Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
Postavy ze slavných her Williama Shakespeara už si Hynek Čermák na divadelních prknech vyzkoušel, ale nyní ho čeká role Hamletova strýce, dánského krále Claudia, ve venkovních kulisách oblíbených Letních shakespearovských slavností. Ty se odehrají nejen v Praze, ale také v Brně. Hamleta si v nich zahraje Čermákův kolega z Dejvického divadla Jaroslav Plesl.
O Hamletovi jste jednou řekl, že vás baví tím, jak je i po více než 400 letech stále neuvěřitelně aktuální. Platí to i pro ostatní Shakespearovy hry?
Samozřejmě. Je to právě to, co dělá Shakespeara Shakespearem – že je aktuální napříč všemi obdobími, jak politickými, tak kulturními. Jsou to takové archetypy vládců a poddaných, které fungují pořád stejně. My se z toho pořád nejsme schopní poučit. Je to zvláštní.
Může tak náročné dílo oslovit mladé generace? Říká se, že k Shakespearovi člověk musí dospět až časem.
Se Shakespearem je to jako s Biblí. Můžete ji číst celý život a v každém životním období v ní najdete něco, co vás láká, co ve vás rezonuje. Můžete si přečíst i Bibli pro děti a pořád to bude dobrý příběh. Stejné je to i se Shakespearem, konkrétně s Hamletem. Příběh je jasný, je to pohádka, kterou pochopí úplně každý. Kdo je ochoten jít dál, dozví se ještě víc. Je jedno, jestli je divák ze starší, nebo mladší generace. Jde o to, zda je ochoten naslouchat a zda je ochoten vůbec přemýšlet.
Takže to není hra pro každého.
Samozřejmě, Shakespeare není pro lidi, kteří nejsou ochotni cokoli přijímat. Není to submisivní zábava. Není to o tom, že přijdete do divadla, sednete si a řeknete si: teď mě pobavte, chci něco lehčího, protože jsem hrozně unavený – to mimochodem slyším dost často. Hamlet je zkrátka pro lidi, kteří se sebou chtějí něco dělat a ne jenom sedět, mít se dobře a aby to, pokud možno, za ně zařídil někdo jiný.
Venkovní scéna shakespearovských slavností tak trochu vybízí k většímu hereckému nasazení. Působit na vás může celá řada rušivých elementů, a to podstatně více než v klasickém divadle. Jak udržet koncentraci?
Není to velký problém. Herectví coby technika, kterou musíte ovládat, se skládá z různých řemeslných záležitostí. Je to jako při sportu. Když hrajete na větším hřišti, musíte tomu přizpůsobit hru a musíte to umět. Je to sice náročnější, ale to neznamená, že to nejde zvládnout. Není to žádný velký problém. Umíme to. (usmívá se)
Nestalo se vám ještě na jevišti, že by vás nějaký divák nepříjemně vyvedl z koncentrace během představení?
To se stává poměrně často v dnešní době, kdy do divadla chodí nepoučení lidé. V Dejvickém divadle opravdu stačí rozbalit si bonbón, což je pro mě nepochopitelné, jak to může být některý jedinec schopný udělat. V tu chvíli to velice dobře slyšíme a vidíme, jak se veškerá pozornost z jeviště přesune na toho nebožáka, který si prostě musel za každou cenu dát hašlerku. V ten moment je potřeba nenechat se vyhodit z konceptu. Samozřejmě v domovském divadle to umíme, tam jsme na domácím hřišti.
Když už jste tím slangem zabrousil ke sportu, tak mě napadá: kde dnes vlastně vyplavujete z těla adrenalin? Od puberty jste se prý věnoval sportovnímu létání. Zůstala vám tato záliba?
Kdepak, už nelítám, nemám na to čas. A jak je to s tím adrenalinem dneska? Musím říct, že filmy, které točím, přinášejí celkem dost adrenalinu. Velice často se mi poštěstí různé honičky, rvačky a podobné věci. Jinak jezdím rád off-roadem. To mě moc baví. Jezdím do Rumunska, na Ukrajinu, ačkoli tam jsem teď hodně dlouho nebyl. Takže divočejší krajiny. To je můj adrenalin.
Hynek Čermák■ Narodil se 14. února 1973 v Praze. |
Máte už nějaký takový konkrétní plán cesty na léto?
Pojedeme do Itálie na Limburskou cestu, což je taková zásobovací cesta z první světové války v Alpách a Dolomitech. Je to off-roadová trať pro terénní vozy. Zabere to tak čtyři dny, než to zvládnete projet, a musíte i nocovat v horách. To mám moc rád.
To nezní zrovna jako rodinná ani romantická dovolená. Je z těchto plánů stejně nadšená i vaše přítelkyně?
Já jsem prostě už takový. S tím se nedá nic dělat. Opravdu moc času pro své záliby nemám. Většinu ho trávím v divadle nebo doma, takže když už mám volno, myslím, že mi to bude odpuštěno.
Mezi vaše záliby patří také focení aktů. V jednom starším rozhovoru jste zmínil, že toužíte dostat před objektiv Tatianu Vilhelmovou. Už se vám to povedlo?
To byl tehdy vtip. Akorát ten novinář, co to psal, ten vtípek nepochopil. To je občas problém, že děláte s někým rozhovor a máte pocit, že dotyčný novinář s vámi souzní, a pak si přečtete výsledek a zjistíte, že vás vůbec nepochopil a vypadáte jako idiot. Jasně, klidně rád vyfotím Táňu Vilhelmovou, ale že by to byl můj celoživotní sen, to je samozřejmě nesmysl. Je to spíš vtip, protože Táňa je přesně ta, která by mě kopla do pr***e. (smích)
Tak na drsnější chování jste přece zvyklý z dob, kdy jste působil jako osobní strážce. Ale teď vážně, tato pracovní zkušenost se vám musela před kamerou určitě mnohokrát hodit, že?
Ano, mám výhodu, že umím střílet nebo zvládám boj z blízka. To se v herectví občas hodí, protože když budete po herci chtít, aby vytasil zbraň a zamířil, tak bude trvat rok, než se to naučí, aby to vypadalo důvěryhodně. Já se to učit nemusím, tak to samozřejmě šetří čas.
Máte zkušenosti nejen s českými, ale i zahraničními produkcemi. Je z pohledu herce v práci pro Čechy a pro cizince tak propastný rozdíl?
Absolutně propastný. Je to naprosto nesrovnatelná záležitost, asi jako když hrajete fotbal na Hanspaulce a pak na mistrovství světa. My tady hrajeme Hanspaulku. Nosím si s sebou batoh, ve kterém mám vodu, pomeranč, jídlo na celý den, ale vlastně ani nemám čas to sníst. Pracujeme dvanáct hodin denně se čtyřicetiminutovou pauzou. Tečka. Nic jiného neexistuje. Samozřejmě jsme za to relativně dobře placení, ale když to srovnáte třeba s německými herci, tak opravdu hrajeme za almužnu.
18. května 2016 |
Když jste se po natáčení první řady seriálu Rapl vyjádřil kriticky o českých podmínkách pro herce, dostal jste v médiích s prominutím pěknou sodu za to, že si stěžujete. Schytal jste takovou nálepku...
...hysterické herečky. To je tím, že nikdo pořádně neví, o co jde. Nikdo pořádně netuší, o čem ta práce je. Myslím, že kdyby se mnou nějaký novinář strávil na place týden při natáčení nějakého seriálu, tak by velmi rychle pochopil, o čem mluvím. Tady nejde o Hynka Čermáka, já se snažím pozvednout péči o celý štáb. Diktát peněz je tak šílený, že se nehledí na pauzy, nehledí se na to, co lidé jedí, na to, že nejsou záchody a další věci. To se potom samozřejmě odráží na kvalitě díla. Zároveň tím upadají profese. Za chvilku to bude vypadat tak, že herectví může dělat každý, režii může dělat každý a kameraman není potřeba, protože každý máme mobil, který natáčí, a kamera je vlastně to samé. Tohle všechno upadá. Vážně si myslím, že alespoň producenti by měli studovat FAMU, aby věděli, co je potřeba k tomu, aby se film vůbec vytvořil.
Shakespearovské slavnosti s hvězdami z DejvicPražské Nejvyšší purkrabství se rekonstruuje, a tak se letos působiště Letních shakespearovských slavností přesouvá do Královské zahrady před Míčovnou. Slavnosti startují 27. června premiérovým představením Hamleta na Pražském hradě. V titulní roli se objeví hvězda Dejvického divadla Jaroslav Plesl. S ním si zahrají mimo jiných také Hynek Čermák nebo Lenka Vlasáková.  Hynek Čermák a Jaroslav Plesl v tradičních barvách plakátů k Letním shakespearovským slavnostem. Letošní novinkou bude Hamlet. Na Pražském hradě se představení usídlí až do 12. července. Od 17. července jej budou moci diváci navštívit celkem čtyřikrát na brněnské scéně, kam se přesune. Ve druhé polovině srpna, konkrétně od 17. do 29. 8,. bude Hamlet opět úřadovat na Hradě. A v samém závěru slavností se na stejné místo vrátí ještě na tři reprízy od 5. do 7. září. Dalšími Shakespearovými hrami, na které letos pořadatelé sázejí, jsou Hra omylů, Mnoho povyku pro nic, Sen noci svatojánské, Veselé paničky windsorské, Večer tříkrálový, Othello nebo Romeo a Julie. |
