Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

V mém věku už není nic genetická výbava ani štěstí, přiznává Svobodová

  0:04aktualizováno  0:04
Miluje francouzštinu, tetování, lyžování či pilates. Rodačka z Kladna a matka dcery Adély (30) a syna Filipa (23), herečka Ilona Svobodová (55) prostě umí žít. „Jsem optimista a možná tím už někoho i rozčiluju,“ přiznala v rozhovoru pro iDNES.cz.

Ilona Svobodová patří mezi ženy, které zrají jako víno. | foto: Lenka Hatašová, iDNES.cz

Jak si užíváte léto?
Spíš pracovně. Na dovolené jsem byla s dětmi na ostrově Lesbos, to mě nadchlo, moc jsme si to užili. Také jsem byla na pár dní v Rakousku na kolech. Mezitím ale stále pracuju. Na začátku prázdnin jsem natáčela film o pěstounských rodinách, ve středu jedu s Celetnou hrát na hrad Kašperk Romea a Othella. Tam je to krásné, hraje se pod hvězdami, lidé si dají víno nebo medovinu a to představení běží v podstatě samo. Je to vždy devět představení v srpnu. Když je pěkné počasí, tak je to tam malebné. Loni tam byla strašná zima, ale letos mají být tropy.

Fotogalerie

A co nekonečný seriál?
Už příští týden začínáme točit Ulici. Jinak zkouším představení s Nelou Boudovou. Teď hraju ve čtyřech divadlech. V Řeznické s Davidem Matáskem Špatnou ženskou, vrací se Bergman, to je moje nejoblíbenější představení, které se bude obnovovat od září. Hraje se v češtině a slovenštině a to mě baví. Je náročné, ale to samotné představení mě hrozně baví. Představovala jsem si, že budu mít hodně času, přečtu si plno knih a napíšu si úkoly z angličtiny a francouzštiny a nestihla jsem nic, jenom číst.

Měla jste někdy na jevišti velké okno?
Pokud nejsou verše, tak se z toho člověk dostane. V divadlech už není nápověda, a tak si musí člověk pomoct sám. Největší trému mám, když hraju Špatnou ženskou s Davidem Matáskem, kde jsou složité obraty. Pak je vtipné, když hraju v Palasu Prsa, tak je legrační, když někdo vynechá nějakou větu a zorientovat se, kam přeskočil, to stojí za to. Stalo se mi, že mi kolega jednou nepřišel na výstup. Problém byl v tom, že mě měl v té hře zavraždit. Nejdřív jsem se vraždila sama, a pak jsme přerušili vystoupení a šli jsme ho hledat. Diváci si mysleli, že to tam patří. A kolega seděl v šatně a neslyšel vyvolávání. Pak jsme se vrátili na scénu a diváci to brali jako součást hry.

Mluvila jste o dovolené v Řecku. Cítila jste krizi nebo měla problém s výběrem hotovosti v bankomatu?
Trošku jsem se bála, protože média to hodně nafukují. Během dovolené jsem ale nic nepoznala, fungovaly bankomaty, plný ostrov Angličanů. Ničeho jsme si nevšimli, evidentně tam všechno stále funguje. Mám dvě dospělé děti a jsem ráda, že se mnou ještě letěly. Byla to opravdu odpočinková dovolená.

Máte ráda aktivní dovolenou?
Ano, hrozně ráda lyžuju a jezdím na kolech. I když jsou tady ty parna a tropy, už se hrozně těším na lyžování.

Čím se mimo lyžování udržujete v kondici?
Piju hodně vody a bílé víno a cvičím pilates. Mám trenérku Ivanu, šíleně drsnou. Dostala mě z úrazů na snowboardu. Opakuju to ženám, které tvrdí, že nemají čas na cvičení. To je blbost. Já mám hodně málo času, ale stále musím někam chodit, něco dělat, cvičení nebo jazyky. Když si něco zaplatím, tak tam jdu. Nemůžu cvičit doma, to bych ošidila.

A jak často chodíte na pilates?
Chodím pravidelně na osobní trénink, kde jsem sama a je to hrozně drsné. Někde jsem četla, že to vydrží jenom argentinští fotbalisté a vlastně ještě i já. Je to dřina. Za tu dobu, co cvičím pilates, mám stejnou váhu, ale o dvě čísla menší konfekční velikost. Slyšela jsem, že žena po čtyřiceti nemá chodit v krátkých rukávech a tílku. A tak jsem si řekla, že budu cvičit tak, abych mohla chodit v krátkých rukávech a tílku. Chodím jednou týdně a pokud mám čas, tak jezdím s trenérkou na cvičící víkendy. Tam se cvičí dvakrát denně a také v bazénu.

Proč pilates? Existuje spousta druhů jógy.
Jóga mi nevyhovovala nebo jsem nenarazila na dobré cvičitelky. Jednu dobu jsem měla z prkna pochroumanou celou pánev, vyhozený rameno a obratle. Prkno mám teď zakázané, takže jsem se vrátila zpět k lyžím. Měla jsem velké sebevědomí, že zvládám prkno, až jsem se jednou v Rakousku zřítila. Napáchala jsem si hodně úrazů a pilates mě dostalo zpátky. Kdybych necvičila, tak se asi rozpadám, protože těch úrazů bylo opravdu dost. Doporučuju pilates, protože to procvičuje malé vnitřní svaly a je to skvělé na formování postavy.

Ilona Svobodová

Ilona Svobodová

Ilona Svobodová

Ilona Svobodová

Vaše postava je tedy doslova vydřená?
Ano, strašně vydřená. V mém věku už není nic genetická výbava ani štěstí. Navíc po dvou dětech, které jsem si vyležela v nemocnici, a to se postava hodně změní.

Jste takto aktivní až v posledních letech?
Vždycky jsem cvičila, už na škole jsem dělala gymnastiku. Vždy jsem se hýbala, ale pak jsem měla první, druhý, třetí úraz ze sportů, tak jsem si říkala, že se sebou musím něco dělat. Ta kondice je asi vidět, vydržím lyžovat třeba celý týden od rána do večera na rozdíl od mé dcery, která necvičí a která nemůže po lyžování vůbec chodit.

Mluvíte hodně o dětech. Jaký s nimi máte vztah? Stále je vychováváte?
Oni mají pocit, že je vychovávám, ale já mám pocit, že je to přátelství. Občas se syn ohradí, ať už ho nechám žít. Není to výchova, jen mám občas strach. Například bych ráda věděla, jestli když jdou na akci a spí u mě doma, tak přijdou o půlnoci, ve tři, nebo v sedm. Ale myslím si, že máme luxusní vztah. Občas se taky samozřejmě hádáme. Ale jak jsou velcí a dospělí, tak je hrozně milé, že se ke mně vrací a že spolu cestujeme.

Dáváte jim rady do života?
Nedávám jim rady do života, spíš si spolu povídáme. S dcerou jsme byly včera asi osm hodin na víně a spíš jsme si povídaly. Taky občas řeknou názor na můj život, ale nedávám jim rady, to by asi nesnesli. Myslím, že jsem jim už v tomto směru dala, co jsem mohla.

Ilona Svobodová

Ilona Svobodová

Mluvíte o vnoučatech?
Vůbec. Moje děti jsou stále single. To je takový fenomén dneška. Je jim třicet a dvacet čtyři let. Když jsem byla na konzervatoři, tak jsme pořád s někým chodili, dnes tomu tak není. Svoboda je dnes na prvním místě.

Těšíte se na roli babičky?
Těším se na ty sportovní aktivity s vnoučaty. Až budou větší a budou třeba moci lyžovat, cestovat s nimi. Takové to ňuňu na miminka, to moc pro mě není.

Na svůj věk vypadáte fantasticky. Jaký je váš recept na krásu?
Jsem optimista a možná tím už někoho i rozčiluju. Mám to v rodině. Moje babičky a dědečkové byli aktivní, optimističtí, poživační.

Je to třeba i tím, že nejen ve sportu se stále vzděláváte? Mluvila jste i o jazycích.
Nechodím do školy, ale mám učitelky. Francouzština je moje hobby, které je ale k ničemu. V Řecku a v Rakousku se francouzsky nedomluvím. Když jsem byla ve Francii, tak jsem se naučila mluvit a je mi líto to zapomenout. Mám učitelku, se kterou chodím na víno a povídáme si jednou týdně. Angličtina je nutnost, na tu chodím teď k dceři, kterou hrozně rozčiluju, protože vyslovuju některá slovíčka francouzsky. Sice se domluvím německy, ale Němce nemá nikdo rád. (smích)

Ilona Svobodová

Ilona Svobodová

Jaká je dcera učitelka?
Přísná. Nejspíš byla ze začátku hodně nervózní, protože na ni vždycky koukám a ona měla pocit, že jsem jako surikata a vše potřebuju vysvětlovat a doluji z ní všechna písmenka. Dcera je tolerantní, ale přísná. Taky už se domluvím, ale jde to ztuha. Francouzštinu jsem se začala učit tak, že jsem si našla studentku z Filozofické fakulty, která mě bez učebnice naučila mluvit. Je to jediný jazyk, u kterého nemám strach a stud mluvit.

Za jak dlouho jste se naučila mluvit?
Učila jsem se jazyk půl roku a jela jsem tam do školy. Je rozdíl, když tam jedete v osmnácti, než když tam jedete v padesáti. Bohužel jsme si moc neporozuměli ve škole, v tom, co jsem chtěla já. Nemohla jsem tam jet jindy než o prázdninách, a proto jsem chodila do školy se šesti puberťákama. Chtěla jsem tam do kurzu se staršími, tady se vše točilo kolem témat, co chtěly děti. Vždycky ráno přišli do školy a řekli „Matko, máš úkol?“ To jsem vydržela jen chvíli. Bydlela jsem v rodině, protože mi děti řekly, že musím. A vůbec mi to nevyhovovalo. Ani rodina, ani kurz. Odešla jsem z rodiny, odešla jsem ze školy a cestovala jsem. Vždycky jsem se s někým seznámila, cestovala jsem, povídala jsem si v hospodě a tak jsem se naučila mluvit.

Neměla jste strach, když jste tam byla sama?
Neměla jsem strach, ale bylo mi smutno z tamní nekomunikativnosti. Nejprve jsem udělala testy a měla jsem výborné výsledky. A když jsem chtěla požádat o změnu rodiny, tak to nešlo. Unavovala mě ta byrokracie a zjistila jsem, že to tam není tak růžové, jak si to člověk představuje. Byla jsem tam sama, ale protože jsem tvrdý člověk, tak jsem to celé prázdniny vydržela a jsem na sebe pyšná.

Šla byste do toho znova?
Loni jsem se přihlásila do kurzu financovaného EU, ale než jsem k tomu došla a absolvovala testy, tak se ten kurz bohužel zrušil. To by mě hrozně lákalo. Studenti by zaplatili pouze dopravu a učí se vařit. Z každého státu tři studenti, kteří se učí vařit, představují svůj stát, do toho se jezdí po vinicích.

Ilona Svobodová si focení užívá

Ilona Svobodová si focení užívá

Když mluvíte německy, anglicky, francouzsky, neuvažujete o dalším jazyku?
Já se domluvím, zařídím a na té úrovni to udržuji. Na další jazyk už nemám čas.

Je něco, co byste nechtěla dělat?
Neskákala bych s padákem, mám strach z výšek. Zaplatím si vstup na vysokou věž a nikdy tam nejdu.

Bojíte se výšek, ale když na vás koukám, určitě se nebojíte bolesti. Máte už několik tetování.
Tetování a bolesti se nebojím. To, co mám na hrudníku, jsem si dala jako dárek k pětapadesátinám. Moje kamarádka Jana Sováková odešla z divadla, je umělkyně a udělala mi všechna tetování. Pořád jsem přemýšlela, chtěla jsem něco pěkného, jako šperk. Tentokrát jsem chtěla nějaký shluk, nejprve mi to navrhla dcera, pak jsme to s Janou měnily pomocí různých nálepek a už to mám. Trošku to bolelo, ale moc ne. Je to moje třetí tetování. Mám ještě na zádech pavouka matku a na noze pavouka dítě. A ráda bych je časem propojila, nějakými čarami. Už to mám vymyšlený, ale zatím si na to netroufnu, protože ještě hraju a musím to zakrývat.

Takže dobrý dárek k šedesátinám.
(Smích) To už bude fakt úchylné.

Máte nějaké životní krédo?
Jak jsem zmiňovala, mám od svých předků převzatý optimismus, miluji život a pořád se na něco těším. Když má člověk před sebou nějaké plány, sebenepatrnější, udržuje ho to v dobré náladě a nezakrňuje.







Hlavní zprávy

Baví vás vaření?
Baví vás vaření?

Inspirujte se recepty na eMimino.cz

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.