"Takovýhle dárek bych si musela dát sama, já jsem totiž ten, kdo do rodiny tahá zvířata," prozrazuje Holubová. Afinku, jak psovi, který bude jednou vodicím psem, herečka říká, si vzala na starost coby patronka výcvikového střediska vodicích psů v Jinonicích.
"Měli si ji vzít známí, ale nakonec nemohli a já pak řekla, že se o psa budu starat. Ale nemám na to taky tolik času. Svého psa člověk trochu ošidí, máme zlatou retrívřici, ale tady u toho to nejde. Jednou za měsíc ho musíme přivést do střediska ukázat, jak umí chodit u nohy, musí nosit obleček označující, že je to pes pro nevidomé, a taky proto, aby si zvyknul na nošení postroje. V roce by se to učil už špatně," líčí herečka.
A jak se s ním bude za rok loučit? "Bude to těžké, ale když pak vidíte, že ten pes vrátí někoho nevidomého do života, tak je to o něčem jiném. Navíc se v tomhle výcvikovém středisku píše deník o každém pejskovi a podle jeho chování se vybírá páníček. Ke mně coby padesátnici by se třeba zrovna Afinka hodila," dodává Holubová, která narozeniny oslavila v kruhu rodiny a přátel v oblíbené pražské restauraci.
"Děti tentokrát vyslovily přání, že nechtějí být jako vždycky doma. Tak jsme zašli do naší oblíbené, takové domácké restaurace. Vypadá to tam jako u babičky a já mám takový styl ráda." Jako babička si herečka ve svém věku ještě zdaleka nepřipadá a s kulatou číslicí se vyrovnává po svém. "Vždycky si říkám, že mi bude o deset víc. Letos jsem si tedy opakovala: Bude mi šedesát, bude mi šedesát. A pak je příjemné si říct: Ne, bude mi jenom padesát!"
Podle deníku Holubové je pro zajímavost částečně napsaná i kniha Líbáš jako Bůh, kterou v pražském knihkupectví pokřtila režisérka stejnojmenného filmu Marie Poledňáková spolu s herci snímku - Romanem Vojtkem, Nelou Boudovou, Sandrou Pogodovou a Filípkem, představitelem hlavní dětské role. Čtenář se v ní tedy možná dočte také to, že nejlepší léta prožila známá herečka mezi třiceti a čtyřiceti lety. "To byl nejhezčí věk, jen jsem si to malinko zkomplikovala tím chlastem," uzavírá Holubová.
