Jak jste vnímala situaci, kdy jste se dověděla, že máte rakovinu prsu? Nemoc, která může zabíjet?
Ono to nebylo tak jasné. Sama jsem si v prsu nahmatala bulku a po vyšetření v nemocnici si i lékařka myslela, že to nebude víc než cysta. Tím mě uklidnila. Navíc mamograf nic neukázal. To až po pár dnech biopsie prokázala zhoubný nádor. V tu chvíli to šlo rychle. Musela jsem hned na operaci a neměla moc času přemýšlet.
Týdeník TÉMAVychází v pátek  Jak prožívala Barbara Lukešová další životní utrpení - skon otce, bratra, teď maminky? Více se dozvíte v pátečním vydání týdeníku Téma. |
Jenomže po operaci přišel šok. Užívala jste si pocitu uzdravení, když kontrolní vyšetření ukázalo, že je v prsu ještě další ložisko. Skryté a daleko zákeřnější. Jak jste přijala tenhle fakt?
Už hůř. Byla jsem zoufalá, ale na druhou stranu jsem ani na vteřinu nepřestala uvažovat racionálně. Věřila jsem v uzdravení. Jako bych tím byla hnána vpřed. Šla jsem od úkolu k úkolu. Konala jsem přítomné činnosti a možná odpojila myšlenky od budoucnosti. Nečetla jsem žádné černé scénáře na internetu. Plně jsem důvěřovala svým lékařům.
A oni to zvládli. Prošla jste tříměsíční chemoterapií. Přesto jste se nevyhnula odstranění prsu?
To, co proběhlo bulvárem, není pravda. Psali, že mi vzali oba prsy. Takže jednou provždy: ano, jedno prso mi vzali. Už jsem ale po jeho plastice.
Jste s rekonstrukční operací spokojená?
Moc. Ještě mě čekají nějaké úpravy, ale žena jsem zase celá.
Žena Bára má svůj život zase ve svých rukách. Co Bára herečka? Jaký ta žije život?
Bohatý, hodně bohatý. Má o čem hrát do konce svého života. Čerpá ze zkušeností, o kterých se dnes bavíme.
Jak z nich čerpá?
Vyvaruje se povrchnosti. Jak v životě, tak v práci. Do rolí, které hraju, dávám vždycky kus sebe. Ono je to přenosné. Večer přijdete do divadla v nějaké náladě, v nějakém rozpoložení. Radostném, stísněném, naštvaném, smutném. Jdete na jeviště, a pokud to rámec hry umožňuje, dáte tam to, co se ve vás děje. Představení pak dostává autentičnost přítomného, neopakovatelného okamžiku živého organismu.
Barbara Lukešová
To jde na divadle, kde je přímý kontakt s divákem. Ale co třeba v případě seriálů?
No právě. Já si díky všem těm životním prožitkům ujasnila, co chci a co nechci zejména ve své práci. Uvědomila jsem si, že nechci dělat věci, které by byly jen kvůli penězům. Třeba stupidní seriály. Některé moc ducha nepobraly.
Odmítla jste nějakou nabídku?
Odmítla jsem jít na konkurz. Myslím si, že herec nemá být prostitut. Pozbývá pak na podstatě, proč šel k divadlu. Když sleduju, jaké kraviny se točí, tak se ptám, kde je chyba. Pak je duševní oáza číst krásné scénáře. Třeba Já, Mattoni.
