Dnešní šedesátiny chce Dylan prožít v ústraní, zahraniční média, například hudební televizní stanice, ovšem tak skromná nebudou: odvysílají jeho profily a videoklipy, zopakují záznam koncertu z roku 1992 známého jako Bobfest. Tenkrát se Dylanovi poklonily rockové celebrity. V Japonsku vyjde speciální koncertní album, na anglofonním trhu se objeví i knižní biografie Down The Highway: The Life Of Bob Dylan obohacená o nové detaily.
O žádném zpěvákovi kromě Franka Sinatry nebo Elvise Presleyho nevychází tolik knih a nevznikají disertační práce. Však má také Dylan čestné doktoráty či jiné akademické pocty několika univerzit. Nicméně vůči oslavným a úctyhodným hlasům zůstává dosti skeptický. "Je po mejdanu a já mám stále míň co říct," zpívá na posledním studiovém albu Time Out Of Mind. Málokdo mu to ale věří, vždyť za píseň k filmu Wonder Boys dostal nedávno Oscara a za měsíc prý vyrazí na další koncertní turné.
Bob Dylan, vlastním jménem Robert Allen Zimmermann, pochází z židovské rodiny, která přišla do Ameriky z carského Ruska. První album nazvané podle svého uměleckého jména vydal v roce 1962. Vstoupil na bouřlivou písničkářskou scénu a vtiskl jí svou tvář; z jeho písní Blowin In The Wind nebo The Times They Are A-Changin' se staly hymny. Už tehdy se marně bránil označení zpěvák protestních písní. Ostatně jeho songy pomáhaly otevírat polemická témata, kterým se vesměs obšťastňující pop music předtím vyhýbala. "Jak se může tenhle svět někdy změnit, když se na něho bojíme podívat až do hloubky?" ptal se Dylan, který naučil lidi poslouchat neškolený hlas, kytaru a harmoniku. "Bez Dylana by zůstalo tehdejší folkové hnutí v kavárnách newyorské čtvrti Greenwich Village a my tady v Čechách bychom o nějakém folku nejspíš nikdy neslyšeli," napsal český dylanolog Jan Sobotka v měsíčníku Folk&Country. S Dylanem vstoupil na scénu populární hudby úplně nový typ umělce.
Vnucenou roli otce moderního folku však Dylan narušil razantním krokem. Odložil akustickou kytaru a začal vystupovat s rockovou kapelou. Puritánské publikum se cítilo zrazeno - na festivalu v Newportu i během britského turné provázelo Dylana hvízdáním, proklínáním a bučením. V té době "elektrifikovaný" Dylan natočil svá patrně nejlepší alba Highway 61 Revisited a Blonde On Blonde; obě z roku 1965. I rocková hudba s ním zažila zásadní přelom. Vstoupila do ní moderní poezie a Dylanovy skladby se staly tématem vysokoškolských seminářů. "Pokud nahrávky Beatles ukazují, jak se tehdy lidé bavili, písně Boba Dylana jsou svědectvím, jak uvažovali. Podařilo se mu vystihnout a pojmenovat nejjemnější odstíny pocitů a zážitků, pochyb a všeho dalšího, co vytvářelo v šedesátých letech zkušenost tehdejšího mladého člověka," uvedl Petr Dorůžka v Gramorevue. Mnozí jej dokonce považovali především za zpívajího literáta, někteří dokonce za největšího žijícího básníka.
Dylan se ovšem nevyhnul krizím; třeba přelom sedmdesátých a osmdesátých let znamenal slabší období. Tehdy v textech hlásal náboženskou víru, chrlil nečitelné písně, točil slabé desky. Až koncem osmdesátých letech se uvolnil a s George Harrisonem a Tomem Pettym dal dohromady hravý projekt Travelling Wilburys.
Dylan dosud vydal více než čtyřicet studiových alb a své písně neustále obrábí v mnoha koncertních i stylových variacích. Nehodí pro parádivá show, nekomunikuje s fanoušky a takřka neposkytuje rozhovory. Jeho vliv však neslábne; jinak by sotva existovaly konference fanoušků, nefungovala by síť sběratelů jeho nahrávek nebo specializované časopisy včetně amerického On The Cracks. Fanoušci zvaní bobcats by asi necestovali s Dylanem po koncertních trasách, které ho čtyřikrát zavedly i do Prahy.
"Dylan napsal a nazpíval záplavu stále živých písní, silných melodicky i obsahem, slovníkem, dikcí. Jejich nové verze vznikaly a vznikají neustále. Přesáhl hranice v mnoha směrech," míní Ondřej Konrád v časopise Rock&Pop.
 Bob Dylan v živém telemostu z australského Sydney. |
 Bob Dylan při svém prvním pražském vystoupení ve Sportovní hale. |
 Bob Dylan při svém prvním pražském vystoupení ve Sportovní hale. |
