mám to spíš jako psychoterapii, protože mě to u plotny uklidňuje.

Jana Boušková

Pamatujete si, kdy jste začala poprvé s vařením?
Ve dvaceti jsem se odstěhovala z domu a postavila se na vlastní nohy. Tím asi začala i má éra vaření. Můj velký nezdar byl, že jsem koupila pstruhy a vůbec jsem nevěděla, že nejsou vykuchaný. Z pstruha na talíři lítala krev a to byla asi tečka mého tehdejšího vztahu.

Které jídlo je pro vás kulinářsky top?
Mě baví vařit buď z masa, nebo ze zeleniny. Teď jsme tedy hodně s Vaškem maso omezili. Dělám spíše různou grilovanou zeleninu nebo polívky, jako je dýňová či chřestová. Baví mě vymýšlet si saláty nebo zapečená jídla. Co mě tedy vůbec nebaví, je pečení dortů. Pořád bojuji s vlastní váhou, a když mi někdo řekne, no dáš tam prostě celou kostku másla a kilo cukru, okamžitě přestávám poslouchat.

Ale pokud jsem si dobře všimla, zhubla jste. Je to tím, že se snažíte víc zdravě jíst?
Snad to, co vařím, je zdravé. Pro mě je teď velkou prioritou hodně dbát na lehká jídla a nevařit klasická česká. Když jsem tyto jídla jedla a šla jsem třeba učit, vůbec mi to nemyslelo. Byla jsem hodně unavená. Teď se cítím opravdu moc dobře a navíc ta svá kila jsem přestala řešit a ono to najednou s mou váhou šlo dolů.

„Víte, kolik chlapů sedí v bačkorách před televizí, pije pivo a nadává na...

Aby člověk změnil jídelníček, to chce mít disciplínu.
Tu já naštěstí mám. Proto mě úbytek váhy díky změně jídelníčku nabudil, že jsem začala i pravidelně cvičit. Mě to baví. Nemám problém si doma sednout na rotoped. Po půl hodině se zahřeji a sednu si na karimatku, na míč nebo na bosu a už cvičím. Pak si vezmu maxi ball. Je to takový míč, kterým posilujete ruce. Připadám si při tom jako bojovník.

Sdílí cvičení s vámi i manžel?
Kdepak. On se ode mě v tomto směru neinspiruje. Nevaří ani necvičí. On moc rád jezdí na koni a stará se o ně. To je zase jeho potěšení a já ho v tom podporuji.

A manžel vás inspiroval láskou ke koním?
Ano, k lásce ke koním i k ježdění na nich. Vlastně mě naučil jezdit i v autě. Já jsem sice měla z autoškoly řidičský průkaz, ale nikdy jsem nejezdila. Naopak Vašek mě naučil řídit auto především tím, že mě neustále chválil. Já přitom dělala jednu chybu za druhou a strašně jsem se bála. On byl ke mně vlídný, trpělivý. Vašek mě zbavil naprosto strachu jak v jízdě autem, tak i strachu ke koním. Musím uznat, že můj muž je prostě úžasný člověk.

,