Ti všichni prodávají dobře své desky, trička, přívěsky na klíče i myšlenky. S trochou nadsázky: kdyby měla mrtvá kočka zalitá v plastu na sobě jednu z těchto tváří, našel by se fanoušek, který by si ji (za těžké peníze) koupil.
Je fakt, že ten, koho mám nejradši (Martin), se začíná měnit v úplně jiného člověka. Nevím, co si chce dokázat, když neustále dělá ze sebe to, co není. Když začínali, svěřil se Martin v rozhovoru, že svou lásku nikdy nebude zatloukat. Nedávno jsem četla, že byl na dovolené se svou dívkou. Proč ji tedy skrývá? Jsem si vědoma toho, že to některé fanynky mrzí, že je Koci zadaný, ale přece nejsme tak bláznivé, abychom té dívce ublížily. Martin by si měl uvědomit, že ho máme rády a chceme, aby byl šťastný, i když s jinou dívkou.
(časopis Bravo z 12.prosince 2000, fanynka Lunetic Romana 17 let)
Porodnice idolů
Nechme stranou intelektuály, kteří zbožňují Kirkegaarda, a levičáky, kterým visí na záchodě portrét Che Guevary. Nepočítejme ani skejťáky, kteří obdivují otce skateboardingu Rodneyho Mullana. Holky, které sní o androgynu Marilynu Mansonovi. Chlapce, kteří hrají basket a zbožňují Shaquille O´Neala.
Nechme je stranou, protože jich není moc.
Ty nejznámější idoly -náctiletých mají pár věcí společných: jsou to běloši, kteří na pohled kypí zdravím, obličej mají hladký a souměrný, jsou jen o pár roků starší než jejich obdivovatelé a vůbec nechtějí měnit zavedený řád světa. Zato umějí dobře komunikovat s médii.
Odkud se typy idolů českých teenagerů berou?
Každopádně nevznikají v domácích krajích, ale přicházejí zvenku. V momentě, kdy za hranicemi začne fungovat nové schéma, například mladá rozverná zpěvačka nebo chlapecká kapela, která dobře tancuje a zpívá o lásce, vyzkoušejí čeští producenti podobný model postavit i u nás. To, k čemu chtějí teenageři vzhlížet, se dá zobecnit a funguje to stejně v Německu, Anglii, Americe i České republice.
Tvorba nových oblíbenců se řídí potřebami trhu, není to tak, že by si lidé z vydavatelství sedli do kola a na poradě nalinkovali nějakou bájnou bytost. "Sebelépe vykonstruovaný projekt by byl jen konstrukcí, pokud by samotní interpreti neuměli to, co umí: zpívat, tancovat, kdyby neměli charisma," říká šéf promotion velké vydavatelské firmy BMG Petr Čáp.
Já například obdivuju Milana Daima a myslím, že jeho album "Milanium" je naprosto super. Proto nechápu, jak můžete tak vyzdvihovat Martina Maxu, který podle mě na Milana Daima nemá a šance, že by jej mohl předběhnout, je tudíž nereálná.
(časopis Bravo z 23. listopadu, Jana 20 let)
Byla jsem moc ráda, že jste si na nás vzpomněli a přinesli jste informace o našich miláčcích. Když jsem se dozvěděla, že Joey bude taťkou, neubránila jsem se slzám. Byl to (a stále je) nádherný pocit.
(časopis Bravo z 26. říjne 2000, fanynka Kelly Family z Káran, Klára)
-----
Kluci jako my
Co vlastně mládež na idolech tolik baví? Kromě stokrát omletých frází o tom, že určitý věk vybízí k identifikaci a že mládež své idoly prostě potřebuje, je u každé známé tváře důvod trochu jiný.
Lidé pořád chtějí legraci (Těžkej Pokondr) i hezké písničky o lásce (úspěch bratří Nedvědů). Středoproudoví teenageři chtějí vědět, že problémy s prvním rozchodem, akné i hezký vztah k mamince má kromě nich ještě spousta dalších.
"Třeba úspěch skupiny Lunetic byl založen paradoxně na jejich nedokonalosti," je přesvědčen Petr Čáp. "Pro fanynky to byli kluci odvedle, z vedlejší osmé bé, kteří používají stejně jako ony přípravky proti akné a jsou tudíž dostupní," říká. Proto podle něj oblibu Luneticů neohrozilo ani skandální odhalení, že za ně zpívá jejich part někdo úplně jiný: "Ty holky vůbec nezajímá, jestli to zpívá nějaký Kaplan, nebo ne. Řekly si: Teď někdo jde po našich hodných klucích, a my je na just budeme mít ještě radši."
Já mám taky moc ráda fotbal a hezké hráče, kteří ho hrají. Od letošního Eura mezi ně patří i Nuno Gomes. Mám slabost pro Portugalsko jako takové a velmi jsem jim fandila, samozřejmě až poté, co jsem obrečela, že ČR vypadla hned ve skupině.
(časopis Bravo z 23.listopadu, Jana 14 let)
Miluji Natalii Oreiro, protože toho tolik prožila. Je hezká a hezky zpívá. Když jdu na disko, snažím se vypadat jako ona.
(gymnázium Na Pražačce, Tereza 13 let)
Jako Divoký anděl
Podle Natalie Oreiro, herečky ze soap opery Divoký anděl, si nechávají stříhat do dvou půlkruhů ofinu i dívky, kterým to vůbec nesluší. Kadeřnice přitom pochybují, jestli to sluší samotné Natalii. "Mně se takhle vyřešená ofina nelíbí, je to křivé. A myslím si, že i ona by mohla mít lepší střih. Když ale přijde někdo s obrázkem svého idolu, nevymlouváme mu to a ostříháme ho, jak chce," vypráví Petra Zákostelecká z kadeřnictví v Praze.
Jako zpěvačka bere Oreiro střízlivý pohled na svět dívkám zvláště v Polsku, Maďarsku, České republice a Izraeli. Proč zrovna tam? To jsou přece země, kde se seriál Divoký anděl vysílal a dívky se tak mohly rozněžňovat nad jejími trably před obrazovkou. Jinde jako zpěvačka propadla. Natalie Oreiro ale přesně vyplňuje sny producentů: tvář známá z televizní obrazovky, která najednou zazpívala.
Není to ale obecná poučka, Kateřinu Brožovou ani Sabinu Laurinovou podobný úspěch nečekal. Obdobně lze spekulovat i o tom, co by se stalo, kdyby vzal do ruky mikrofon Tomáš Rosický - který jinak coby idol funguje naprosto dokonale. Měl by pohádkový úspěch, nebo by se zesměšnil? I když to ale nikdy neudělá, o mužské příznivce, kteří oceňují virtuozitu jeho hry, ale i o mladé fanynky, kteří se za něj touží provdat, nouzi nemá. Není ale idolem jen -náctiletých, které mu píšou třeba: Tomáši, prosím, prosím vezmi si mě, nabídky dostává i od žen zralého věku. Ke své obrovské popularitě se staví rozpačitě a spíš mu vadí. Fanynkám neodpovídá ručně psanými dopisy, jejich žádost se ale snaží uspokojit alespoň fotkou s autogramem.
Povídala mi jedna kamarádka, která chodí se známým českým DJ, že šla nakupovat oblečení do Black Marketu. A slyšela, jak se tam dvě prodavačky baví o tom jejím příteli, že je hrozně těžké ho dostat do postele, protože má prý doma strašnou megeru.
(zaměstnankyně agentury, která pořádá taneční party)
Vytančit si mozek z hlavy
Ačkoli jsou příznivci house a techna, nazvěme si to jednoduše, někdy i pyšní na svoji odlišnost, v něčem se podobají fanynkám Lunetic až k pláči. Jako ony si během sobotního večera před sebe postaví nadčlověka, ikonu, které tančí. Slečny by daly cokoli, aby se jich dotýkaly jeho božské prsty a ulpělo na nich tak alespoň trochu stříbřitého prachu. Chlapíci by chtěli být ten večer jako on, chtěli by být těmi dvěma písmeny: DJ (čti dýdžej).
"DJ může hodně, může tě zprudit, zkazit ti na jeden večer náladu, ale taky nakopnout, dát pocity absolutního štěstí. Nedá se říct, že je doslova modla, protože to je až moc silné slovo, ale být DJ je něco. DJ má úctu, DJ má vážnost," říká Martina Zahradníčková z pořadatelské agentury Eastbase. "Lidé, kteří chodí na party, často nevědí, od koho jsou ty skladby, které DJ zahraje, pokud to není vyložená hitovka, že si všichni řeknou: Á, to je Fat Boy Slim nebo: á, to je Laurent Garnier. Ale jdou na Trávu nebo jdou na Loutku," pokračuje. Právě to jsou dvě nejznámější DJ jména, která znají i ti, kteří se o taneční hudbu vůbec nezajímají.
Pokud lidem pořadatelé na party jejich DJ nedají, například ho špatně osvětlí nebo není dobře vidět, party obvykle nemá úspěch. Někteří DJ mají ze své popularity občas opravdové deprese. Jiní se přizpůsobili. "Loutka už si zvykl na to, že si s ním chtějí povídat lidi, které vůbec nikdo nezná, ale pořád má, stejně jako Tráva, skupinky svých lidí při sobě. Když jde na party, jdou tam jako partička. Loutka má kolem sebe partu kámošů, které si drží okolo sebe a sám se maximálně projde klubem tam a zase zpátky. Třeba i když jedou hrát někam ven, jezdí s nimi přátelé, aby tam nebyli sami. Dalo by se říct, že jsou to hvězdy, a těm mají chuť vlézt občas fanynky do postele. Vyspat se s DJ je totiž pro někoho prestiž," říká otevřeně Zahradníčková.
Jaké jsou idoly dnešních idolů?
Jan Muchow, zpěvák z Colorfactory, měl, když byl teenager, rád argentinského fotbalistu Diega Maradonu. Hrál v té době fotbal a plakáty Diega mu zdobily pokojíček. Chtěl být tak dobrý jako on. Obdivuje ho i po všech skandálech, které Maradonu provázely? "Už jen spíš sleduji, jak se to s ním vyvíjí," podotýká Muchow.
Kamil Střihavka, než se stal známým zpěvákem, skákal na lyžích. Proto k jeho idolům patřil například Jiří Raška. Chtěl se mu, když byl malý, podobat. Toho, že se nakonec stal zpěvákem, ale nelituje.
Idolem Honzy Dědka, člena hudební skupiny A-tak, byla během dospívání Helena Vondráčková. Nyní je rád, že se díky své popularitě může s ní, ale i se svými dalšími idoly z dětství, Darou Rolins a Jiřím Kornem, setkat. Současný zájem fanynek mu je příjemný. "Třeba na ulici nás někdo osloví, chce vědět, jak se máme a podpis, tak mu ho dáme," říká.
Marek Eben měl zamlada rád Bealtes. Chtěl být jako oni, ale nešlo to. Nebyl podobný ani jednomu z nich. Poslechne si je rád ještě teď, jiný podstatný vliv ale na jeho život jeho oblíbenci neměli.
Co na to psycholog?
(Zdena Kašparová z pedagogiko-psychologické poradny v Motole, která je autorkou učebnic Sám sebou a zabývá se problematikou primární prevence a problémy mladých lidí.)
Mladý člověk si idoly nehledá. Prostě je má. Do určitého věku totiž nepotřebuje být ničím jiným než sám sebou a proto přijímá ty vzory, které jsou mu podány tou nejstravitelnější a nejpřitažlivější formou. Pro řadu dívek, které dospívají, je doopravdy důležité dobře vypadat, mít na sobě to nejmodernější oblečení, hezkou pleť, moderně upravené vlasy, protože se chtějí líbit. Chtějí se přiblížit ideálu. Jejich rodiče to přitom mohou dost těžko ovlivnit, protože je sice můžou vychovávat se zřetelem na určité hodnoty, pak ale přijde patnáctý šestnáctý rok a jako byste mávli proutkem, všechno se změní.
Charakteristickým rysem dnešních dospívajících je to, že žijí ze dne na den. Přemýšlejí maximálně od víkendu k víkendu. To je tak vzácné, když se setkám s někým, kdo má vyhraněný cíl a jde si za ním. U dětí na základní škole jsou ještě představy o tom, co chtějí v životě dělat, konkrétní. Když ale dostanou víc informací a víc se jich dotkne realita, zjistí například, že sice chtěly být až doteď pilotem stíhačky, ale požadavků je najednou tolik, že je nemohou pravděpodobně splnit.
Dalším důvodem je, že potkávají málo vzorů kolem sebe. V současné době se už setkáte jen velice zřídka s tím, že by syn chtěl dělat stejnou profesi jako jeho otec.
Pokud ten mladý člověk opravdu jen sedí doma a listuje časopisy, objeví v nich fotbalistu, který má krásnou vilu, a má pocit, že je to zadarmo. Nikdo nevidí tu dřinu, vzdělání a štěstí, které musí za jeho současnou pozicí stát. Děti to ani nechtějí slyšet. A mají dojem, že to vše lze také takhle jednoduše získat, třeba tím, že se ožení s Alešem z Luneticů.
Když se ale ty dívky odhodlají k tomu, aby zjistily, jaké partnerky pro život si vybírá jejich idol, přijdou na to, že většinou hledá někde úplně jinde než mezi svými fanynkami. Že chce dívku, která má vlastní názor na svět, takovou, kterou se může pochlubit, která má třeba vysokou školu a umí několik jazyků a tvrdě na sobě pracuje.
