Hysterie trápí ženy i muže

"Ne, ne, ne! Chceš mě zabít? Chceš mě mít na svědomí? Chceš mou smrt?" Paní Wagnerová klesla do křesla v jakési náhlé nehybnosti. Opravdu vypadala, jako kdyby měla život na krajíčku... To dítě si nemůžeš nechat, půjdeš na interrupci, rozumíš, křičela na svou dceru Helenu. Bledá, vytřeštěná, tvář staženou podivnou křečí téměř k nepoznání. Seděla, či spíš ležela v křesle jako vosková figurína a zrychleně dýchala. Nemohla přece Heleně říci skutečný důvod svého odporu: jak katastrofální je pro ni představa, že bude babičkou.

Babičkou - Ona! Děsila se paní Wagnerová. Vždyť kolik úsilí a odříkání ji stálo, aby si udržela štíhlou postavu, aby jí nikdo těch pětačtyřicet nehádal. A najednou babička! Babička. Bába. Baba. Babice. (Úryvek je z knihy MUDr. Jiřího Krombholze Krimi, nebo psycho?) Ve vývoji paní Wagnerové se cosi nepovedlo, říká se tomu hysterie. Název pochází z řeckého slova "hystera", tedy "děloha", proto se hysterie přisuzovala hlavně ženám. Tato dnes spíš nadávka než diagnóza se však netýká pouze žen. Ty, které jí jsou obdařeny, se jen projevují nápadněji než muži. Hysterie coby porucha osobnosti se zároveň v průběhu staletí měnila. Původně bouřlivé tělesné stavy, které popisovali psychiatři - křeče, napnutí do oblouku - jsou už velmi vzácné. Některé ženy dokonce v náboženském zaujetí krvácely z dlaní - ze stejných míst, kde měl Kristus rány po hřebech.

Královna nemocí
Hysterie totiž umí jeden ohromný trik: je-li atletika královnou sportu a interna královnou medicíny (alespoň to tvrdí internisté), pak se dá hysterie označit za královnu všech nemocí. "Dokáže totiž napodobit téměř každou nemoc, snad kromě rozšlapání slonem. Věrně napodobí ochrnutí, slepotu i infarkt," říká MUDr. Jiří Krombholz, psychiatr a soudní znalec. "Takto postižený člověk přitom není simulant. On opravdu nemůže chodit nebo nevidí, popřípadě má skutečně vnější příznaky infarktu. Ale z medicínského pohledu je jeho srdce naprosto zdravé, na očích není závada a kosti, svaly a nervy jsou v pořádku. Je to zkrátka jeho reakce na nějakou zátěž." V uplynulých staletích trpěly ženy hysterií vcelku oprávněně. Společenské zvyklosti je totiž výrazně omezovaly v projevech. Slušná žena se přece ovládá, nedává najevo nelibost jiným způsobem než předepsaným a panenka, která sedává v koutě, je ta správná. Kdo by z takového přetlaku nevybitých emocí čas od času nedostal záchvat. Snad proto, že se dnes ženy mohou projevovat přirozeně, jsou tyto projevy tak vzácné.

Je hysterie vůbec nemoc?
Zdá se, že ne, tento termín už dokonce vymizel z moderních lékařských slovníků. Zároveň se někteří psychologové ptají: Hysterie? Co to je? "Za každým vnějším projevem, který někdo označí za hysterii, se skrývá vnitřní příčina. Třeba zoufalství nebo strach," říká terapeutka Lucie Lucká. Některé hlasité projevy vzteku nebo nahromaděná špatná nálada nemají se skutečnou hysterií nic společného. "Spíš než klasická choroba je v současnosti hysterie souborem vlastností," míní klinický psycholog Petr Goldman. "Tou nejvýraznější vlastností je naprostá sebestřednost, zaměřenost na vlastní osobu." Ať takový člověk, kterého bychom chtěli označit za hysterického, udělá cokoli, vždy je jeho cílem vlastní prospěch. Jak k takové hysterii člověk vlastně přijde? Často bývá vrozená, ale dobře se dá podpořit kolem třetího roku života. To je takzvaný věk pobíhání, kdy dítě všude vleze, na všechno si musí sáhnout. Říká se, že když rodiče v těchto činnostech dítě tvrdě omezují, tehdy může dítě získat hysterické rysy.

Obdivuj, miluj, trp!
Pro hysterické ženy je například typické, že lákají kdekoho ve svém okolí, aby se do nich zamiloval. Koketují, svádějí, ale v rozhodující chvíli flirt utnou a nápadníka odmítnou. Jiné zase naopak dotáhnou záležitost až do konce, ale jen proto, aby ji mohly vzápětí vyzradit. Pokud je navíc svedený muž ženatý, není pro hysterku větší potěšení než ten tanec, který po prozrazení nastane. Cílem takových loveckých výprav je vždy rozvířit dění okolo sebe i za cenu cizího průšvihu i když o to bývá zážitek pro hysterku pestřejší. "Podstatou takového chování je absence hlubokých citů," říká MUDr. Krombholz. "Hysterky a hysterici jsou citově chudí. Nejsou schopni hlubokých prožitků a emocí, tak si je opatřují od okolí. Oni jen vypadají, že prožívají velice silné emoce, ale není to pravda."

Zvolte mě šéfem
Abychom nehovořili jen o ženách, hysterických mužů je co do počtu pravděpodobně stejně jako hysterických žen. Jen ta vlastnost se u nich projevuje méně nápadně. Typickým příkladem by mohla být destruktivní kritika. Už jste někdy viděli člověka, který například na nějaké schůzi vstane a řekne: "Tohle děláte špatně, to nemůže dopadnout dobře, předseda by měl odstoupit." A dál nic. Nenásleduje žádný návod, jak by se kritizovaná záležitost měla dělat jinak a lépe. Žádná rada, žádné řešení. To je pro hysterika typické a s hysterickou ženou má naprosto stejný cíl: způsobit rozruch, upoutat na sebe pozornost publika. Manipulovat jím. Naneštěstí právě tito lidé udělají na část svých posluchačů dojem a následně bývají zvoleni do vysoké funkce, nejlépe právě předsedou.

Recept na léčbu je
"Tito lidé jsou docela snadno léčitelní pomocí psychoanalýzy," domnívá se terapeutka Lucie Lucká. "Léčba jde poměrně rychle dopředu, protože takový klient je jinak docela zdravá osoba, spadá jen do kategorie neurotických osobností." Psycholog Petr Goldman tvrdí, že základem úspěšné léčby je, aby si hysterik svoji hysterii přiznal. "Potom, když se toto podaří, můžeme ho vést k určité sebekontrole. Musí se naučit, že existuje nějaká hranice chování a kde zhruba leží. Pro hysterika je to sice obtížné, ale díky terapii může pochopit, že jeho chování bývá neúnosné. A že nemusí být za všech okolností jedinečný, skvělý, zajímavý a krásný."