Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Nový šéf činohru Národního zavede do hlubokého lesa, říká Bareš

  0:21aktualizováno  0:21
Herec a dabér Igor Bareš (49) „byl odejit“ z Národního Divadla, ale hlavu si s tím neláme. „Vždy jsem měl šéfa, kterému jsem důvěřoval pracovně i lidsky, a to v tomto případně ani jedno není na místě,“ přiznal v rozhovoru pro iDNES.cz budoucí padesátník.

Nemůžu se nezeptat na změnu ohledně divadelní práce. Jak vše kolem se svou ženou (Antonie Talacková, pozn. red.) nesete?
Ohledně divadelní práce skutečně nastala jistá změna a od ledna opouštíme Národní divadlo. Ale musím říct, že to neneseme nějak těžce nebo úkorně, protože už od srpna nás bude platit Divadlo na Vinohradech, kde jsme dostali tříletou smlouvu. Na světě není jenom Národní divadlo a nový pan ředitel vidí divadlo jinak než já, tudíž v dané situaci je naše společná koexistence pod jednou střechou nemožná.

Nejste jediní, kteří odcházejí, nebo odešli. Jak vidíte budoucnost Národního divadla?
Abych to uvedl na pravou míru, my jsme s manželkou neodešli, byli jsme odejiti. Veřejnost by se to dozvědět měla. Budoucnost Národního divadla vidím tak, že nový pan šéf Daniel Špinar nevydrží v tom směru, který nastolil, anebo činohru zavede do hlubokého lesa, ze kterého bude obtížné se vracet. Ono chvíli trvá, než se ukáže, že ta cesta není správná. V Brně, když jsem odcházel, tak tam nastupoval pro mě velmi problematický režisér Plachý, ten málem činohru rozložil jak umělecky, tak lidsky. A trvalo to šest nebo osm let, než vedení zjistilo, že to není člověk na svém místě.

Fotogalerie

A kolik let dáváte pražskému ND?
Kdyby pana Špinara odvolali příští rok ... ale to ani pan ředitel Burian, ani ministr kultury Herman neudělá, protože by ukázali, že udělali chybu. Myslím, že to může dopadnout jenom tak, že do Národního přestanou chodit lidi. Ale já to nevidím tak dramaticky, i když mám divácké ohlasy, že lidé nejsou obecně spokojeni, a tím nemyslím jenom pana Špinara. Hrál jsem před zhruba pěti lety ve Zkrocení zlé ženy, nechtěl jsem tam hrát a vysílal jsem varovné signály. Nikdo mě nevyslyšel. A když vám pak divák řekne, že na představení několik měsíců šetřil a nakonec byl zcela rozpačitý, je to špatné. Mě bude příští rok padesát let, myslím si, že nejsem úplně konzervativní. Radši se podívám na Macháčkovy Furianty než Špinarovu hru Ze života hmyzu. Mé řešení té situace bylo jediné možné. Vždy jsem měl šéfa, kterému jsem důvěřoval pracovně i lidsky, a to v tomto případně ani jedno není na místě.

A těšíte se na změnu? Myslíte si, že v Divadle na Vinohradech budete rád?
Mám trochu strach, protože se říká, že na Vinohradech se mají všichni rádi a já to moc nemám rád. Mně se líbila anonymita Národního divadla, tam se lidé moc nepotkávali, mikrosvět se vytvořil vždy jen v rámci inscenace, na které se herec podílel. V posledních třech letech jsem byl v Národním zaměstnán na částečný úvazek a zkoušel jednu věc za sezonu. Teď mě čeká pracovně intenzivnější období. Pan Juraj Deák, umělecký šéf, mi nabídl roli v každé inscenaci na příští rok. A pokud vše dopadne, jak je v plánu, měl bych příští sezonu pět divadelních premiér a víc už ani nejde. Tři na Vinohradech, jednu v Brně a jednu v divadle Pod Palmovkou. V Divadle na Vinohradech jsem navíc nikdy jako divák nebyl, pouze na pohřbu Jiřiny Jiráskové. Jednání s panem Deákem a ředitelem divadla panem Tomášem Töpferem bylo příjemné. Bohužel jsem se musel rozhodovat mezi Vinohrady a Palmovkou, protože přišly obě nabídky. Jsem člověk, který nerad něco odmítá a říká ne, ale v tomhle případě jsme se rozhodnout museli.

Takže je vidět, že je o vás zájem. Jak to máte s filmem, rádiem a dabingem?
Mám hodně pracovních příležitostí v rozhlase. Nedávno jsem v Brně natočil desetidílnou četbu Čapkova Hordubala. Je to má radost, protože jsem s tím nápadem přišel já a netrvalo to ani tři měsíce a podařilo se mi vše prosadit a natočit. Točím i audioknihy od dánského autora Jussi Henry Adler-Olsena, sám čtu všechny jeho knihy. V druhé polovině srpna mě čeká natáčení druhé knihy, což mi zabere poměrně dost času, denně šest hodin, protože déle člověk nevydrží kvalitně číst. Minulý týden jsem dotočil druhou řadu seriálu Případy prvního oddělení, pak mám točit v jednom dílu seriálu Rapl od režiséra Jana Pachla, který má volně navazovat na seriál Cirkus Bukowsky. Budu zde hrát jednoho z možných podezřelých. Na podzim pan Jan Hřebejk bude točit Pět mrtvých psů, což volně navazuje na seriál Případ pro exorcistu. Teď jsem dělal kostýmové zkoušky na oba seriály na Kavčích horách.

Takže málo práce opravdu nemáte.
To sice ne, ale tohle mi vydělá akorát tak na složenky. Zásadní věc by mě měla čekat od poloviny listopadu do poloviny prosince. Televizní film, který bude režírovat Vladimír Svoboda, a nejdůležitější pro mě je, že scénář napsal Vladimír Körner, autor, kterého si velmi považuji. Naše setkání je vždy zábavné, i když on je velký skeptik. Velice si považuji, že mi nabídl tykání. Pánovi je přes 80 let, ale myslím, že máme hodně společného.

8. Před kamerou se objeví též Igor Bareš, Jan Novotný nebo Filip Kaňkovský.

Jste tedy skeptik?
Mám rád černý humor, v tom máme k sobě poměrně blízko. Asi jsem skeptik, myslím, že to dobré už jsem v životě prožil. Šťastné období teď prožívám kvůli svému jedenáctiměsíčnímu klukovi, který velmi prospívá a čtyřapůlleté holčičce, která taky zatím vypadá, že bude úplně v pořádku. (smích)

Když mluvíte o dětech. Jaký jste táta?
Mám dospívající dceru na Moravě a ta by na tu otázku dokázala odpovědět svým způsobem. Snažil jsem se jí vysvětlit, jak to mají chlapi a jaký je rozdíl mezi vnímáním mužů a žen v různých situacích. Nedávno přijela do Prahy a řekla mi, že je feministka, takže si o určitých věcech myslí něco jiného než já. Asi i o tom, jaký jsem otec. Své děti fyzicky netrestám, vychovávám slovem. Někdy je to těžké se zklidnit. Zatím nejsem stavěn před složité situace. Až si moje mladší dcera přivede domů třeba Vietnamce a bude tvrdit, že ho miluje, tak se jí to budu snažit rozmluvit, že by neměla. Teď jsem byl hodně přísný a rasistický. Prostě až nastane problém, tak se k tomu budu muset postavit zásadně, ale radši bych byl, kdyby to vyřešila moje žena.

Máte mladou ženu a vám příští rok bude 50. Jak svůj věk nesete?
Čím jsem starší, tím mám větší strach ze smrti. Ne kvůli mě, ale kvůli rodině. Je pravda, že mě to tak nezlobí, že bych začal žít zdravě. Ty myšlenky jsou stále častější. O tom svědčí, že život mám rád a nerad bych o něj přišel. Můj otec zemřel v 65 letech, a já jsem asi trochu po něm. Opakuji jeho model života a chyby a jsem mu stále víc podobný. No beru to vážně. Vybral jsem si, jak sama říkáte, mladou a šikovnou ženu. Tudíž, co nezastanu já, zastane ona a mnohem líp. A je to i tím, co dělám. Herec by si měl uchovat hravost, což by měla být záruka toho, že předčasně nezestárnete.

Také jste si pořídil děti.
Překvapuje mě, kolik lidí si myslí, že jsem dědeček mého syna. Už mě lidi pustili sednout v tramvaji. Ale ono to u chlapů obecně a u herců zvlášť nevadí. Mnoho mužů čím jsou starší, tím jsou krásnější. U ženských hereček je to komplikovanější, ty to musí zahánět talentem.

A připravujete oslavu?
Já už mám dubnový plán Národního a mám pocit, že tam hraju, to mi dali asi k narozeninám. Dříve tam panoval zvyk, kterého bych se tedy nechtěl účastnit, protože mě kolektivní zábavy nebaví, že se převádělo přes jeviště. Starší herec převedl padesátníka přes scénu ze strany mladých na stranu starých, což je takové poetické. Ale mezník to je.

No vidíte, a vy v Národním jako padesátník končíte. To může být též jaksi poetické.
Pravda a je zajímavé, že legislativa vám umožňuje, abyste měl dva platy, pokud jeden není celý. Což ta podstata je naplněná, protože já mám v Národním 0,8 a celý plat na Vinohradech a moje žena má 0,75 a celý na Vinohradech. Takže ať si národ o tom myslí, co chce, budeme placeni dvojnásobně. Tím se nijak nechlubím, a není to o penězích, protože bych si víc vydělal jako host. Kdybychom měli s manželkou každý tři představení, tak si vyděláme více, než budeme brát tu příští sezonu. Ale mě to baví z principu. Pan Špinar s námi se všemi dělal pohovory v lednu, abychom si stihli najít práci. A když jsme si ji sehnali, tak se mu to nelíbí, že jsme si ji sehnali moc rychle.

Jako chlapec jste prý chtěl pracovat v zoo. Nebylo by vám tam líp?
Máte pravdu. Jako malý jsem opravdu toužil být lesníkem či zaměstnancem v zoo, taky jsem to vystudoval. Jenže já neumím ani zatlouct hřebík, to je lepší dělat herectví, když vám to lidi baští. (smích)

Ale jako žena v domácnosti či na mateřské byste se celkem vyjímal.
Vy mě ale máte přečteného. To jsem původně zamýšlel, ale ani to bych nedokázal. Už jsem starší a děti mě znervózňují. Ale já bych nechtěl dělat nic jiného, hraní mě ještě poměrně baví. Když jsem hrál první roli prof. Higginse v Pygmalionu s Petrou Špalkovou, která hrála Lízu, tak mi říkala: „Ty už víš o divadle taky všechno.“ Už vás nic nepřekvapí, akorát je to v jiných kostýmech a kulisách. Ty dějové zvraty se v hrách opakují: vraždy, smrt, zrození, rozvod, prachy. Já to zase jako velké umění nevidím. Studium jsem bral poměrně vážně. Měl jsem velkou radost, že mě na JAMU vzali napoprvé, připravoval jsem se rok. A na škole jsem zjistil, že je to vlastně podvod.

Igor Bareš s manželkou

Igor Bareš s manželkou

Hodně herců bere divadlo více než film. Jak to máte vy? Co vás víc baví?
Filmovat mě bere víc, v divadle se nestane, že kvůli vám vypustí přehradu u Chebu (smích). Navíc natáčení vás zavede do ne úplně obvyklých míst. Když tedy netočíte ve studiu nějaký kulisový seriál, ale to také není špatné, tam neprší a je tam teplo.

Ale teplo můžete prožívat i na dovolené.
Teď musím dotočit audioknihu a od 18. srpna budu zkoušet v divadle v Brně. Dostal jsem nabídku zde hrát ve hře Je třeba zabít Sekala a roli Sekala nejde odmítnout. Mně se film nesmírně líbil, mám z toho velký zážitek a do Brna se těším, působil jsem tam 12 let. Přes léto jinak s rodinou trávíme hodně na chalupě, třeba i přes týden. Pak musíme zpět kvůli práci. Ale chalupa je vymazlená roubenka u České lípy, kde je v tomhle parném počasí příjemně. Je tam chládek, polosamota a pro děti je to úplně ideální. A s malým klukem ještě k moři nechceme. V Národním bylo vždy 10 dní o Vánocích volno a my jsme jezdívali do teplých krajin, ale v létě je podle mě hovadina jezdit do Egypta.

A máte vy srdci blízké místo?
Samozřejmě Olomouc, tam jsem strávil mnoho iniciačních okamžiků: první láska, první sednutí do hlediště divadla. Na to se nezapomíná. Třeba Brno je pro mě město komplikované, vždy jsem tam neměl lehké období. Teď už tam za prací jezdím rád, ale když jsem tam musel být, nebyl jsem vždy úplně šťastný. V Praze pracuju, mám tady rodinu, to je nejdůležitější, ale radši bych byl na chalupě než v Praze. Žiji tady 14 let, ale za celou dobu jsem se šel projít tak dvakrát. Mám rád památky, ale v Praze mě k tomu nic nepudí. Ale třeba v Šumperku, tam to znám dobře. To je odpověď na to, které místo je mi bližší. Kdybych nebyl kolektivní umělec, ale sólista a neměl rodinu, tak tady prásknu dveřmi a jedu vlakem do Olomouce, kde mám dům po rodičích, tam hraju v divadle a nic by mi nechybělo.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.