Koštování vína je komický obřad. Obhlížení, ochutnávání, čichání, usrkávání a kroužení vyvolává úsměv, ale i závist těch, kteří jsou vinařskými amatéry. Nenechme se vyvést z míry, neboť jediný rozdíl mezi profesionály a amatéry je v míře pozornosti, kterou vínu věnujeme.
Představte si klasickou scénu. Sedíte za stolem, proti vám "budoucí" přítelkyně. Objednáváte lahev. V tuto chvíli není podstatné, jde-li o víno bílé, růžové či červené. Číšník lahev otevírá a trochu vína nalévá do sklenky. Pohledem a gestem vás vybízí k degustaci, přičemž čeká na ortel, je-li víno v pořádku, či nikoliv. Dříve než budeme pokračovat v příběhu, nalijme si čistého vína. Přiznejme si, že většina obyvatel českých zemí nepatří ke znalcům vína, že naše vlast spadá více do pivní sféry, a navíc jsme tak trochu evropští škudlilové. Cena kvalitních vín, a nejen těch zahraničních, se pohybuje od dvou set korun výše, ale raději počítejme s pěti sty. Tato cena se v restauracích a vinárnách obvykle zdvojnásobuje. Z těchto jednoduchých počtů vyplývá, že jen malá část populace má možnost pravidelně trénovat své čichové buňky na dobrém víně. Zpět do restaurace. Vnímáte upřené pohledy číšníka, přítelkyně i hostů u sousedních stolů, jako by chtěly říct: "Tak se předveď!" Tvář vám rudne, hrdlo se svírá, čelo pokrývají krůpěje potu. Už aby to bylo za námi. Panikaříte. Uchopíte sklenku, neznatelně s ní zakroužíte a vrazíte do ní svůj nos, usrknete, rychle polknete, zvednete oči k číšníkovi a hlesnete: "Ano." Poněkud trapná příhoda, bohužel všeobecně rozšířená, je u konce. Radit, abyste zůstali klidní, je falešné, přesto se snažte vše dělat trochu déle a s rozvahou. Soustřeďte se raději pouze na sklenici a za žádnou cenu se nedívejte jinému do tváře. Sklínku uchopte za nožku, nikdy ne za pohár, budete za burany, a navíc na skle zůstanou otisky vašich zpocených prstů. Nakloňte ji v úhlu 45 stupňů proti bílému pozadí (ubrus, talíř, papír atd.) a hodnoťte nejen barvu, ale i čirost. Ať je víno jakékoliv, vždy musí být čiré a jasné. Zákal nebo plovoucí kousky korku jsou důvodem k vrácení. Výjimkou jsou rozvířené usazeniny v červeném víně. Nyní se sklenicí několikrát zakružte, aby se uvolnily aromatické látky. Dělejte to jemně, ne zbrkle. Sklenici přiložte k nosu a několikrát k vínu krátce přičichněte. Je to lepší než jeden hluboký nádech, protože čich se snadno otupí, zvláště pokud máte před sebou mladé červené víno. Je-li vůně čerstvá a čistá a cítíme v ní ovoce, koření a květiny, je vše v pořádku. Je-li zatuchlá nebo octová, nepokračujte a lahev klidně vraťte. Nyní přistupte k tomu nejdůležitějšímu, k závěrečné fázi degustace, k chuti vína. Zhluboka se napijte. Vtáhněte do úst trochu vzduchu, ovšem nesrkejte nahlas. Víno poválejte na jazyku. Zahřejte ho v ústech, přitiskněte na patro, spusťte pod jazyk, nechte si podráždit všechny sliznice a chuťové pohárky a pomalu polkněte. Vydechněte nosem. Zvedněte oči k číšníkovi a řekněte jediné: "V pořádku." Přítelkyně nebo společnost samozřejmě očekává, že jí víno náležitě popíšete. Protože o víně nevíte téměř nic, pomozte si osvědčeným alibistickým argumentem, že žádný jazyk není ideální pro vyjádření našich fyzických pocitů. To vám umožňuje pronést jakýkoliv soud, jenom se musíte důsledně vyhýbat konkrétním údajům. Třeba už velký Michelangelo popisoval, že italská vína "líbají, lížou, koušou, sekají a bodají".
Představte si klasickou scénu. Sedíte za stolem, proti vám "budoucí" přítelkyně. Objednáváte lahev. V tuto chvíli není podstatné, jde-li o víno bílé, růžové či červené. Číšník lahev otevírá a trochu vína nalévá do sklenky. Pohledem a gestem vás vybízí k degustaci, přičemž čeká na ortel, je-li víno v pořádku, či nikoliv. Dříve než budeme pokračovat v příběhu, nalijme si čistého vína. Přiznejme si, že většina obyvatel českých zemí nepatří ke znalcům vína, že naše vlast spadá více do pivní sféry, a navíc jsme tak trochu evropští škudlilové. Cena kvalitních vín, a nejen těch zahraničních, se pohybuje od dvou set korun výše, ale raději počítejme s pěti sty. Tato cena se v restauracích a vinárnách obvykle zdvojnásobuje. Z těchto jednoduchých počtů vyplývá, že jen malá část populace má možnost pravidelně trénovat své čichové buňky na dobrém víně. Zpět do restaurace. Vnímáte upřené pohledy číšníka, přítelkyně i hostů u sousedních stolů, jako by chtěly říct: "Tak se předveď!" Tvář vám rudne, hrdlo se svírá, čelo pokrývají krůpěje potu. Už aby to bylo za námi. Panikaříte. Uchopíte sklenku, neznatelně s ní zakroužíte a vrazíte do ní svůj nos, usrknete, rychle polknete, zvednete oči k číšníkovi a hlesnete: "Ano." Poněkud trapná příhoda, bohužel všeobecně rozšířená, je u konce. Radit, abyste zůstali klidní, je falešné, přesto se snažte vše dělat trochu déle a s rozvahou. Soustřeďte se raději pouze na sklenici a za žádnou cenu se nedívejte jinému do tváře. Sklínku uchopte za nožku, nikdy ne za pohár, budete za burany, a navíc na skle zůstanou otisky vašich zpocených prstů. Nakloňte ji v úhlu 45 stupňů proti bílému pozadí (ubrus, talíř, papír atd.) a hodnoťte nejen barvu, ale i čirost. Ať je víno jakékoliv, vždy musí být čiré a jasné. Zákal nebo plovoucí kousky korku jsou důvodem k vrácení. Výjimkou jsou rozvířené usazeniny v červeném víně. Nyní se sklenicí několikrát zakružte, aby se uvolnily aromatické látky. Dělejte to jemně, ne zbrkle. Sklenici přiložte k nosu a několikrát k vínu krátce přičichněte. Je to lepší než jeden hluboký nádech, protože čich se snadno otupí, zvláště pokud máte před sebou mladé červené víno. Je-li vůně čerstvá a čistá a cítíme v ní ovoce, koření a květiny, je vše v pořádku. Je-li zatuchlá nebo octová, nepokračujte a lahev klidně vraťte. Nyní přistupte k tomu nejdůležitějšímu, k závěrečné fázi degustace, k chuti vína. Zhluboka se napijte. Vtáhněte do úst trochu vzduchu, ovšem nesrkejte nahlas. Víno poválejte na jazyku. Zahřejte ho v ústech, přitiskněte na patro, spusťte pod jazyk, nechte si podráždit všechny sliznice a chuťové pohárky a pomalu polkněte. Vydechněte nosem. Zvedněte oči k číšníkovi a řekněte jediné: "V pořádku." Přítelkyně nebo společnost samozřejmě očekává, že jí víno náležitě popíšete. Protože o víně nevíte téměř nic, pomozte si osvědčeným alibistickým argumentem, že žádný jazyk není ideální pro vyjádření našich fyzických pocitů. To vám umožňuje pronést jakýkoliv soud, jenom se musíte důsledně vyhýbat konkrétním údajům. Třeba už velký Michelangelo popisoval, že italská vína "líbají, lížou, koušou, sekají a bodají".
