V mnoha italských restauracích jsme se marně pokoušeli domluvit různými světovými jazyky. "Solo Italiano," dostalo se nám vždy jednoduché odpovědi. Na příjezd do kempu Stella Maris (cítíte vůni toho jména?) asi deset kilometrů od Neapole jsem se tedy pečlivě připravil. "Due persone, una tenta piccola, una macchina," vychrlil jsem na paní recepční. Celá se rozzářila. Málem mne objala kolem krku a zvolala: "Signore parla Italiano!" To jsem musel uvést na správnou míru. "No, no, no, solo destro, sinistro, aperto, chiuso." (vpravo, vlevo, otevřeno, zavřeno). Ze srdce jsme se oba zasmáli a za odměnu jsme dostali krásné místo v kempu. Italština nás však pronásledovat nepřestala. Je to krásný jazyk, ale pozor: například šipka "senso unico" vás zdaleka nedovede k nějaké unikátní senzaci, ale značí prostě jednosměrku. Za tabulí "lavori in corso" neočekávejte umyvadla rozložená po promenádě. Unavené nohy si tam neosvěžíte, prostě se tam jenom pracuje. A doprava v Neapoli? Snad všude po světě znamená červená na semaforu jedinou věc: "Stát". V Neapoli je to jinak. Když jsem poslušně zastavil na červenou, strhl se povyk. Ta horda aut za mnou začala troubit, blikat a pokřikovat. Takže rada: nohu na plyn a vpřed! A jedna věc je zvláštní. Itálii jsme navštívili třikrát - a neviděli jsme ani jednu dopravní nehodu.
20. října 2001
