Jako Johanka z Arku

Málo si vážíme výdobytků naší současnosti. Někteří z nás považují volbu Miss ČR za samozřejmost. Přitom v takovém Grónsku nebo v Sieře Leone to potěšení volit královnu krásy nemají. Muži středoafrického kmene Bačama dokonce vůbec nechápou pojem miss. »Recitace? Promenáda v plavkách? K čemu to?« říkají. »Nejlepší je přece žena, která unese nejtěžší náklad.« To v Česku se podle civilizovaných západních pravidel volí hned celá řada Miss. Miss VÚT Brno, Miss Internet, svou královnu krásy mají transvestité (»Osoba musí být mužského pohlavý«, stojí v internetových pravidlech soutěže), po světě chodí i Miss Mensa - zaručeně inteligentní krasavice. Nikdo by se nedivil, kdyby se bojovalo o titul Miss Česká pošta či Miss paradentóza. Co je to však proti titulu titulů: Miss Česká republika? Soutěží se patrně podle speciálních map. Semifinále pro severní Čechy, jehož se zúčastnila i dívka z Kobylis, bylo letos k vidění na výstavišti v Lysé nad Labem, až dosud proslulém spíš soutěžemi koní. Člověk, který je na takové události poprvé, žasne, jak obrovská porota je pro tento účel potřeba. Se zástupci sponzorů připadají na jednu dívku dva a půl, možná tři posuzovači. Z chování moderátora večera by se dalo soudit, že jsme na pouti: »Ano, je to Jadran Šetlík, nestor ženské krásy!« U jiného jména si člověk uvědomí, že o královně krásy nerozhoduje chtíč. Ani veřejně deklarovaná homosexualita není totiž porotci na překážku. Musí však být estét. Před vikslajvantovou stěnou na pódiu se představují dívky. První dojem: vážně nevím, kterou... Každá má přítele,důležité věci však zatím řeší spíš s mamkou. Jaký by měl být jejich životní partner? Překvapivě ze všeho nejčastěji by měl mít smysl pro humor. Na druhém místě následuje smrtící kombinace věrnosti a tolerance. Všechny dívky rovněž touží po finanční nezávislosti. Cestu k ní většinou vidí ve vlastní modelingové agentuře, jako by netušily, že takových je už na tisíc. »Musíte jít tvrdě za svým cílem jako Johanka z Arku,« hlaholí roztleskávač. Kdo ví, co by dívky uváděly, kdyby mohly říkat, co si skutečně myslí a po čem opravdu touží. Tak jako mladičká vítězka soutěže Miss Roma, která se v žižkovském hotelu T ichý přiznala, že jejím snem je prodávat jednou hranolky na V áclavském náměstí. Ale na Miss ČR je místo jen pro stylizovanou naivitu. Po přestávce přichází český vynález, něco, čím jsme obohatili soutěže o královnu krásy, totiž volná disciplína. V ní každá předvede to, co - jak říká moderátor - »tak trochu umí nejlépe«. Dívky mají minutu, aby ukázaly,co v nich je. Žádná nedemonstruje,jak umí táhnout těsto na štrúdl. Každá tančí nebo zpívá. »Ui, ui, ui, ui, uííí,« zní Nohavicovi čuníci. A odděluje se zrno od plev. Jednu její zasmušilý přítel nenápaditě přenáší na motiv z Šeherezády po jevišti sem a tam, zatímco jiná má s kamarádkami perfektně nacvičený trojhlas bubblegumového hitu Lolipop. Za hodinu se vítězky i poražené sejdou na rautu s porotci, sponzory a novináři. »Počkej, nech ho, to přece musím,« okřikuje čerstvá laureátka zatím pořád ještě přítele, který se snaží odehnat dotěrného fotografa. Zářící partneři těch, jež se neumístily, naopak třímají své slečny majetnicky kolem ramen. »Všechno je při starém,« říkají si v duchu. »Zítra ji vezmu do kina a koupím jí pizzu.«