Představení Božská Sarah mělo nedávno v Divadle Kalich stou reprízu. Jak se vám hraje příběh posledního léta světově proslulé herečky a vyhlášené skandalistky Sarah Bernhardtové?
Hraje se mi fantasticky. Pravda je, že naposledy jsem se rozčílila na Igora Orozoviče, který hraje mého asistenta, protože přišel do divadla hodně pozdě. Začala jsem mu vyčítat, že v jiném divadle by si to nedovolil. A on říkal, že je to pro mě právě dobrá rozcvička, být na něj zlá už před představením.
Máte prý na sobě šál, který jste měla na premiéře. Jste pověrčivá?
Naopak, vůbec nejsem pověrčivá. Je strašně málo věcí, kterým věřím. Jen když se pro něco vracím, třikrát plivnu přes rameno. Ten šál jsem si vzala zcela náhodou.
Je toto představení jedno z vašich oblíbených? Minulý rok jste za něj byla nominovaná na Thálii.
Já jsem si přála hrát tuto hru, ani jsem nevěřila, že to dopadne takhle šťastně. Pokud jde o další představení, v Kalichu uvedeme mou autorskou hru Veletoč, kterou jsem napsala na námět Jany Paulové. Režisérem inscenace bude Šimon Caban a premiéra nás čeká 9. května. Od 1. března začínáme zkoušet. Hra je pro pět herců a vedle mě se na pódiu ukáže i herečka Eva Holubová, herci Marián Roden, Aleš Bilík plus alternace se zdejším zpěvákem a tanečníkem, Přemyslem Pálkem a s mojí dcerou Sabinou.
Se Sabinou jste ale už spolu hrály.
Ano a já jí dokonce režírovala v jedné hře, kterou v Kalichu uvádíme, Báječná neděle v parku Creve Coeur, i v Mělčině. Dokonce jsme si zahrály i ve filmu Výlet od Alice Nellis. Já jí jinak nesmím moc radit, pokud tedy nejsem režisér, nerada mě totiž poslouchá. Na druhou stranu si jí nesmírně vážím, umí mě velmi podržet. V době, kdy jsme zkoušely Mělčinu, byl můj muž pomalu na odchodu z tohoto světa, a mně pomáhalo, že pracuji.
Vy bydlíte všichni v jednom domě. Jste hlídací babička?
Naopak, vnoučata dost trpí tím, že na ně mám málo času. Na druhou stranu tím, že jsme v jednom domě, mám pocit, že jsme pořád spolu, takže nemám tolik výčitek. S projevy lásky jsme mezi sebou jinak trochu decentní. Ale na druhou stranu mě velmi potěší, když jdu na koncert, kde hraje vnuk Kajetán, nebo když je vezmu do divadla a oni se mnou ještě pořád jdou. Nejstaršímu vnukovi je čtrnáct, takže brzy s babičkou nebude chtít nikam chodit.
Jste přeci jen herecká rodina. Budou vnoučata pokračovatelé hereckého rodu?
Tak vzhledem k tomu, že u mých dětí to začalo pozdě, tak ještě nevím. Nejstarší od Theodorky Alfréd hraje na trubku, prostřední Kajetán hraje na violoncello a čtyřletý Antonín ještě na nic nehraje. Děti od Sabinky, Adinka hraje trochu na piano a Vincentek je chytrý v technických věcech a pomáhá mi s počítačem.
A čím jim uděláte největší radost vy, když máte čas?
Tu a tam něco uvařím, ale to je docela málo. Teď jsem opravdu taková strašně vytížená, takže tuhle radost si ode mě moc nedopřejí. Myslím, že se děti docela těší se mnou na chalupu. Mám je tam třeba na deset dní. Z toho mají velkou radost a já také.
