Jste opravdu mocní? Velmi hezcí? Velmi bohatí, takže nemusíte nic dokazovat? Nemáte co ztratit? Pokud patříte do jedné z těchto čtyř kategorií, může vám být jedno, jak se oblékáte. Tak to tvrdí odborníci na image. Všichni ostatní by se nad svým šatníkem měli alespoň zamyslet. Oblečení je totiž velmi důležitou součástí toho, čemu se dnes říká image a o čem už William Shakespeare řekl ústy své hrdinky: Kdybych i mlčela a nemluvila, náš vzhled a zjev by řekl, jaký život vedeme...
Existují dvě možnosti, jak si s pomocí oblečení vylepšit svůj image. Spolehnout se na svůj vkus a nakupovat konfekci, nebo se obrátit na módního návrháře. Jana Bergová vytvořila třetí kategorii. Nejsem návrhář, šiji na míru, a to je rozdíl. Řekla bych, že jsem takový 'podporovač osobností'. Šaty nikdy nesmí přebít člověka. Proto si o šatech se zákazníky povídám jen minimálně."
Vás nezajímá, co člověk chce?
Neptám se ho na to, co chce, ale na to, co nechce. Jdu s ním na kafíčko, povídám si s ním o všem, co ho těší i trápí. Na řeči o oblečení pak stačí tři minuty. Když zkoušíme, je zrcadlo zakryté. Až na poslední zkoušce vidí zákazník konečný výsledek.
Nemanipulujete tím tak trochu s lidmi?
Myslíte, že lze manipulovat třeba s Otakarem Motejlem, Richardem Salzmannem, Janou Štefánkovou nebo Martinem Kolocem? Důvěřují mi. Ale samozřejmě velká důvěra je dvojsečná. Musíte mít hodně pevné nervy, fungovat jako krejčí i psycholog zároveň. Někteří zákazníci dokáží hodně potrápit. Ale když pak vidíte, jak se vám mění přímo před očima, pak zapomenete na bezesné noci, na to, jak se ten model třeba pětkrát předělával. Ten člověk přijde, oblékne se, doslova se mu rozsvítí obličej. To je nádherný pocit. Lepší než sex. Nebo skoro.
Jaký je rozdíl mezi návrhářem a podporovačem osobností"?
Návrháři si většinou dělají svou módu a pak pro ni hledají klienta. Já jdu opačnou cestou. Mám klienta a hledám vhodnou módu pro něj. Nabízím lidem službu, a to je od slova sloužit. Klidně zkouším u zákazníka v kanceláři nebo i na záchodku někde v motorestu na dálnici, pokud jindy a jinde nemá čas. Ale dokáže mě naštvat, když si myslí, že jsem jen kus hadru na vytření.
Ale přitom jim dokážete změnit život?
Určitě. Oblečení může hodně pomoci, dodat sebedůvěru, pohladit na duši. Když je to ale hodně špatné, šaty nepomohou. Nejdříve se musí vyléčit komplex. Pak teprve může pomoci návrhář. Je to stejné jako u plastického chirurga - problém s manželem není v malých prsou, ale v něčem úplně jiném.
Čím se řídíte při své práci?
Dělení lidí na jarní či zimní typy neuznávám. Módní trendy beru tak ze dvaceti procent, ne víc. Na prvním místě přihlížím k osobnosti, jaký má člověk styl, co dělá. Pak aby oblečení střihově sedlo a lichotilo. Teprve na třetím místě je barva.
Takže klidně manažerce navrhnete růžový kostým, když jej bude chtít?
To těžko. Byznys je o určitých barvách a růžová ženství příliš zdůrazňuje. Snadno se u ní přeskočí pomyslná hrana elegance. V byznysu platí mužské zákony a ty je třeba ctít! Ženství by mělo být jen v určitých detailech. Někdy zase stačí bílé manžety sepnuté na zápěstí, které dodají tmavému dámskému obleku dostatek ženskosti. Třeba když někam přichází, neměl by si jí nikdo výrazněji všimnout. Ale jakmile projde, má člověk zpozornět, něco v zátylku" by mu mělo sepnout. Proto bývá kostým od Versaceho pro byznys většinou nevhodný, příliš odhaluje hned na první pohled. Armani - ten už nabízí jemné nuance, které dráždí. Je sexy, ale ne vulgární.
Lze stanovit hranice pro to, co je a není vhodné?
Záleží na postavení. Čím je vyšší, tím si může žena dovolit přijít v odvážnějším oblečení. Ale většina takto postavených žen jde cestou praktičnosti, aby mohly oblečení vzájemně kombinovat a hlavně na cesty toho vozit co nejméně. Kdo se teprve dostává nahoru, by měl dodržovat striktně všechna psaná i nepsaná pravidla. Ti, co ho hodnotí, vnímají chyby v oblečení jako profesní chybu. A ty se neodpouštějí. Platí i pravidlo o tom, že pokud se muž chová jako hulvát, sebelepší oblek nic nezachrání. Jen to více vynikne.
Co muže přiměje, aby si pořídil oblek šitý na míru?
Ne každý má konfekční postavu. Třeba ti, kteří cvičí a je to na jejich postavě vidět, se do konfekčního saka nevejdou. Nebo - aby se v něm cítili pohodlně - volí velikost o dvě čísla větší. Pak samozřejmě vypadají jako strašidla. Tady je třeba volit kompromis - musí se v saku pohodlně hýbat - a přitom dobře vypadat.
JANA BERGOVÁ, Navrhuje oblečení pro zákazníky brněnské a pražské dílny včetně výběru látek a doplňků, a to doslova od hlavy až k patě, včetně bot, účesu a make-upu. K servisu jejího studia patří i případné opravy či úpravy oděvů, například když zákazník zhubne či přibere. To vše zdarma. Nejhorší je žena, která si nechce připustit své ženství a chce být jako chlap. Přitom je to její veliká zbraň, pokud s ní ovšem umí zacházet," říká J. B.
Existují dvě možnosti, jak si s pomocí oblečení vylepšit svůj image. Spolehnout se na svůj vkus a nakupovat konfekci, nebo se obrátit na módního návrháře. Jana Bergová vytvořila třetí kategorii. Nejsem návrhář, šiji na míru, a to je rozdíl. Řekla bych, že jsem takový 'podporovač osobností'. Šaty nikdy nesmí přebít člověka. Proto si o šatech se zákazníky povídám jen minimálně."
Vás nezajímá, co člověk chce?
Neptám se ho na to, co chce, ale na to, co nechce. Jdu s ním na kafíčko, povídám si s ním o všem, co ho těší i trápí. Na řeči o oblečení pak stačí tři minuty. Když zkoušíme, je zrcadlo zakryté. Až na poslední zkoušce vidí zákazník konečný výsledek.
Nemanipulujete tím tak trochu s lidmi?
Myslíte, že lze manipulovat třeba s Otakarem Motejlem, Richardem Salzmannem, Janou Štefánkovou nebo Martinem Kolocem? Důvěřují mi. Ale samozřejmě velká důvěra je dvojsečná. Musíte mít hodně pevné nervy, fungovat jako krejčí i psycholog zároveň. Někteří zákazníci dokáží hodně potrápit. Ale když pak vidíte, jak se vám mění přímo před očima, pak zapomenete na bezesné noci, na to, jak se ten model třeba pětkrát předělával. Ten člověk přijde, oblékne se, doslova se mu rozsvítí obličej. To je nádherný pocit. Lepší než sex. Nebo skoro.
Jaký je rozdíl mezi návrhářem a podporovačem osobností"?
Návrháři si většinou dělají svou módu a pak pro ni hledají klienta. Já jdu opačnou cestou. Mám klienta a hledám vhodnou módu pro něj. Nabízím lidem službu, a to je od slova sloužit. Klidně zkouším u zákazníka v kanceláři nebo i na záchodku někde v motorestu na dálnici, pokud jindy a jinde nemá čas. Ale dokáže mě naštvat, když si myslí, že jsem jen kus hadru na vytření.
Ale přitom jim dokážete změnit život?
Určitě. Oblečení může hodně pomoci, dodat sebedůvěru, pohladit na duši. Když je to ale hodně špatné, šaty nepomohou. Nejdříve se musí vyléčit komplex. Pak teprve může pomoci návrhář. Je to stejné jako u plastického chirurga - problém s manželem není v malých prsou, ale v něčem úplně jiném.
Čím se řídíte při své práci?
Dělení lidí na jarní či zimní typy neuznávám. Módní trendy beru tak ze dvaceti procent, ne víc. Na prvním místě přihlížím k osobnosti, jaký má člověk styl, co dělá. Pak aby oblečení střihově sedlo a lichotilo. Teprve na třetím místě je barva.
Takže klidně manažerce navrhnete růžový kostým, když jej bude chtít?
To těžko. Byznys je o určitých barvách a růžová ženství příliš zdůrazňuje. Snadno se u ní přeskočí pomyslná hrana elegance. V byznysu platí mužské zákony a ty je třeba ctít! Ženství by mělo být jen v určitých detailech. Někdy zase stačí bílé manžety sepnuté na zápěstí, které dodají tmavému dámskému obleku dostatek ženskosti. Třeba když někam přichází, neměl by si jí nikdo výrazněji všimnout. Ale jakmile projde, má člověk zpozornět, něco v zátylku" by mu mělo sepnout. Proto bývá kostým od Versaceho pro byznys většinou nevhodný, příliš odhaluje hned na první pohled. Armani - ten už nabízí jemné nuance, které dráždí. Je sexy, ale ne vulgární.
Lze stanovit hranice pro to, co je a není vhodné?
Záleží na postavení. Čím je vyšší, tím si může žena dovolit přijít v odvážnějším oblečení. Ale většina takto postavených žen jde cestou praktičnosti, aby mohly oblečení vzájemně kombinovat a hlavně na cesty toho vozit co nejméně. Kdo se teprve dostává nahoru, by měl dodržovat striktně všechna psaná i nepsaná pravidla. Ti, co ho hodnotí, vnímají chyby v oblečení jako profesní chybu. A ty se neodpouštějí. Platí i pravidlo o tom, že pokud se muž chová jako hulvát, sebelepší oblek nic nezachrání. Jen to více vynikne.
Co muže přiměje, aby si pořídil oblek šitý na míru?
Ne každý má konfekční postavu. Třeba ti, kteří cvičí a je to na jejich postavě vidět, se do konfekčního saka nevejdou. Nebo - aby se v něm cítili pohodlně - volí velikost o dvě čísla větší. Pak samozřejmě vypadají jako strašidla. Tady je třeba volit kompromis - musí se v saku pohodlně hýbat - a přitom dobře vypadat.
JANA BERGOVÁ, Navrhuje oblečení pro zákazníky brněnské a pražské dílny včetně výběru látek a doplňků, a to doslova od hlavy až k patě, včetně bot, účesu a make-upu. K servisu jejího studia patří i případné opravy či úpravy oděvů, například když zákazník zhubne či přibere. To vše zdarma. Nejhorší je žena, která si nechce připustit své ženství a chce být jako chlap. Přitom je to její veliká zbraň, pokud s ní ovšem umí zacházet," říká J. B.
