Zde se nektar chemicky mění a zahušťuje. Když se létavka vrátí do úlu, vyvrhne obsah volátka a předá jej mladší dělnici - stavitelce, které jej opět polkne.
V jejím volátku se tekutina dál zahušťuje a mění: především sacharóza (cukr, kterým si běžně sladíte čaj) se rozpadá na jednodušší cukry glukózu a fruktózu (ty mají na svědomí sladkou chuť většiny druhů ovoce a také medu).
Stavitelky pak téměř hotový med vyvrhují do voskových buněk, které samy vytvářejí. Když je buňka plná, uzavřou ji voskovým víčkem. V buňce med už jen trochu zhoustne a po nějaké době může přijít včelař, plástve vybrat a med z nich vylisovat.
Protože by včelky bez zásob potravy v zimě zahynuly, musí je přikrmovat cukrem. Kromě nektaru nosí včely z pastvy pyl. Ten nemá s medem nic společného. Slouží také jako zásoba potravy, ale hlavně v létě, kdy včely krmí larvy.
