Jak se měří nejvyšší hora světa

Poslední přeměření nejvyšší hory světa Mount Everestu se provádělo 29. září 1992 jako součást výzkumného projektu Ev-K2-CNR pod vedením Prof. Ardita Desia.. A byla to operace hodná obdivu. Šlo vlastně o historicky první měření této hory pomocí systému GPS. Používaly se stanice WILD System 200, které byly rozestaveny v ledovcových údolích Tibetu a Nepálu, a jednu z nich vynesl až na vrchol pětičlenný horolezecký tým složený z Italů, Francouzů a nepálského šerpy. Přijímač zůstal na vrcholu přes noc při teplotě 30 C. Ráno dorazili na vrchol znova další dva zkušení horolezci, aby zaktivizovali aparaturu GPS a rozestavili 9 kg těžké měřické cíle pro současně probíhající velmi přesné délkové a úhlové měření. První pokus překazilo špatné počasí, ale druhý se vydařil, a po dvou hodinách strávených na mrazivém vrcholu oba horolezci sestoupili do tábora. Teodolity a dálkoměry byly rozestaveny po obou stranách hory, ve výškách kolem 5 300 m. Stanoviska byla již dříve svázána do měřické sítě a ta byla napojena na nepálsko-indickou nivelační síť, vztaženou ke střední hladině moře v Kalkatě v Bengálské zátoce. K tomuto kombinovanému trigonometrickému měření byly použity nejpřesnější přístroje (například elektronické dálkoměry měřící s přesností 1 mm na 1 km). Vlhkost, teplotu a tlak vzduchu určil meteorologický balon v celém prostoru průběhu měřických paprsků, čili ve výškách 5 až 9 km, výšku sněhové vrstvy na vrcholu změřili horolezci. Pro dosažení maximální věrohodnosti měření a pro vyloučení početních chyb byla všechna data zpracována dvěma zcela nezávislými metodami. Porovnáno bylo zpracování výsledků GPS z Pekingu a z Nepálu. Hodnoty pořízené trigonometrickou observací byly analyzovány na univerzitách v Udine a v Terstu. V Terstu se na počátku dubna 1993 konala schůzka všech zúčastněných vědeckých týmů. Přítomni byli také zástupci Nepálské akademie věd, kteří provedli propojení všech měření. Výsledkem byla nově určená výška Mt. Everestu nad elipsoidem i geoidem, a ta činí 8 846,10 m. Budoucí měřické týmy mají nyní k dispozici novou základnu k určení pohybu zemské kůry. Bohužel, Yettiho opět nikdo nepotkal.

(Více v časopise Zeměměřič 12/96)