Máte dva syny (Daniel a Dominik, pozn. red.), manžela, dům, práci, co vás baví. Máte vše, co jste chtěla?
Ano, v osobním životě jsem spokojená a myslím, že se mi podařilo dosáhnout všeho zásadního, smysluplného a cenného. V profesním životě se snažím pořád růst, i když jsem se na chvíli zbrzdila mateřstvím, což si myslím není nic proti ničemu, ba naopak. Proto jsem se opět pustila do skládání a nahrávání písniček. Rozšiřuji si repertoár i o swingovou muziku a například 15. prosince v Pražském divadle Hybernia za doprovodu Golden Big Band Prague odehrajeme náš první vánoční koncert. Jinými slovy: potřebuju být v mé profesi kreativní a to je asi to, co mi chybí.
Co třeba ještě třetí dítě? Holčičku jste si jistě přála.
Ta představa je úžasná, ale rozchází se s realitou. Mám obrovské štěstí, že mám dva zdravé a krásné syny.
Jste máma úzkostlivá, nebo spíše pohodová?
Člověk si zvyká v průběhu života dětí na to, že je musí stále hlídat a před něčím novým varovat, aby všechny ty újmy, které hrozí, byly co nejmírnější. Tak že ano, asi jsem pořád ve střehu, předjímám, co se může a nemusí stát. Za to můžou mateřské pudy a instinkty. Příroda je moudrá, ví proč to tak zařídila. A taky si myslím, že to souvisí i s intenzitou lásky. Čím více milujete, tím více se i sužujete.
Výchově věnujete více času vy, nebo manžel Radek?
Myslím, že je to vyvážené. Jako rodiče bereme tuto zodpovědnost nastejno. Záleží nám na tom, aby naše děti vyrůstaly v harmonickém prostředí. Aby měly co nejvíc pozitivních zážitků a prožitků, aby citově nestrádaly. Snažíme se je vychovávat v lásce a úctě, i když v dnešní společnosti mám pocit, že se tyhle hodnoty už moc nenosí.
Archiv Facebook Ilony Csákové. Ilona ráda vyráží se klukama na kola
Doma vám i pomáhají babičky či chůva?
Kluci chodí už do školek, a když potřebuju odjet někam na vystoupení a manžel je pracovně vytížený, pomáhají nám jeho rodiče. Babička s dědou kluky milují a oni je, takže nás v pohodě zastoupí a já mám klid na duši, že jsou v těch nejlepších rukách.
Hodně jste se stáhla mimo svět médií. Nechybí vám to?
To si nemyslím. Jen už bohužel nemůžu z časových důvodů na všechny ty rauty a premiéry, takže vždy musím hodně zvažovat, kam vyrazím. I to je součástí mé profese. A taky už nemáme tolik možností jako dříve být k vidění a slyšení. Přestaly se točit zábavné pořady, kde se mohl člověk prezentovat a v rádiích se hrají stále jen ty staré, osvědčené hity. Pakliže nejste porotcem v nějaké reality show, moc šancí na to být viděn nemáte. Asi nám nezbude nic jiného než se přidat ke všem těm nadšencům sociálních sítí, neb ty na sebe převzaly tu sílu mediální moci.
Máte profil na Facebooku?
Ano, mám svůj oficiální facebookový profil, kterému jsem se dlouho bránila z osobních důvodů, ale je mi jasné, že je to fenomén dnešní doby, který nás má všechny v hrsti. Na některé profesní věci, jako jsou termíny koncertů a různých akcí, je to dobrá propagace, ale co ty odvrácené strany? Někdy mi to připomíná začátek Matrixu.
Ale k vaší práci zpěvačky přece patří být vidět.
Ano, to máte naprostou pravdu. Snažím se koncertovat, vystupovat na různých typech akcí, hraji v muzikálu. I když je těch možností být v televizi čím dál tím méně, přesto musím některé nabídky odmítat, protože by v podstatě reportáž o mně byla hlavně o mé rodině, dětech, domě apod. A to nechci.
Nechybí vám ruch velkoměsta? Přeci jen Brno, kde žijete, je takové poklidnější.
Mám doma docela veselo. Mí kluci to umí pořádně roztočit. Věřte mi, že ten náš klid tady u nás je božský. A taky jsem si toho velkoměstského života jako svobodná užila dost.
Čemu se momentálně nejvíce věnujete?
Točím desku. Budou na ní mé autorské a jen původní věci. Tahle kreativní část mě baví a naplňuje. A kolem zmíněného prosincového koncertu je hodně práce a učení. Jinak cestuji tam, kde mají o mé vystoupení nebo koncert zájem, takže po celé republice i na Slovensko.
Máte čas i sama na sebe?
Ano, musím ho mít. To by měl dělat každý z nás, věnovat se i chvíli sám sobě. Člověk by neměl na sebe zapomínat. Pro klid, pohodu a vlastní duševní zdraví je to důležité. Například chodím dvakrát týdně cvičit pilates. Dělá mi to dobře po těle i na duchu.
Ilona Csáková
Vracela jste se po narození dětí do kondice dlouho?
Mám pocit, že se do kondice vracím kontinuálně celý život. Pořád se hlídám, držím diety, detoxikační kůry a tak. Rozhodně se v tomto směru nenudím. Bez těchto nepříjemností by byl můj život jako procházka růžovým sadem a to by byla nuda. (smích)
Prozradíte recept ženám, které mají stejný problém jako vy?
Na tento recept jsem asi špatný rádce. Omezuji se v jídle. Snažím se jíst hodně ovoce a naší zeleniny, kterou si pěstujeme. Zařadila jsem do jídelníčku i každý den hrst ořechů. A snažím se hýbat, i když pohybu nikdy není dost, tak jsem oprášila kolo a jezdíme do Jeseníků na takové malé rodinné výlety. Je tam krásně a člověk je na čerstvém vzduchu.
Změnila jste hodně za poslední roky žebříček hodnot?
Určitých zásad a vyznání se držím celý život. To mám jaksi v sobě už dané, ale je pravda, že s dětmi se vám mnoho změní. Je to tím, že člověk přestane být sebestředný. Přemýšlíte v širších souvislostech, žijete v neustálých obavách o zdraví dětí i svoje a neřešíte už banální věci. A víc si života užívám. Dává mi dary a já mám z nich radost. A radost je antibiotikum. (smích)
A co třeba přátelé? Nemrzí vás, že se už s některými lidmi nestýkáte?
Mám okruh svých přátel, se kterými jsme pořád v kontaktu, a když je příležitost, sejdeme se na dobrém vínečku. Přátele ztrácíme a na druhou stranu získáváme. To patří k životu. Věřím, že existuje určitá vztahová rovnováha.
Myslíte, že vás potkalo opravdové štěstí?
Spíš bych řekla, že mě baví život a obzvlášť teď, když na něj nejsem sama. Člověk by měl dělat rád věci pro druhé. A na štěstí věřím. Je stejně reálné jako noc a den. Samozřejmě se štěstí ale nedostaví samo. K tomu, abychom se dostali do tohoto rozpoložení, musí člověk přiložit ruku k dílu. Jinými slovy, když chce být někdo šťastný, musí holt za štěstím jít.
