HLASATELÉ POD LUPOU: Petr Lesák

HLASATELÉ POD LUPOU: Petr Lesák | foto: Lenka Hatašová, iDNES.cz

HLASATELÉ POD LUPOU: Jsem v mediálním vakuu, říká Petr Lesák

  • 10
Před deseti lety se přestali na obrazovkách ČT objevovat hlasatelé. Jedním z nich byl i Petr Lesák (43), který má za sebou také úspěšnou kariéru moderátora. Na léta v televizi vzpomíná rád, ale znovu by se do médií vrátit nechtěl. Je spokojený tam, kde teď je.

Co teď dělá Petr Lesák?
Máme s mým partnerem franšízu bageterie. Starám se tam o marketing, personalistiku, mzdy. Naučil jsem se na stará kolena mzdové účetnictví. I s médii mám ještě trochu společného, vyvíjím své televizní formáty a prodávám je na mezinárodních trzích přes izraelskou distribuční společnost.

Proč jste se rozhodl odejít z médií?
Bylo to pozvolné, ale jisté rozhodování. Od roku 1991 nonstop jsem byl moderátorem, hlasatelem, pak producentem a majitelem velké produkční společnosti i ředitelem programu v televizi. Uvědomil jsem si, že pořadů z naší dílny už je v televizích hezký počet. Prosadil jsem Prostřeno, které jsem i mnoho let vyráběl. Přinesl jsem na obrazovku TOP STAR, Jak se staví sen, Sejdeme se na Cibulce a další formáty, které dodnes žijí, to mě těší. Po letech v médiích jsem chtěl objevit i jiné možnosti. A potkal jsem v té době i svého životního partnera, což byl další moc důležitý impuls.

Petr Lesák

Narodil se 17. února 1973 v Kladně. Má za sebou kariéru hlasatele i moderátora. Dříve například uváděl pořad Vypadáš skvěle nebo Jste to, co jíte. Prosadil na televizní obrazovky pořady jako Prostřeno nebo Jak se staví sen. Před třemi lety opustil mediální svět a dnes se věnuje podnikání v oboru gastronomie.

Nechybí vám práce moderátora, hlasatele?
Samozřejmě to bylo moc hezké období. Už jako malý jsem toužil být hlasatelem, anebo kulisákem či scénografem, zkrátka u televize. Hrál jsem si doma na hlasatele, stavěl si studia, slepoval z papíru kamery. Po třiadvaceti letech v tomto oboru, který se mi nakonec stal nejen láskou, ale i profesí, jsem nabyl dojmu, že zatím jsem mu dal vše, co jsem chtěl. Navíc to vše bylo doprovázeno vysokou mírou stresu, pondělí až neděle 15 hodin denně, a přiznám se, takto bych momentálně žít nechtěl.

Nechtěl byste se vrátit alespoň do rádia?
Sám rádio poslouchám velmi rád. Pouštím si často mluvené slovo, zprávy, publicistiku, a do budoucna si dokážu sám sebe v rádiu opět představit. V rozhlasu jsem začínal, když mi bylo osmnáct let, tak proč se do něj nevrátit, hlas mi pořád dobře slouží. Momentálně jsem však v jistém mediálním vakuu, ve kterém se cítím moc dobře.

HLASATELÉ POD LUPOU: Petr Lesák

Míval jste před živými vstupy trému?
Například u zpráv jsem určitě před prvním vysíláním trému měl, zvlášť tehdy na Nově v roce 1994. Nikdy to naštěstí nebyla taková tréma, kvůli které bych nemohl mluvit. Hlasatelské vstupy, ty se už většinou předtáčely, ale v budově televize jsme byli, kdyby došlo k výpadku vysílání nebo mimořádné události. Jistili jsme vysílání. Ale byla to moc hezká profese, příjemná setkávání s kolegyněmi a kolegy, se kterými se čas od času rádi potkáváme dodnes.

Vzpomenete si na nějaký přeřek nebo průšvih ve vysílání?
Vzhledem k tomu, že v hlasatelně se vstupy točily dopředu, tak tam bylo vše vypilované k dokonalosti. Ale v rádiu, tam jsem měl třeba pokládat otázky k mistrovství v jízdě na rotopedu. Měl jsem na přípravu velmi málo času, takže jsem si to sesumíroval v hlavě a přivítal pana organizátora v živém vysílání. A moje první otázka k jízdě na rotopedu byla: Tak kudy vede trasa? Tak mi pán říká: Pane redaktore, ale to je rotoped... Zasmáli jsme se, já si konečně uvědomil, že rotoped opravdu nevyjíždí do terénu, a pán si myslel, že to byl jen vtip.

Nechtěl byste vymyslet nějakou vlastní kavárnu nebo restauraci, kterou si zařídíte dle sebe od A do Z?
I o tom jsme uvažovali, nakonec jsme se rozhodli pro franšízu osvědčeného konceptu. Ale hlava mi neustále překypuje nápady, někdy až moc, své myšlenky vkládám hlavně do spolupráce s distributorskou izraelskou společností a vývoje televizních pořadů. Formáty se pak nabízejí na veletrzích pořadů po světě a to mě baví. Díky jednomu nejlépe prodávanému se i jako konzultant mohu setkat s lidmi z oboru v zahraničí. Další nápady se chystám realizovat letos, už se na ně těším.

Uplatňujete kreativitu i doma?
Tak třeba naše zahrada u domku má přes tři tisíce metrů čtverečních, tam se najde spousta prostoru k realizaci. Společně s mým Jirkou zahradničíme, kytky, zelenina, ovoce, to je naše. Není nad to si něco uvařit z vlastních výpěstků. Taky neustále domeček opečovávám, všechno ometám, omývám.

HLASATELÉ POD LUPOU: Petr Lesák

Pracujete společně s partnerem, nelezete si na nervy?
Vůbec ne, v restauraci nejsme pořád spolu. Rodinný byznys je vlastně moc příjemný. Ale samozřejmě si někdy musíme dát stopku od tématu naší restaurace, abychom pořád nepracovali.

Najdete si mezi prací i čas na odpočinek a relaxaci?
Pravidelně chodím na bikram jógu, která mě nesmírně chytla. Cvičím zhruba sedm let dvakrát až třikrát týdně a nemohu si pozitivní účinky jógy na tělo i duši vynachválit. Je to dřina, ale mám rád věci, které jsou náročné. Nikdy jsem si život neulehčoval, jakmile bylo něco, od čeho dávali lidé ruce pryč, já se toho chytl. Ale úplně největší relax je být na domečku v přírodě.

Přišla v poslední době nějaká výzva?
Pořád přicházejí nějaké výzvy. Tou největší v poslední době je studium tradiční čínské medicíny, na které jsem se dal společně s mou kamarádkou Hankou Kousalovou. Jsme teprve v začátcích, bude to náročné a několikaleté studium. Velice rád bych u toho vydržel.

Máte nějakou radu pro začínající moderátory?
Jděte za svým cílem a nenechte si do toho moc povídat. Pamatuji si, jak jsem v patnácti letech napsal do Československé televize, že bych tam v budoucnu moc rád pracoval a žádám o brigádu, klidně na pozici kulisáka nebo uklízeče. Odpověděli, že na tyto činnosti mají povolané osoby, ale že se mám ozvat paní Vosolové a ta pro mě určitě něco vymyslí. Ťukal jsem pak do počítače a roznášel po televizi smlouvy. Začínal jsem jako poslíček a krůček po krůčku poznával televizní svět.

Vzhlížel jste někdy k někomu?
Vzor jako takový jsem neměl. Je dobré být svůj, přirozený a autentický. To je cesta, kterou vyznávám.