Faktem však je, že sklon k agresivnímu chování má v sobě každý člověk. Jde totiž o jeden ze základních lidských instinktů, bez něhož nelze obstát v soutěži s ostatními - tedy v každodenním životě. Liší se pouze mírou a způsoby reakcí. V tom má zase prsty kvalita vašeho temperamentu. Psychologové dokonce rozeznávají i agresivitu prosociální, která pod učeným názvem skrývá výchovné pohlavky vašim potomkům, či agresivitu pasivní. Tou se pro změnu vyznačují lidé chodící vždy a všude pozdě nebo lajdáci, kteří kašlou na své povinnosti.
Na pět minut cvokem
Už kterýsi klasik řekl, že zlost je krátkodobé šílenství. Agresivní afekt v životě přináší tekoucí krev, konflikty, které zanechávají šrámy na duši či přinejmenším trapné situace, po nichž si člověk s odstupem času připadá jako pitomec. Agresivní rodičovský záchvat předvede navíc dětem přímo učebnicově nežádoucí model negativního chování.
"Nevymlouvejte se na vrozené instinkty," radí Martina Klicperová-Baker z pražského Psychologického ústavu Akademie věd České republiky. "Zlostné emoce sice k životu patří, skoro každý z nás však má kapacitu pro sebeovládání a kontrolu svého chování. Tuto schopnost lze dokonce i kultivovat. Trénink osvobozujících triků zvyšuje lidskou odolnost proti frustraci."
Natřete to šéfovi
K notoricky známým patří matematický fígl, při němž ve chvíli zátěže přinutíte mozek, aby počítal aspoň do desíti. Ideální je ovšem možnost využít energii nasměrovanou k boji k pořádně těžké fyzické práci. Jenže hranice nerozštípaných polen nebývá vždy k dispozici. Existují však i jiné možnosti - stačí jen neklást meze své fantazii.
"Když mě můj arogantní šéf pořádně naštve, skvěle se mi doma uklízí," tvrdí pětatřicetiletá Iva Černoušková z Plzně. "Kdyby tak ten dobrý muž věděl, že mi třeba pomohl umýt okna, do kterých se mi týden nechtělo..."
Protřelí manažeři úspěšných evropských, amerických i japonských firem nechávají na pracovištích instalovat fackovací panáky, kteří mají mnohdy podobu vedoucích pracovníků. Pár dobře mířených úderů spálí negativní energii, a navíc vás přeladí do humorné nálady. Oblíbenou rekvizitou, jejíž užívání není hodnoceno jako porušení pracovní morálky, jsou terče se šipkami. Pokud nemáte po ruce ani šipky, ani geniálního manažera, zkuste po slovansku kopnout do zdi nebo praštit pěstí do stolu. I vlastní bolest má tu pěknou vlastnost, že vás probere a donutí k novému pohledu na realitu.
Sport pro mír duše
Výbornou metodou, jak se zbavit nežádoucí energie, pěstovat pevnou vůli, a ještě přitom zlepšit fyzickou sílu, je pravidelné aktivní sportování. Nepleťte si je však s návštěvou fotbalového zápasu. Bojové vzrušení bez příslušné fyzické sportovní akce je naopak rizikovým faktorem s velkým červeným vykřičníkem. Vzpomeňte si na řádění rozvášněných fotbalových fanoušků a budete mít před sebou model výsostně agresivního chování.
Jinak je ovšem celkem jedno, jaký sport zvolíte. Stejně dobře poslouží ostrá chůze na delší vzdálenost jako jóga a jednoduchá relaxační cvičení. I bojové sporty jsou cennou možností, jak začít ovládat silná hnutí mysli.
"Pravidelné cvičení tai-či učí bránit se i útočit, ale především správně využívat vlastní energii," podotýká herečka Zora Jandová, která se tomuto sportu začala věnovat vrcholově. "Ať chcete, nebo ne, získáte duševní rovnováhu, protože tai-či vás naučí chránit se nejen před vnějším, ale i před vnitřním nepřítelem, schovaným ve vašem těle a duši."
K novinkám v umění odreagovat se patří vedle paintballu i laser game, která spojuje střelbu laserovým paprskem s pobytem ve fiktivním prostředí neznámé planety.
Hra na hudební nástroj, zvláště dechový, sice nezapadá do kategorie sportu, jako metoda boje proti agresi se však osvědčuje stejně dobře.
Tajemství odhaleného břicha
Pro člověka je trochu zahanbující, že zvířecí agresivita na rozdíl od lidské většinou nevyužívá zbraní nejtěžšího kalibru. Jedovatí hadi se v boji pouze přetlačují a když vlk cítí, že prohrává svůj zápas, nebojí se odhalit soupeři jako symbol bílé vlajky své citlivé místo - břicho.
"Uklidněme se konstatováním, že nejspolehlivějším receptem proti agresivitě je lidská kulturnost. Zdravě sebevědomý člověk se zázemím rodiny a přátel většinou necítí potřebu prosazovat se v konfliktech," soudí doktorka Klicperová-Baker. "I vzdělání vám poskytne pomoc, odhalí více barevných odstínů než jen černou a bílou, umožní nevychýlit se tak snadno z rovnováhy. Vyšší cíle totiž činí většinu sporů malichernými."
Čím odehnat agresivitu
První pomoc
- zkuste napočítat alespoň do deseti
- kopněte do zdi nebo prašťte pěstí do stolu
- unavte se fyzickou prací v rychlém tempu
- ujděte ostrou chůzí pár kilometrů
Prevence
- instalujte do své blízkosti terč se šipkami
- pravidelně aktivně sportujte
- věnujte se hře na hudební nástroj, nejlépe dechový
 "Cvičíte-li tai-či, získáte duševní rovnováhu ať chcete, nebo ne, protože vás naučí chránit se nejen před vnějším, ale i vnitřním nepřítelem, schovaným ve vašem těle a duši," říká herečka Zora Jandová. |
