Horváth: Chci být ještě víc člověk

  • 33
Tohle není rozhovor, ale blázinec. Odbila půlnoc a sedmadvacetiletý Vlasta Horváth je už dvě hodiny superstar. Brčkem srká mojito a snaží se soustředit se na otázky, jenomže ostatní finalisté kolem vyřvávají.

Ali Amiri haleká jakési "věšte mi nebo ne, věště mi nebo ne", Klára Zaňková jásá, že "Vlastík je nejlepší, je super!" a teď přichází - to ještě chybělo - moderátorka Něrgešová. "Vlasto, kašli na rozhovor, vyrážíme do Kainu, jdeme se bavit mezi normální lidi..." Ale Vlasta je zlatý, legendy nelhaly. Nezačne slavit, dokud nepoložím poslední otázku. Tu: "Cože? Pro podporu v nezaměstnanosti?"

* Kdo vám poprvé předpověděl, že se jednou proslavíte?
A víte, že nikdy nikdo?

* Zpíval jste přece odmala a muselo to znít.
No jo, lidi mi říkali "co prosím tě blbneš v tom skladu, ty bys měl dělat muziku", což mi lichotilo. Jenže problém - já měl vždycky malé sebevědomí. Nebyl jsem průbojný.

* Takže co jste jim odpovídal?
Že bych strašně rád, jenže to je těžký a nevím, kde začít.

* Ale pak vás spoluhráči z kapely dokopali do televizní soutěže. Zažil jste při ní krizi?
No samozřejmě, těch bylo moc.

* A ta nejhorší?
Už první konkurz - to byla tragédie. Vždyť já dostal od poroty hroznou sodovku a hned jsem měl pocit, že za nic nestojím, že na to nemám. Co mi to tenkrát říkali... Jo, třeba, že nikdy neodstraním ze svého hlasu nudu.

* Ale nakonec jste se do finálového tuctu vešel.
Vešel, ale pořád jsem se cítil osamoceně. Nikdy jsem nebyl ten typ, co se s každým rychle seznámí a zapadne do kolektivu. Odjakživa jsem až přehnaně pátral po tom, jestli jsou mi ostatní nakloněni, a teprve když jsem viděl, že asi jo, tak jsem se otevřel.

* Přesně to mi před chvílí řekla Gába Al Dhábba: "S Vlastou jsme se sblížili teprve v posledních týdnech, ale o to víc."
Jasně, mně to strašně trvá, a proto jsem zpočátku trpěl. Přijel jsem na druhou šanci, kterou vyhráli Kristýna Peterková a Michael Foret, a jen jsem zíral, jak se ti dva dokázali zapojit do kolektivu. Tohle jsem neuměl. Připadal bych si, že se vtírám.

* Kdo vám pak nejvíc pomohl?
Tady Ali (usmívá se při pohledu na Amiriho, který za doprovodu piana falešně řve Yesterday). On je jiný než všichni ostatní, a přitom tak trošku jako já. Kolikrát se o něčem bavíme a já vidím, jak má slzy v očích a že jsou upřímné. Všechno prožívá emotivněji a nestydí se za to.

* Pro ostatní finalisty jste Vlastík. Nezní vám ta zdrobnělina divně?
Vůbec, mně to je příjemný. Když mi někdo řekne Vlastíku, tak cítím, že ke mně cítí něco pěkného.

Konec svobodného čurání

* Máte na světě nepřítele?
V životě jsem jich měl spoustu, na základní škole, pak na učňáku...

* O co šlo?
To byly rasové problémy - na učňáku jsem zažil šikanu...

* Skinheadi?
Jo, tři skinheadi. Ještě dneska o tom nerad mluvím.

* Řešil to tehdy váš táta?
Samozřejmě, rodiče museli do školy a uskutečnil se školní soud. Ty kluky pak vyhodili. Ale o to víc jsem dneska zmatený z toho, že jsem vyhrál. A vážím si toho.

* Když jdete večer sám po ulici, tak už nemíváte strach?
Popravdě? Občas se mi to vrací. Najednou cítím, že něco visí ve vzduchu a že musím dávat bacha. Ale slzný plyn po kapsách nenosím, to zas ne.

* Sám jste v životě nikomu nějak zásadně neublížil?
Určitě jo, jako každý, nevědomky... Ale za pět minut si to vždycky uvědomím a jdu se omluvit. Zrovna teď jsme řešili takový problém v rodině.

* Můžete být konkrétnější?
Jen trochu. Víte, moji rodiče jsou oba skvělí a vždycky měli velký sen, aby jejich synové dělali muziku společně. A taky že jo, odmala jsme spolu hráli, ale pak nám došlo, že každý chceme dělat něco trochu jiného. A rodiče nedokázali ustoupit. Nechtěli o svůj sen přijít. Těžko se smiřovali s tím, že mě to už nebaví a že chci dělat zase něco jiného. Bojoval jsem s nimi až moc přehnaně a dneska vím, že to byla chyba. Ale zvládli jsme to.

* Váš táta hrdě tvrdí, že když jste uvolněný, zpíváte dvakrát lépe než v televizi.
To řekl? No to je sranda.

* Plete se?
Myslím, že jo. Můj hlas se v posledních měsících pod dohledem profesorky Chaloupkové změnil. Ze začátku jsem nechápal, o čem ta ženská mluví. Říkal jsem si, že její rady nepotřebuju, ale pak na mě třeba v muzikálovém kole zbyl Jidáš a Johanka z Arku, takže těžké písničky, které jsem nikdy nezpíval. A to jsem za ní přiklusal hned. Najednou jsem dával výšky jako nic, ačkoliv o pár měsíců dřív by to byla křeč - třeba skupinu Europe bych zpíval spíš na náhodu.

* Dá se vítězství v SuperStar k něčemu přirovnat?
V menším ty pocity už znám - třeba z fotbalu, což byla vždycky moje láska, a tady brácha Martin, ten kope dokonce profesionálně. Když dáte za zápas tři góly, tak zažijete euforii a já se pokaždé cítil jako král. Vůbec nevadilo, že jsem hrál jen ty nejnižší soutěže za Čerčany.

* Ale teď jste vyhrál hudební extraligu - už za to začínáte platit daň?
Nemůžu dělat všechno to, co dřív. Tak třeba... Jezdili jsme minulý týden za fanouškama po Čechách a já v autě cítil, že mi snad praskne močák. Říkám bodyguardovi, což byl ohromnej chlap: "Hele, už to nevydržím, jdu tady za křoví," a on: "Prosím tě, nechoď, co když tě někdo vyfotí." Takže nezbylo než vydržet až do plzeňského rádia, kde jsem se hned zoufale ptal, kde najdu záchody. Absurdní. Nemohl jsem se svobodně vyčurat...

* Je takových drobností víc?
No jasně. Tisíce lidí v soutěži do mě investovaly peníze, a proto cítím, že se teď musím chovat slušněji. Dokonce i mluvit slušněji. Že bych měl být vzorem, i když to zní hloupě, co?

* U vás ani ne.
Myslím to vážně - snažím se být lepší. Chci být ještě víc člověk.

Sovička od Lucie B.

* Soutěžící v SuperStar jsou často ještě děti, ale vy už dávno ne. Nepřipadal jste si za ty měsíce občas tak trochu jako šašek?
Určitě. Právě při tom cestování za fanoušky jsem se necítil bůhvíjak dobře. Říkal jsem si - kdo na mě čeká? Vždyť nejsem žádná hvězda... A taky že jo, přijel jsem na nějaké náměstí, a tam stálo jen deset lidí. Napadlo mě, sakra, tak my ujeli tolik kilometrů kvůli tomuhle? Ale na druhou stranu bylo těch deset fanoušků adekvátních tomu, čím zatím jsem. Proč by jich měly být tisíce...

* Opravdu jste se zatím od nikoho nedoslechl, že vás už popularita změnila?
Naopak. Třeba teď v sobotu po přenosu jsme si šli pokecat do nějakého klubu s Tomášem Kučerou, ještě nedávno velkým fotbalovým talentem ze Slavie. Pak jsem ho vezl domů a on už měl vystoupit, ale pořád seděl v autě a vyprávěl a vyprávěl... Potřeboval říct, jak je rád, že se s ním bavím pořád stejně jako dřív, a já to vůbec nechápal - proč bych se s kamarádem měl bavit jinak? On najednou pochopil, že to moc řeší, tak řekl ahoj a vyběhl z toho auta... To bylo vtipný.

* Co ženy - nadbíhají vám dnes takové, které by si vás před půlrokem nevšimly?
Tak v tomhle cítím obrovské změny, a nejen u holek. Dřív jsme šli s klukama kupovat hudební nástroje a brácha si vybral aparaturu za šedesát tisíc, jenže prodavač mu ji balil úplně otráveně... A teď? Jdu do krámu a krásné prodavačky, které se na mě dřív koukaly spatra, jsou neuvěřitelně vstřícné.

* Flirtují?
To by se mnou nemělo smysl, ale zatímco dřív nedůvěřivě koukaly, jestli mám peníze, tak dnes mi přinesou pět věcí na výběr a nosí pořád další, až je mi to trapný.

* Všiml jsem si, že hlavně vám od začátku soutěže posílaly hodně hlasů ženy kolem čtyřicítky. A to nejen Lucie Bílá...
Lucka... ta mi celou dobu pomáhala. Posílala krásné esemesky, a dokonce mi věnovala medailonek. Sovičku, která mi od té chvíle pomáhala.

(Do rozhovoru vstupuje skladatel Ondřej Soukup: Já vím, co na něm ženy viděly - ve Vlastovi se spojil vynikající zpěv s velkým charizmatem. A on navíc dokáže podat romantické písně tak dojemně, že to na ženské prostě zabírá.)

* Možná... Pane Soukupe, nechcete si s Vlastou něco vyjasnit?

* Soukup: Jednu otázku bych měl. Vlasto, ty spolupracuješ s lidmi, které máš rád, hrajete spolu v kapele, viď?
Přesně tak.

* Soukup: A já si vzpomněl na Raye Charlese z filmu, který měl nedávno premiéru - totiž, Charles byl tvrdý a jednoho dne řekl spoluhráčům:"Sorry, spolu jsme dokázali hodně, bylo to fantastické, ale já už jsem někde jinde, takže čau." A to teď možná bude i tvé dilema. Budeš to mít strašně složité.
Já vím. Kluci z mojí kapely nepočítali automaticky s tím, že s nimi budu pokračovat, ale stejně jsem řekl: "Chci, abyste se mnou zůstali, protože mně se s váma vždycky dělalo dobře." A tak budu bojovat za to, abych s nimi mohl zůstat.

Luxuju zásadně já

* O Lucii jsme už mluvili, ale řekněte mi: co s vámi dělá zpěv Věry Bílé?
Přiznám se, že jsem na romské muzice nevyrostl. Moc ji neznám a nemám ji v krvi. Ale jinak jsem teď strašně rád ukázal, že i my Romové jsme lidi. Často i dobří lidi, které by ostatní mohli brát vážně. Já totiž nesoutěžil jen za sebe, ale bojoval jsem i za menšiny.

* Ano, pro české Romy jste toho udělal tolik, kolik snad nikdo jiný, a přitom neumíte romsky. To jsou paradoxy...
A mě to samozřejmě mrzí. Táta romsky mluví, ale zbytek rodiny ne, a já se za to stydím. Je to blbý - svůj jazyk bych umět měl. Ale na to, že jsem Rom, budu stejně vždycky hrdý. V posledních týdnech na mě Romové na ulici řvali "ahoj, fandíme ti" a já cítil, jak to myslí upřímně a jak jsem stejný jako oni.

* Stejný? Slyšel jsem, že v romské rodině většinou rozhodují muži, a těm, když dojde pivo, tak musí pro nové zaběhnout se džbánem ženská. Máte to tak i u vás?
Moje Markéta by si to nenechala líbit; služku dělat nebude a já to ani nechci. V žádném případě. Jsme si rovní - snažím se občas navařit, sem tam umyju nádobí a zásadně luxuju, to ona nedělá ráda. Jen k žehlení mě nepustí, protože to by nedopadlo dobře.

* A co kočovnou povahu, tulácké srdce - máte?
Heleďte se, tak tulák jsem nejmíň ze všeho. Naopak. Jsem naprosto domácí typ. V létě jsme byli s Markétou v Chorvatsku a už cestou tam jsem tolik sýčkoval, že se rozbrečela. Jakmile se vzdálím ze svého pohodlí, z Vranova, kde bydlíme, tak se mi začne stýskat a vždycky se strašně těším domů.

* Právě pro Markétu je to teď těžké - po devíti letech vztahu je z vás najednou obletovaný zpěvák a ona se může cítit jako přehlížený přívěsek.
Nesmysl. Ona vždycky věděla, že chci hudbu dělat a podporovala mě. Na každý náš koncert, i na ten nejbezvýznamnější, přišla, fandila. A hlavně, my dva si strašně věříme. Ten vztah je nepopsatelný.

* Láska.
Hm. Markéta byla moje první. Byla první ve všem. A věřím tomu, že je i tou poslední.

* Co vaše svatba - naplánovaná původně na září - neodsunete ji?
Nevím, jaké teď budu mít povinnosti. Nic není důležitější než naše svatba, ale ta nám už neuteče. Když se nevezmeme teď, tak za půl roku.

* Jaká hudba vám bude hrát na svatbě?
Tak to už mám vyřešené. Přišel za mnou Jiří Březík, vokalista ze SuperStar, a nabídl se, že mi na obřadu zazpívá Ave Maria. Když to řekl, tak jsem měl na krajíčku.

Naposledy na ruletě

* Tipněte si - kolik budete mít přesně za rok prodaných desek?
Nevím. Slyšel jsem, že Martina Balogová prodala přes patnáct tisíc, a to už je úspěch. Sám mám dvě přání, abych s tou deskou byl spokojený a aby to nebyl propadák. A jestli prodám deset tisíc, tak budu rád.

* Co když to půjde mnohem líp a vy budete mít brzo první milion? Co si koupíte?
Podívejte, ve skladu jsem dostával dvanáct tisíc měsíčně a měl jsem pocit, že žiju spokojeně. Určitě nepotřebuju luxusní auto, i kdybych ty peníze měl. Jestli mám k něčemu vztah, tak k hudebním nástrojům.

* Vy jste byl nedávno s textařem Michalem Horáčkem v kasinu - zahráli jste si ruletu?
Ne. Nebyl čas, a i kdyby byl, tak na mě to prostředí působilo divně. Vešli jsem dovnitř a já povídám panu Horáčkovi: "Ježíšmarjá, kdo tady může vyhazovat peníze?"

* A Horáček?
Ten nám s Petrem Bendem říká: "Kluci, nesnažte se tomu přijít na chuť. Ani já sem nechodím, není to dobrý..." Na což jsem odpověděl, že bych ty peníze radši někomu dal, než abych je vyhodil na debilní ruletě.

* Počkejme si rok, uvidíme. Už jste se byl ve vašem skladu rozloučit?
Zatím bohužel ne, nebyl čas, ale musím - už proto, že mi šéf hodně vycházel vstříc. Pomáhal mi s výpovědí, z pracáku mi přivezl všechny papíry pod nos a já je jenom podepsal...

* ... tohle by měli zfilmovat - vás tahá Něrgešová po barech, Bílá vám dává řetízky, a vy se chystáte pro podporu?
Ještě jsem žádnou nedostal, ale vlastně jo - brzy by něco mělo přijít.

Vlastimil Horváth
Vlastič. Horvy. Takové jsou jeho přezdívky. A že je drobný, kdekdo mu říká i Vlastíku. Býval tesařem, ale v posledních letech se živil jako skladník. Až do SuperStar... Má romskou krev a čtyři bratry, z nichž ten nejmladší, Martin, hrál dosud fotbal za Příbram. Všichni Horváthovi jsou muzikanti, sám Vlasta hraje s rockovou skupinou Frenzy a nechce měnit. Co ženy? Každá věta, kterou řekne o své přítelkyni Markétě, zní i po devíti letech jako vyznání lásky. Žijí spolu ve Vraném u Benešova a plánují nejen svatbu, přemýšlejí už i o dětech.

Vlasta Horvát se raduje z postupu do finále SuperStar. (20. února 2004)

Vlasta Horváth se podepisuje fanouškům. (24.4.2005)

Vlasta Horváth se vydal společně s ostatními do kina, ale držel se trochu v ústraní. (27.4.2005)

Finalista SuperStar Vlasta Horváth. (8. května 2005)

Vlasta Horváth

Vlasta Horváth

Sličná Tereza Mátlová a Vlasta Horváth se k sobě vinou v kostýmech z Bídníků. (31.5.2005)

Vlasta Horváth jako Marius z Bídníků naslouchá radám režiséra. (31.5.2005)

Vlasta Horváth v předposledním kole druhé řady pěvecké soutěže Česko hledá SuperStar. (5. června 2005)

Vlasta Horváth zpívá v doprovodu tanečnic píseň Jidáše z muzikálu Jesus Christ Superstar - Česko hledá SuperStar II. (5.6.2005)

Finalista soutěže Česko hledá SuperStar Vlastimil Horváth přijel na návštěvu do Čerčan, kde na zdejší základní škole strávil osm let. (7. června 2005)

Vlasta Horváth - velké finále soutěže Česko hledá SuperStar.

Vlasta Horváth - velké finále soutěže Česko hledá SuperStar.

Vlasta Horváth a Petr Bende.

Vlasta Horváth odpočívá po přenosu "velkého finále" Česko hledá SuperStar II - jako vítěz. (12.6.2005)

Vlasta Horváth jako čistokrevný rocker a "jeho" hit The Final Countdown od skupiny Europe. (12.6.2005)

SuperStar Vlasta Horváth

SuperStar Vlasta Horváth si při on-line rozhovoru v redakci iDNES prohlédl i Magazín DNES, který vyjde zítra. (15.6.2005)

SuperStar Vlasta Horváth při on-line rozhovoru v redakci iDNES. (15.6.2005)

Vlasta Horváth

Vlasta Horváth

Vlasta Horváth

Vlasta Horváth

,