Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Harry Potter a vězeň z Azkabanu

aktualizováno 
Příběhy o Harry Potterovi se především v anglosaských zemích, ale i jinde, staly dětským bestsellerem přelomu tisíciletí - a také jedním z argumentů, že knihy přežijí věk informačních technologií.
a také jedním z argumentů, že knihy přežijí věk informačních technologií. Potteromanie se stala jevem vědecky zkoumaným a počet knih napsaných o tomto fenoménu i o jeho autorce J. K. Rowlingové roste geometrickou řadou. Autorka - ještě před deseti lety žijící s dcerou v malé nevytopené garsonce a píšící na starém rozhrkaném psacím stroji - je nyní s majetkem vyšším než miliarda korun považována za třetí nejbohatší ženu Británie. Ještě před létem by měl světlo světa spatřit i film natočený podle prvních dvou dílů série (česky vyšly loni) a 11. května přijde na český trh třetí svazek s názvem Harry Potter a vězeň z Azkabanu. Z něj je inaše ukázka jde zhruba o polovinu první kapitoly nových dobrodružství.

Soví pošta

Harry Potter byl v mnoha směrech neobyčejně zvláštní chlapec. Už jen tím, že víc než kterékoli jiné období celého roku nenáviděl letní prázdniny. Navíc doopravdy stál o to, aby si mohl vypracovat všechny domácí úkoly, byl však nucen zabývat se jimi jen potají uprostřed noci. A ještě ke všemu to byl čaroděj. Byla už téměř půlnoc a Harry ležel na břiše v posteli, přikrývku měl přetaženou přes hlavu jako stan, v jedné ruce držel baterku a na polštáři měl položenou velkou rozevřenou knihu v kožené vazbě (Dějiny čar a kouzel od Adalberta Wafflinga). Přejížděl hrotem svého brku z orlího pera po stránce seshora dolů a zamračeně se soustředil na hledání něčeho, co by mu pomohlo napsat požadovaný esej na téma "Upalování čarodějek ve čtrnáctém století bylo absolutně bezúčelné - pojednejte o tom". Brk se zastavil na vrcholu nadějně vyhlížejícího odstavce. Harry si posunul kulaté brýle na nose o kousek nahoru, přisunul baterku blíž ke knize a četl: Lidé nedisponující magickými schopnostmi (častěji známí jako mudlové) se sice ve středověkých časech nesmírně obávali čar a kouzel, nebyli však obzvlášť zdatní v jejich rozeznávání. Při oněch vzácných příležitostech, kdy se jim podařilo chytit skutečnou čarodějku či kouzelníka, nemělo upálení jakýkoli účinek. Čarodějka či kouzelník prostě pronesli základní ohněchladicí kouzlo a pak předstírali, že ječí bolestí, zatímco ve skutečnosti si užívali příjemného, lehce šimravého pocitu. Je dokonce známo, že Vendelína Výstřednice nalezla v upalování takovou zálibu, že se v různých převlecích nechala chytit celkem sedmačtyřicetkrát. Harry si vložil brk mezi zuby a sáhl pod polštář pro kalamář a svitek pergamenu. Pomalu a nesmírně opatrně odšrouboval víčko kalamáře, namočil do něj brk a začal psát, přičemž se chvíli co chvíli zastavoval a poslouchal, protože kdyby někdo z Dursleyových cestou na toaletu škrábání jeho brku zaslechl, pravděpodobně by celý zbytek léta strávil zamčený v přístěnku pod schody. Právě rodina Dursleyových, která bydlela v domě číslo čtyři v Zobí ulici, byla důvodem, proč si Harry letní prázdniny nikdy pořádně neužil. Strýc Vernon, teta Petunie a jejich synáček Dudley byli Harryho jediní žijící příbuzní. Byli to mudlové a na kouzla a čáry pohlíželi s pozoruhodně středověkou předpojatostí. O Harryho zemřelých rodičích, kteří oba také patřili k čarodějnému cechu, pod střechou Dursleyových nikdy nepadlo ani slovo. Teta Petunie a strýc Vernon se celá léta kojili nadějí, že budou-li Harryho udržovat v co největším ponížení, dokážou z něj ty jeho magické schopnosti vypudit. V tom ke své nesmírné zlosti neměli úspěch, takže nyní žili v hrůze z toho, aby někdo nezjistil, že Harry většinu z uplynulých dvou let strávil ve Škole čar a kouzel v Bradavicích. To nejhorší, na co se teď Dursleyovi zmohli, bylo, že na počátku letních prázdnin zamkli Harrymu učebnice zaklínadel, kouzelnou hůlku, kotlík a koště a zakázali mu mluvit se sousedy. Odloučení od učebnic představovalo pro Harryho opravdový problém, protože učitelé v Bradavicích mu na prázdniny naložili pořádnou spoustu práce. Jeden z úkolů, obzvlášť protivné pojednání o zmenšovacích lektvarech, byl určen pro profesora Snapea, kterého měl Harry ze všech učitelů nejméně v lásce a od něhož se dalo čekat, že s radostí využije jakékoli příhodné záminky, aby Harrymu na měsíc udělil školní trest. Harry se proto v prvním týdnu prázdnin chopil nabízené příležitosti. Zatímco strýc V ernon, teta Petunie a Dudley vyšli ven na předzahrádku, kde se obdivovali novému služebnímu automobilu strýce V ernona (pořádně nahlas, aby to zaregistroval i celý zbytek ulice), Harry potichu sešel dolů, otevřel paklíčem zámek přístěnku pod schody, popadl několik učebnic a schoval je ve své ložnici. Říkal si, že pokud na povlečení nenadělá inkoustové kaňky, nebudou Dursleyovi vědět, že po nocích studuje čáry a kouzla. Harry se všemožně snažil nevyvolávat žádné rozmíšky se strýcem a tetou, protože už tak na něj byli pořádně nakvašení, a to jen proto, že mu pouhý týden po začátku školních prázdnin telefonoval jeden z jeho čarodějných spolužáků. Ron W easley, který v Bradavicích patřil k Harryho nejlepším kamarádům, pocházel z kompletně kouzelnické rodiny. To znamenalo, že se vyznal ve spoustě věcí, o nichž Harry neměl sebemenší ponětí, ještě nikdy v životě však netelefonoval. Obrovskou smůlou bylo, že když zavolal, zdvihl sluchátko strýc V ernon. "U telefonu V ernon Dursley." Harry, který byl právě náhodou ve stejné místnosti, ztuhl, když slyšel Ronův hlas odpovědět: "HALÓ? HALÓ? SLYŠÍTE MĚ? CHTĚL - BYCH MLUVIT - S HARRYM POTTEREM!" Ron hulákal tak hlasitě, že sebou strýc V ernon poplašeně škubl a přidržel si sluchátko třicet centimetrů od ucha; zahlížel na ně se směsicí vzteku a obav. "KDO V OLÁ?" zaburácel rozhořčeně směrem k mluvítku. "CO JSTE ZAČ?" "RON - WEASLEY!" zařval Ron v odpověď, jako by se strý cem Vernonem stáli na opačných stranách fotbalového hřiště. "JSEM - HARRYHO KAMARÁD - ZE ŠKOLY -" Malá očka strýce Vernona se přetočila směrem k Harrymu, jehož nohy jako by zarostly do podlahy. "TADY ŽÁDNÝ HARRY POTTER NENÍ!" rozkřikl se a držel téct sluchátko na délku natažené paže, jako by měl strach, že vybuchne. "NEVÍM, O JAKÉ ŠKOLE TO MLUVÍTE! UŽ MI NIKDY NEVOLEJTE! NECHTE MOJI RODINU NA POKOJI!" A praštil sluchátkem zpátky do vidlice, jako by se zbavoval jedovatého pavouka. Hádka, která se následně strhla, patřila k nejhorším, k jakým kdy došlo. "JAK JSI SE MOHL OPOVÁŽIT DÁT TOHLE ČÍSLO LIDEM ... LIDEM, JAKO JSI TY SÁM!" zahřímal strýc Vernon a poprskal Hanyho od hlavy k patě. Ron si evidentně uvědomoval, že dostal Harryho do maléru, protože už znovu nezavolal. Nekontaktovala ho ani Hermiona Grangerová, jeho druhá nejlepší kamarádka z Bradavic. Harry se domýšlel, že Ron Hennionu varoval, aby to nedělala, což byla škoda, protože Hermiona, nejchytřejší čarodějka v Harryho ročníku, měla mudlovské rodiče, telefonovat uměla velice dobře a dalo se počítat s tím, že bude mít dost rozumu, aby neprozrazovala, že chodí do Bradavic. A tak se stalo, že Harry od svých kouzelnických přátel pět dlouhých týdnů neslyšel jediné slovo, a letošní léto bylo téměř stejně nesnesitelné jako to loňské. Dočkal se jen jednoho, opravdu nepatrného zlepšení: poté, co odpřísáhl, že jí nebude používat k posílání dopisů žádnému ze svých kamarádů, dostal povolení vypouštět svou sovu Hedvíku na noc ven. Strýc Vernon k tomu přivolil kvůli randálu, který Hedvika tropila, když byla neustále zavřená v kleci. Harry se uprostřed pojednání o Vendelíně Výstřednici zarazil, zpozorněla znovu nastražil uši. Ticho ve ztemnělém domě rušilo jen vzdálené chrochtavé chrápání jeho neuvěřitelně otylého bratránka Dudleyho. Uvědomil si, že už musí být velice pozdě. Oči ho pálily únavou a napadlo ho, že by snad ten esej mohl dopsat zítra večer... Zašrouboval uzávěr kalamáře, zpod postele vytáhl starý povlak na polštář, uložil do něj baterku, Dějiny čar a kouzel, svůj esej, brk i inkoust, potom vstal a všechno to schoval pod uvolněné prkno v podlaze pod postelí. Vstal, protáhl se a pohlédl na světélkující ciferník budíku, který stál na jeho nočním stolku. Byla jedna hodina po půlnoci. Harrymu se sevřel žaludek zvláštním pocitem. Aniž by si to uvědomoval, už celou hodinu mu bylo třináct let. K dalším věcem, které byly na Harrym neobvyklé, patřilo i to, jak málo se těšil na svoje narozeniny. Ještě nikdy v životě nedostal jediné přání. V posledních dvou letech Dursleyovi jeho narozeniny absolutně ignorovali a nebyl jediný důvod předpokládat, že tentokrát si na ně vzpomenou. Harry přešel temným pokojem, minul Hedvičinu velkou prázdnou klec a přistoupil k otevřenému oknu. Opřel se o parapet a chladný noční vzduch mu po dlouhé době strávené pod přikrývkou připadal jako pohlazení. Hedvika byla už druhou noc pryč; Hanymu to nedělalo žádné zvláštní starosti nebylo to poprvé, co se tak dlouho někde zdržela - doufal však, že se brzy vrátí. Byla v tomhle domě jediným živoucím tvorem, který se při pohledu na něj netvářil, jako by ho bolely zuby. Na svůj věk byl Harry sice stále ještě poměrně malý a vyhublý, za poslední rok však přece jen o pár palců povyrostl. Na jeho uhlově černých vlasech se ovšem nezměnilo vůbec nic: ať s nimi dělal cokoliv, zůstávaly vzpurně rozježené. Oči za brýlemi měl zářivě zelené a na čele měl pod vlasy jasně viditelnou tenkou jizvu, která tvarem připomínala klikatý blesk. Ze všech neobvyklých věcí, jimiž se Harry vyznačoval, byla tahle jizva nejpozoruhodnější. Nebyla to -jak mu Dursleyovi deset let namlouvali - památka na dopravní nehodu, při níž přišli o život Harryho rodiče, protože Lily a James Potterovi při žádné nehodě nezemřeli. Byli zavražděni a jejich vrahem byl nejobávanější černokněžník poslední stovky let, lord Voldemort. Harry z téhož útoku vyvázl nepoznamenán ničím horším než jizvou na čele, když se Voldemortova kletba, která ho měla zabít, místo toho obrátila proti samotnému černokněžníkovi. Voldemort stěží přežila uprchl... Později se s ním však v Bradavicích Harry setkal tváří v tvář. Když teď stál u temného okna a na toto poslední setkání vzpomínal, musel přiznat, že má štěstí, že se vůbec svých třináctých narozenin dočkal. Přelétl očima po hvězdnaté obloze a hledal, zda neuvidí Hedviku, jak se k němu vrací třeba s mrtvou myší v zobáku a očekává, že ji pochválí. Jak tak nepřítomně hleděl přes vrcholky střech, trvalo mu několik vteřin, než si uvědomil, co vlastně vidí. Na pozadí zlatě zářícího měsíce se rýsoval jakýsi stín, který se neustále zvětšoval; byl to nějaký podivně asymetrický tvor, který mával křídly a mířil přímo k němu. Hany nehnutě stála pozoroval, jak se snáší čím dál níž. Na zlomek vteřiny zaváhal s rukou na okenní západce a přemýšlel, jestli by raději neměl okno přibouchnout, pak ale onen bizarní tvor přelétl nad jednou z pouličních svítilen; Harry si uvědomil, co je zač, a uskočil stranou. Oknem prolétly tři sovy; dvě z nich mezi sebou přidržovaly třetí, která se zdála být v bezvědomí. S měkkým žuchnutím přistály na Harryho posteli; prostřední sova, velká a šedivá, se okamžitě svalila jako špalek a zůstala nehybně ležet. K nohám měla přivázaný velký balíček. Harry bezvědomou sovu ihned poznal jmenovala se Errol a patřila rodině Weasleyových. Bez váhání přiskočil k posteli, rozvázal provázky omotané kolem Erroliných nohou, odložil balíček stranou a Errol samotnou pak odnesl do Hedvičiny klece. Errol otevřela jedno kalné oko, nezřetelně zahoukala na znamení díků a začala polykat doušky vody. Harry se otočil zpět ke zbývajícím sovám. Jedna z nich, velká samice sovy sněžné, byla jeho vlastní Hedvika. Také ona nesla nějaký balíček a tvářila se neobyčejně samolibě. Když ji Harry zbavoval jejího břemene, přítulně ho klovla, pak přeletěla pokoj a připojila se k Errol. Třetí sovu, pohledného puštíka, Hany neznal, okamžitě mu však bylo jasné, odkud přiletěla, protože kromě třetího balíčku nesla i dopis s oficiálním znakem Bradavic. Když od ní Harry zásilku převzal, důležitě si načechrala peří, roztáhla křídla a otevřeným oknem odlétla do noci. Harry se posadil na postel, popadl balíček, který přinesla Errol, strhl z něj hnědý balicí papír a objevil dárek zabalený ve zdobném zlatém papíru a svoje úplně první přání k narozeninám. Lehce roztřesenýma rukama otevřel obálku; vypadly z ní dva kusy papíru - dopis a nějaký novinový výstřižek. Výstřižek evidentně pocházel z kouzelnických novin zvaných Denní věštec, protože lidé na černobílé fotografii se pohybovali.

Přeložil Vladimír Medek (Přetištěno s laskavým dovolením nakladatelství Albatros)


Autor:







Nejčtenější

Paris Hiltonová (Cannes, 20. května 2014)
Paris Hiltonová: Zveřejnění nahrávky sexu mi zničilo život

Dědička hotelového impéria Paris Hiltonová (36) říká, že mohla být druhou princeznou Dianou, kterou miloval celý svět.... celý článek

Heidi Janků a její manžel Ivo Pavlík
Zemřel hudebník Ivo Pavlík, manžel Heidi Janků

V sobotu zemřel hudebník Ivo Pavlík (†84), manžel zpěvačky Heidi Janků (54) a první manžel nedávno zesnulé Věry... celý článek

Jennifer Anistonová (Los Angeles, 7. prosince 2016)
Anistonová: Nechápu, proč se řeší moje bradavky, stojí mi od přírody

Když hrála Jennifer Anistonová (48) v seriálu Přátelé, snad v každé scéně jí stály bradavky. Tehdy ji podezřívali, že... celý článek

Lukáš Krpálek, jeho syn Antonín a manželka Eva (2016)
Manželé Krpálkovi: Hlavně ať druhé dítě není divočák

Je to rok, co Lukáš Krpálek (26) získal olympijské zlato. Krátce před tím se mu narodil syn Antonín, a také proto si... celý článek

Paris Jacksonová na Met Gala (New York, 1. května 2017)
Jacksonová: Jsem normální člověk s celulitidou, jizvami a kily navíc

Dcera krále popu Michaela Jacksona se stále častěji objevuje na fotografiích v předních světových módních magazínech.... celý článek

Další z rubriky

Andrea s manželem Mikolášem při výběru kočárku pro jejich miminko (2017)
Andrea Růžičková konečně porodila. Jméno syna hned neprozradila

Herečka Andrea Růžičková (33) několik dní přenášela a snažila se vyvolat porod všemožnými cestami. Vždy ale sázela... celý článek

Sabina Laurinová
Sabina Laurinová: Kritiku beru s pokorou i nadhledem, pózy nepřijímám

Když před dvaceti lety Sabina Laurinová (45) začínala moderovat soutěž DO-RE-MI, mnozí kolegové ji od toho odrazovali.... celý článek

Jamie Oliver na titulu své knihy Moje velká Británie
Jamie Oliver: Radím všem nevařit bez oblečení, mně se to vymstilo

Světoznámý kuchař Jamie Oliver (42) rozhodně nedoporučuje vaření v rouše Adamově. On sám s tím má velmi nepříjemnou... celý článek



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.