Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Houdová: Policajti na Kubě se mě báli

  19:58aktualizováno  6. února 12:28
Mezi českými miss Helena Houdová vždycky vyčnívala, spousta lidí si ji pamatuje hlavně jako bojovnici proti Temelínu nebo proti nošení kožichů. Tahle křehká blondýnka si prý zásadně dělá, co chce - minulý týden se rozjela na Kubu fotit. A skončila v cele.

Helena Houdová - Česká modelka Helena Houdová na pražském ruzyňském letišti 30. ledna po návratu z Kuby. | foto: Dan MaternaMF DNES

FOTOGRAFIE, KVŮLI KTERÉ BYLA HOUDOVÁ ZATČENA ZDE

Daly jsme si sraz v Plzni. Jen kousek od centra, v domě, kde vyrostla. Oba její rodiče jsou učitelé, pedagogické sklony zdědila po nich. I když s nimi naložila po svém.

Modelka a Miss České republiky z roku 1999 Helena Houdová se v pondělí vrátila z Kuby, kde strávila noc ve vězení za to, že fotografovala chudinskou čtvrť Havany. Byla unavená, trochu nesoustředěná, ale vstřícná.

Už dva roky žije v Americe, kde jako modelka vydělává peníze. Z těch se pak snaží podporovat chudé a nemocné děti po celém světě. Hloupá póza hloupé blondýny, napadne možná někoho.

Při osobním setkání tak ale rozhodně nepůsobí. Přišla nenamalovaná, oblečená jako obyčejná Češka. Prostě přirozená. Ani stopy po nějakém bohatství, přepychu, nebo nafoukanosti.

* Jak vás přivítali rodiče? Měli o vás strach?
Samozřejmě, že strach měli, ale já jim volala hned, jakmile nás pustili. Takže věděli, že už jsem venku, a přivítání proběhlo docela v klidu. Žádné drama.

* Nenadávali vám? Souhlasí bezvýhradně s tím, co děláte?
Oni musej. (směje se) Já jim na výběr nedávám. Jsou zvyklí, že si dělám, co chci. Počítala jsem samozřejmě i s nějakým rizikem, ale moc jsem si ho nepřipouštěla. Až do chvíle, kdy jsme byly zatčené.

* Jak vaše zatčení vypadalo?
Chytil nás tajný policajt venku v chudinské čtvrti, když jsme fotily jednu chatrč. To se nesmí, protože režim tvrdí, že na Kubě žádné chudinské čtvrti neexistují. Ten policajt byl v civilu, přistoupil k nám a jen stroze prohlásil: Okamžitě jdeme na policii. Nenápadně jsem ještě stihla vyndat kartu ze svého digitálního fotoaparátu a strčit si ji do podprsenky. V těch chvílích jsme samozřejmě měly s kamarádkou strašný strach.

* Nesháněli se pak policisté po té kartě? Nepřišli na to, že ve foťáku chybí?
Oni tomu naštěstí nerozuměli. Řekla jsem, že jsem to z toho přístroje všechno smazala, a jim to stačilo. Ale Marianě, mojí kamarádce, vytáhli a zničili celý film. Škoda. Nakonec jsme na policii strávily jedenáct hodin.

* V jakém okamžiku jste měla největší strach?
Asi když si zavolali paní, která nás do té čtvrti doprovázela. Byla to manželka doktora, kterému jsem tam vezla léky. Policajti ji naložili do auta a jezdili s ní dvě hodiny po Havaně. Měla jsem o ni vážně strach, protože ona má malé dítě, a kdyby ji zavřeli... To bych si asi neodpustila.

* Neměla jste obavy, že vás budou prohledávat a tu kartu z fotoaparátu u vás najdou? Že budete muset vysvětlovat, co to je?
On ten strach šel hodně ve vlnách, ale je pravda, že tohle bylo také hodně silné. Vždycky, když jsem si uvědomila, že mám tu kartu pořád u sebe, bála jsem se víc. I když žádné fyzické násilí jsme tam nezažily.

* Fotoaparát vám pak vrátili?
Vrátili, protože jsem udělala šílenou scénu.

* Kde jste k tomu sebrala odvahu?
Když tam potom sedíte, tak vlastně ani nemáte na výběr. Je to buď, anebo. A na ten foťák jsem si vydělávala půl roku, takže já bych ho nedala! (směje se) Ale to víte, že máte strach, protože vůbec netušíte, co se bude dít.

Hrály jsme naivky

* Jak se k vám ti policisté chovali?
Oni se taky báli, to bylo zajímavé. Asi se jim tak často nestává, že by zatkli v chudinské čtvrti dvě blondýny. Byli z toho taky docela vyplašení.

* Křičeli na vás?
Samozřejmě si hráli na macha, pořádně drsný chlapy, takže křičeli. Řešili si tak vlastní strach. Podle mě nevěděli sami, jak se k nám mají chovat. Nevěděli, kam nás mají zařadit. Jestli jsme fakt turistky, nebo kontrarevolucionářky. Nebyli si jistí. Hrály jsme tam před nimi naivky. Že vůbec nic nechápeme, a ještě navíc neumíme španělsky.

* A vy umíte španělsky?
Moc ne, ale kamarádka, co tam byla se mnou, umí dobře. Já se snažím, ale začínám už asi pošestý. Aspoň jsem tu pitomou blondýnu nemusela hrát. (směje se) Ale co nás mrzelo ze všeho nejvíc, že nás nechtěli nechat zavolat na českou ambasádu.

* Říkala jste, že vám to připomnělo komunismus u nás. Co přesně si z těch dob vybavujete? V roce 1989 vám bylo devět let.
Samozřejmě, že si ho nepamatuju nijak do hloubky. Ale pamatuju, že když jsme si chtěli koupit kolo, tak jsme museli spát někde před krámem ve spacácích. Pamatuju si, že jsem nesměla říkat vtipy o Husákovi. Taky se mi vybavují kubánské pomeranče. (směje se) A víte, kdy se mi tam ty pocity vybavily nejvíc? Když jsem viděla frontu na banány.

* Myslíte, že i vás totalitní režim stihl ovlivnit?
Hrozně! Pořád si beru šamponky z hotelu a vozím si je domů. A taky všechno jídlo na talíři dojídám, protože jinak mi to připadá jako plýtvání. To si ale můžeme přiznat snad všichni, ne?

* Počkejte. Vy všechno dojídáte? Nedržíte dietu?
Ne. Měla bych nějak udržovat postavu, ale lajdám to. Nejlepší dieta je stejně dostat průjem v Indii, to už jsem si zažila. A to jsem pak měla spousty práce, protože to jsem měla postavičku! (směje se)

* Vraťme se teď na Kubu. Myslíte, že vám u policie uškodil fakt, že jste Češky?
Rozhodně! Na to se ptali hned, odkud jsme. To byl podle mě hlavní problém. Že jsme Češky a fotíme v chudinské čtvrti. Myslím, že kdybychom byly Polky, nic by se nedělo.

* Bavili se pak s vámi o České republice, kterou považují za jedno z center odboje proti jejich režimu?
Vůbec ne, to ani nezmínili. My jsme ale prošly rukama několika chlapů. První byl ten, co nás zatýkal, a ten dělal největší dusno. Asi si chtěl zlepšit postavení a dostat se z ulice někam dál. I když tam byla ještě jedna paní - hlídačka revoluce, která to rozjela nejvíc už venku. Ta byla možná ještě horší. Křičela na nás, že jsme kontrarevolucionářky a že nás prostě musí zavřít.

* Proč jste si vlastně vybrala zrovna Kubu? Léky a peníze jsou potřeba i v jiných zemích.
Prostě jsem si řekla, že pojedu na Kubu, protože už jsem tam jednou byla a věděla jsem, že ta situace je tam fakt špatná. Kuba je pro mě jedinečná právě tím, jak je izolovaná, chtěla jsem si ji nafotit. Přestože pro místní je ta izolace na škodu, pro turisty je tím ta země zajímavá. Chtěla jsem zjistit, jestli se tam nějak pomoct dá, a pořídit tam obrázky, aby lidi i tady viděli, jak tam vypadá realita, a neznali Kubu jen z pohlednic. Je to důležité pro ty, co proti kubánskému režimu bojují. Všichni tam byli nadšení, hrozně nám děkovali. Pro ně i ta symbolická pomoc je hrozně důležitá. Ta paní, která nám dělala průvodkyni, nás prosila: Holky, říkejte o nás všude, vyprávějte, jaká je tady situace.

* Co se bude dít teď? Jak bude vaše pomoc pokračovat?
Oficiálně samozřejmě žádná pomoc nepřipadá v úvahu. Ale rozhodla jsem se, že ty fotky uveřejním tady v Česku, a doufám, že se mi to povede i v New Yorku. Peníze z těch výstav by měly jít na pomoc kubánským disidentům a jejich rodinám.

* Vyprávěla vám pak vaše průvodkyně, co se dělo ty dvě hodiny, kdy ji vozili po městě?
Ano. A musím říct, že to je asi nejodvážnější žena, jakou jsem kdy v životě potkala. Ona na ně byla naštvaná! Řekla jim, že nás potkala a že nechápe, proč bychom si tu nemohly fotit. Klobouk dolů před ní! To je vůbec neuvěřitelná rodina. Žijí takřka v kobce, nemají ani dveře, mají dvě postele, nic víc se tam nevejde. Celej ten „dům“ je jednoduše řečeno rozbitej. A ty lidi ještě pořádají sbírky pro ostatní, kterým je tam ještě hůř.

* Vy, modelka žijící v Americe, nabízíte pomoc chudým Kubáncům. Netrpěla jste výčitkami svědomí, že žijete v takovém blahobytu?
Tím jsem si prošla už dřív, hlavně loni po návratu z Afriky. V Guineji neexistuje odpadní systém, žádná kanalizace. Takže tam v podstatě chodíte pořád po skládce. No a když jsem se pak vrátila domů, tak jsem hned druhý den předváděla šaty asi za 180 tisíc korun.

* Neměla jste chuť se na modeling vykašlat a dělat přece jen něco smysluplnějšího?
To jsem neměla. Víte co? Já jsem ráda, že ty dva protipóly, ty dva světy, můžu pomoct spojovat. A tu práci mám ráda. Snažím se všechno, co dělám, dělat ráda a dobře. Mě modeling baví.

Nejsem ramínko na šaty!

* Nemáte ten klasický problém modelek, které si připadají jako ramínko nebo jako zboží?
Ne. Necítím se jako zboží, protože jim nedovolím, aby se tak ke mně chovali. Samozřejmě, že tak občas ke mně někdo přistupuje, ale to je jeho problém. Vím, že si jen řeší vlastní komplexy. V tomhle mi ale asi hodně pomáhá i to, že mám všude napsané, že kožichy předvádět nebudu. Všichni vědí, že v tomhle neustoupím, a pak už jim nepřipadám jenom jako modelka a věšák, ale jako člověk, který má vlastní názor a přemýšlí.

* Spoustě lidí vaše angažovanost v boji za přírodu a lidská práva připadá spíš jako póza nebo dobrá reklama. Trápí vás to?
Už ne. Tohle jsem si v sobě už vyřešila dávno, mě nezajímá, co si o tom kdo myslí. Nesleduju to. Mě spíš teď dojalo, jak nám všichni kvůli Kubě psali, jestli jsme v pořádku. Zvedla se kolem nás hrozná vlna solidarity. Mně připadá, že nic podobného jsem v Česku snad nikdy nezažila. To, že se ozývají i neznámí lidé a ptají se, jestli nám tam neublížili. Něco podobného bych vážně nečekala, na to jsem tady fakt nebyla zvyklá. Za to děkuju.

* Jak často jezdíte domů do Plzně?
Jezdím sem tak šestkrát do roka. Na víkendy, na Vánoce nebo v létě na tábory pro děti, které pořádám.

* Nechybí vám rodné město?
Hm. Chybějí mi rodiče, to je pravda. Ale rozhodla jsem se tak, takže si nesmím stěžovat, že jo?

* Už dva roky žijete v Americe a zároveň objíždíte celý svět. Nemyslíte, že ten kočovný život vás tak trochu předurčuje k samotě?
No, trošku se toho bojím. (směje se) Když jsem v New Yorku, tak mě to moc netrápí, protože tam mám hrozně moc práce. Mám třeba pět schůzek denně kvůli různým projektům, pořádáme všelijaké večeře a podobně. Ale je pravda, že tam žije spousta lidí, kteří jsou ve svém oboru výjimeční, ale rodiny zakládají až někdy ve čtyřiceti.

* S přítelem jste se po letech nedávno rozešli. Nemyslíte někdy na to, že byste si založila rodinu?
Zatím moc ne. A když to na mě přijde, odjedu za dětmi na tábor nebo někam jinam.

* Máte spočítané, kolik peněz už jste dětem po světě rozdala?
Přesně to nevím, ale to číslo se pohybuje v řádech milionů korun. Se šesti nulami, ne se sedmi.

* Kolik zemí jste už stihla navštívit?
Kolem čtyřicítky.

* Kam vyrazíte teď?
Musím jet na kontrolu projektu do Brazílie, pak do Peru. A do toho mám teď práci v Miami a potřebuju být kvůli té výstavě i tady. Takže je to trochu blázinec.

Změnit celý svět? To už mě přešlo

* Kde se ve vás vzala ta touha pomáhat světu? Pamatujete si na okamžik, kdy jste si řekla: Tak tohle chci dělat?
Ne. Nevím, kde se vzala. Někde jsem četla, že žádná sněhová vločka se nepřizná k odpovědnosti za lavinu. A já si prostě myslím, že bysme se měli začít přiznávat.

* Máte pocit, že můžete za chudobu v rozvojových zemích?
Ne že za to můžu, ale že to můžu změnit. Víte, myslím, že tady v Česku nejsou lidi, a obzvlášť pak ženy vychovávány k tomu, že jsou jedinečné, speciální, individuální. Trošku se to mění, ale velmi pomalu. A my přitom jsme speciální! Každý člověk je speciální! Dřív jsem si myslela, že moje činy nemůžou mít žádnou váhu, že tomu nikdo nebude věřit a nebude to fungovat. Pak jsem zjistila, že to není pravda. Že záleží jen na mně, jak si to v životě zařídím. Jestli ty věci budu dělat tak, aby ten smysl měly. A já je tak dělat chci.

* To jste věděla, už když jste se před sedmi lety hlásila do soutěže Miss?
Tehdy jsem chtěla svět celý změnit, ale to už mě přešlo. (směje se) Asi i díky tomu, že jsem jako miss zjistila, že se nemůžu líbit každýmu, že mě každý nemůže mít rád. To mě hrozně osvobodilo. Tenkrát jsem se tím hodně trápila, protože jsem byla hodně kritizovaná a psalo se právě o tom, že moje názory jsou jen pózy. Proto už to neřeším.

* Takže proč jste tenkrát šla do Miss?
Chtěla jsem veřejně mluvit o důležitých věcech. A myslím, že se mi to nakonec i podařilo. Měla jsem možnost nejen se spoustu věcí naučit, ale ukázat lidem i svůj pohled na svět.

* Nikdy jste si to rozhodnutí nevyčítala?
Jo, chvílema jo. Třeba když si jdu koupit do krámu mléko a slyším za zády, jak je hrozný, že jsem to já. Ale myslím, že bych stejně skončila někde v New Yorku a dělala bych modelku. Jen by se o mně možná tolik nevědělo a nepsalo.

* Co až budete na modeling stará? Co budete dělat?
To nevím, mám spíš teď problém s tím, že bych potřebovala něco nedělat. Je toho hodně, takže na budoucnost teď moc nemyslím.

* Máte vůbec někdy čas starat se sama o sebe? Umíte odpočívat?
Dělám to tak, že pět měsíců v roce pracuju jako modelka v New Yorku nebo jinde po světě a dva měsíce jezdím po projektech, které rozjíždíme ve světě. No, a pak zase pět měsíců pracuju, sháním peníze na projekty a organizuju. To mi vyhovuje, našla jsem si v tom svoji harmonii. Ze světa modelingu utíkám do reality, kterou žije většina lidí na téhle planetě. Aspoň s ní neztrácím kontakt.








Nejčtenější

Paris Hiltonová (Cannes, 20. května 2014)
Paris Hiltonová: Zveřejnění nahrávky sexu mi zničilo život

Dědička hotelového impéria Paris Hiltonová (36) říká, že mohla být druhou princeznou Dianou, kterou miloval celý svět.... celý článek

Heidi Janků a její manžel Ivo Pavlík
Zemřel hudebník Ivo Pavlík, manžel Heidi Janků

V sobotu zemřel hudebník Ivo Pavlík (†84), manžel zpěvačky Heidi Janků (54) a první manžel nedávno zesnulé Věry... celý článek

Jennifer Anistonová (Los Angeles, 7. prosince 2016)
Anistonová: Nechápu, proč se řeší moje bradavky, stojí mi od přírody

Když hrála Jennifer Anistonová (48) v seriálu Přátelé, snad v každé scéně jí stály bradavky. Tehdy ji podezřívali, že... celý článek

Lukáš Krpálek, jeho syn Antonín a manželka Eva (2016)
Manželé Krpálkovi: Hlavně ať druhé dítě není divočák

Je to rok, co Lukáš Krpálek (26) získal olympijské zlato. Krátce před tím se mu narodil syn Antonín, a také proto si... celý článek

Paris Jacksonová na Met Gala (New York, 1. května 2017)
Jacksonová: Jsem normální člověk s celulitidou, jizvami a kily navíc

Dcera krále popu Michaela Jacksona se stále častěji objevuje na fotografiích v předních světových módních magazínech.... celý článek

Další z rubriky

Topmodelka Kate Mossová chodí na ošetření své pleti k Anastasii Achilleosové.
Kate Mossová: Vždycky jsem dřela jako kůň, přeceňovala jsem své síly

Topmodelka Kate Mossová (43) zavzpomínala na své začátky ve světě modelingu. Zejména se pozastavila nad focením se... celý článek

Simona Krainová v tričku ze své kolekce
Simona Krainová si vyzkoušela roli módní návrhářky, má svou kolekci

Modelka Simona Krainová (44) si vyzkoušela roli módní návrhářky a navrhla svou první módní kolekci. Na limitované řadě... celý článek

Hudebník Ivo Pavlík měl dnes pohřeb v pražských Strašnicích
Přátelé a rodina se naposledy rozloučili s hudebníkem Ivo Pavlíkem

Ve dvě hodiny odpoledne proběhlo poslední rozloučení s hudebníkem Ivo Pavlíkem, který zemřel minulý týden ve věku... celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.