Idol žen začínal v uniformě, nyní má mimino a peníze

Co se za posledních sto let nejvíce líbilo českým ženám na českých mužích? Odborná literatura říká, že to na začátku století byly nejdříve uniformy, kůň a šavle. Pak ve dvacátých a třicátých letech klasický šarm, uhlazenost, pozornost a dobrodružná cestovatelská či závodnická povaha. Čtyřicátá léta měla svých starostí dost, ale páté desetiletí přineslo zlom. Na jedné straně montérky a z kapes vykukující závazek, šroubovák a francouzský klíč, na straně druhé počínající rockenrollový věk, červené boty, černé brýle a kytara na zádech.

Šedesáté roky střídaly obdiv od rázných mužů akce až po něžné, mírné chlapce.
Sedmdesátý věk byl v tomto směru jen pokračováním bez nových nápadů a stupínkem k následujícímu desetiletí, které přineslo novinku - i v socialismu se rodily malé kulty hudebních či hereckých hvězd s jistou povolenou příměsí "kapitalistického pozlátka".
A konečně posledních deset let rozšířilo nebývale oblast, odkud ta pravá mužnost přichází - po dlouhých letech byly ženy, alespoň nějakou dobu, zaujaty politiky, na scénu nastoupily zástupy elegantních a silou oplývajících sportovců a tak dále.

Šavlička a koníček
Jak již bylo řečeno - na počátku století byly v kursu uniformy. Důstojníci se pyšnili nejen mnohem vyšší autoritou než dnes, zajištěnou budoucností a dobrým platem, ale také efektními uniformami, které podléhaly módním vlivům. V jiné uniformě a především čepici si vyšel důstojník do kasina, v jiné korzoval na městské promenádě se svým pucflekem v patách. Na rozdíl od plebejského dělostřelectva a středostavovské pěchoty se největšímu zájmu dam těšila jízda. V Čechách se verbovalo do dragounských pluků a jejich honosná efektní uniforma spolu s majestátně klusajícím koněm na dívky spolehlivě fungovala. ("Na mě funguje dosud!" přiznává doktorka Kutílková z Historického vojenského ústavu.) Kouzlu aristokratického šarmu zabaleného do uniformy podlehla i malá Erszi, jediná milovaná vnučka císaře Františka Josefa, a vydupala si za manžela fešáckého důstojníka od hulánů Otto Windischgraetze. Ve své době u Habsburků skandální manželství z (jednostranné) lásky k dobovému ideálu ovšem skončilo příznačně - naprostou katastrofou.
Avšak blátivé zákopy první světové války svět z okouzlení epoletami a šavlemi dokonale vyléčily.

Čas opravdových mužů
Poválečná léta pak přinesla generaci mužů z rodu Oldřicha Nového. Jejich údělem byla zcela samozřejmá finanční nezávislost, velkorysá marnotratnost a elegance. "Elegance pánského stylu je morální závazek," horuje časopis Gentleman. Dámský časopis Eva dovoluje partnerům svých čtenářek doma oblékat flanelový pruhovaný župan, pod ním však s výjimkou  rána, kdy je povoleno i "pyjama", musí vykukovat košile (s kravatou) a kalhoty.
K zajímavému muži patřilo dobrodružství. Idolem se mohl nejlépe stát automobilový závodník - zvlášť když byl navíc šlechtic, pohyboval se i ve světě filmu a včas tragicky zahynul, jako Alexandr Kolowrat.
Škála moderních sportů byla široká a pokrok šel rychle kupředu. Vysoká kola vystřídaly dvojplošníky a letecké kukly á la Biggles, bezpečně se mladý muž shodil v okamžiku, kdy se k "lawn tennisu" postavil stejně zručně jako krasavci Gaston a Percy v Poláčkově Hostinci u Kamenného stolu. Utkání v boxu byly mezinárodní atrakcí a který kluk nečutal na plácku merunu tak jako jeho vzor Bican či Plánička, neměl u děvčat šanci.
Typ mladého vzdělaného a vtipného studenta představovali Jiří Voskovec a Jan Werich ("Ideál velmi anglický", podotýká Tomáš Baldýnský z časopisu Premiere), a R. A. Dvorský zase měřil svou popularitu vyprodanými Lucernami - ostatně stejně, jako dnešní hvězdy.
A takový rozhovor mezi mužem a ženou se odehrával v Orient baru a vypadal (ideálně) asi takto:
On: Kouříte?
Ona: Děkuji... Jaké jsou to cigarety?
On: Poslední vzpomínka z mé egyptské cesty. Vzpomínám si jasně na ten okamžik, kdy jsem je kupoval v Cairu. Byla tropická letní noc, palmy šuměly, moře zpívalo svou ukolébávající píseň...
Určitě znáte tento dialog z filmu Kristián. Hlavní představitel Oldřich Nový byl na náš vkus poněkud neatraktivní usedlý pán se začínající pleškou - a přesto idol.
Jen malá odbočka - vlastně, proč ne. Jan Nedvěd před několika lety prodal zcela nečekané množství svých písniček na videokazetách. Překonal tehdy dokonce i takové chlapáky jako Kevina Costnera v jeho Osobním strážci a Richarda Gera v Pretty Woman. Následný průzkum prozradil důvod - české ženy si ho na videu pouštěly u žehlení.

Léta padesátá, léta šedesátá…
Ideál uhlazeného továrníka v hedvábné košili, seladona, cestovatele a čestného sportmena v padesátých letech zhrubl a umazal se. Film, sport, zábavu i restaurace ovládla halena ze lnu a vesta bez podšívky ve stalinově vzoru. Unifikace v modrém, šedém a černém smazala na čas jakékoli rozdíly a vzorem síly a mužnosti se stal Josef Bek s velkýma rukama a širokým dobráckým úsměvem.
Což nemohlo vydržet dlouho - samozřejmě byl brzy smeten, protože na scénu přicházeli Starci na chmelu. A doba si vytvořila nový vzor - Bejby, jak ho ztělesnil Martin Dejdar v Šakalích letech. A s ním přišla i záliba zcela nová - nikoli ve chlapáckých typech či v mužích, kteří si vědí vždy rady (ani ti ale nevyšli z módy - Radoslav Brzobohatý by mohl vyprávět), ale v křehkých, zranitelných mladíčcích: dívky začaly šílet po Václavu Neckářovi a Vladimíru Pucholtovi. A po něm chlapci opakovali jeho nezaměnitelné "ahoj, ahój..." Drsná mužnost již nedominuje a ustupuje stranou kultu mládí, i když chybujícího a velmi nejistého ve světě nepřemožitelných agentů 007.
A v té době se také ošklivé kačátko Karel Gott pomalu líhne do podoby patrně nejmasivnějšího idolu tří generací českých žen a jeho vousatý protějšek "Walda" Matuška přivedl do módy námořnickou čepici, kovbojské banjo a americké lidovky.

Tuzexová léta
Sedmdesáté roky žárlivě zbožňovaly vše, co pocházelo ze západu nebo alespoň Tuzexu. Pravé džínsy hrály větší roli než IQ a hybridním "povoleným" idolem se stal na demokracii obrácený Američan Dean Reed, který si s větší chutí než úspěchem zahrál i v několika Indiánkách.
Ale i tato doba zrodila své mužné ideály - když nikoho jiného, tak neodolatelné herecké typy - Jiřího Bartošku či Josefa Abrháma. Pro jejich kariéru měly (z hlediska jejich slávy, nikoli kvality umělecké) klíčový vliv doktorské seriály. V tom si reálný socialismus nijak nezadal s reálným kapitalismem.
Domácí zvláštnost byla jiná - ve zlatých dobách českého chataření měl vyhráno ten, kdo uměl na něco hrát, zpívat nebo skládat básničky. Jenže mladí raději chodili do kina, kde držíce se za ruce sledovali, jak se perou se životem blonďatě krásný Lukáš Vaculík a exotický Sagvan Tofi, a jak o iluze přichází další hrdina bílého pláště, Pavel Kříž.

Revoluce, revoluce…
Listopad 1989 způsobil opravdovou revoluci v ideálu muže. Poprvé od prezidenta Masaryka se idolem stává prezident, který má kromě inteligence a šarmu zároveň aureolu vězněného mučedníka, bohémskou divadelní minulost a neodolatelné kouzlo obratného řečníka. Václav Havel byl hrdinou své doby, stejně jako další politici - Jiří Dienstbier a Václav Klaus. Ženy se dělily na havlovky, diensbierovky a klausovky…
Jenže stačilo jen několik let a heroická atmosféra vyprchala. Muž přelomu tisíciletí musí být především úspěšný. I za cenu oběti - ať už je to  rodina, kamarádi, sport, volný čas, on sám jako osobnost. Vyzná se v technických novinkách, slaví Valentýna, ale kytici růží posílá z pohodlnosti po internetu. Na romantiku, sentiment a výlet do "Caira" mu mnoho času nezbývá.
Pro dospělou ženu je tím pravým detektiv Marek Vašut nebo krasavec Tomáš Hanák, přestože vystupují v rolích osob zlomených, dohnaných na pokraj šílenství, potenciálních sebevrahů. A přesto, že někdy se jim role prolne se životem až příliš. Vedle nich tu je intelektuální, vtipný a pohotový Marek Eben. A v pravdě fenoménem posledního roku, a možná i kompasem pro nové tisíciletí, je zpěvák Martin Maxa, zkušený muž, žádné holátko, svalnatý, silný, cílevědomý…
Na rozdíl od svých hereckých a zpěváckých předchůdců se ale nynější idoly o popularitu musí dělit s konkurencí ze zcela jiných oblastí. Na scénu vysněných mužů totiž přišly mezitím celé davy sportovců, samozřejmě těch úspěšných. Idoly obrázkových časopisů jsou náhle Jaromír Jágr, Jan Železný, Tomáš Dvořák. Fotbalista Martin Hašek či desetibojař Roman Šeberle pózují pro akty.

Vzhůru do nových časů…
Když se ideál mužnosti začne vyvíjet tak jako u žen, pak nás čeká další posun. Blízká budoucnost už nebude patřit ideálu osamělého kovboje a neohroženého rytíře, rozervaného romantika či rozporuplného mladíka hledajícího vlastní identitu. Na scénu přijde sen prozíravé feministky - pohledný, příjemný chlapík s dobrým zajištěním, vysokou dávkou sebevědomí a navíc s miminem v náručí.