Harry Potter a vězeň z Azkabanu

Příběhy o Harry Potterovi se především v anglosaských zemích, ale i jinde, staly dětským bestsellerem přelomu tisíciletí - a také jedním z argumentů, že knihy přežijí věk informačních technologií.
a také jedním z argumentů, že knihy přežijí věk informačních technologií. Potteromanie se stala jevem vědecky zkoumaným a počet knih napsaných o tomto fenoménu i o jeho autorce J. K. Rowlingové roste geometrickou řadou. Autorka - ještě před deseti lety žijící s dcerou v malé nevytopené garsonce a píšící na starém rozhrkaném psacím stroji - je nyní s majetkem vyšším než miliarda korun považována za třetí nejbohatší ženu Británie. Ještě před létem by měl světlo světa spatřit i film natočený podle prvních dvou dílů série (česky vyšly loni) a 11. května přijde na český trh třetí svazek s názvem Harry Potter a vězeň z Azkabanu. Z něj je inaše ukázka jde zhruba o polovinu první kapitoly nových dobrodružství.

Soví pošta

Harry Potter byl v mnoha směrech neobyčejně zvláštní chlapec. Už jen tím, že víc než kterékoli jiné období celého roku nenáviděl letní prázdniny. Navíc doopravdy stál o to, aby si mohl vypracovat všechny domácí úkoly, byl však nucen zabývat se jimi jen potají uprostřed noci. A ještě ke všemu to byl čaroděj. Byla už téměř půlnoc a Harry ležel na břiše v posteli, přikrývku měl přetaženou přes hlavu jako stan, v jedné ruce držel baterku a na polštáři měl položenou velkou rozevřenou knihu v kožené vazbě (Dějiny čar a kouzel od Adalberta Wafflinga). Přejížděl hrotem svého brku z orlího pera po stránce seshora dolů a zamračeně se soustředil na hledání něčeho, co by mu pomohlo napsat požadovaný esej na téma "Upalování čarodějek ve čtrnáctém století bylo absolutně bezúčelné - pojednejte o tom". Brk se zastavil na vrcholu nadějně vyhlížejícího odstavce. Harry si posunul kulaté brýle na nose o kousek nahoru, přisunul baterku blíž ke knize a četl: Lidé nedisponující magickými schopnostmi (častěji známí jako mudlové) se sice ve středověkých časech nesmírně obávali čar a kouzel, nebyli však obzvlášť zdatní v jejich rozeznávání. Při oněch vzácných příležitostech, kdy se jim podařilo chytit skutečnou čarodějku či kouzelníka, nemělo upálení jakýkoli účinek. Čarodějka či kouzelník prostě pronesli základní ohněchladicí kouzlo a pak předstírali, že ječí bolestí, zatímco ve skutečnosti si užívali příjemného, lehce šimravého pocitu. Je dokonce známo, že Vendelína Výstřednice nalezla v upalování takovou zálibu, že se v různých převlecích nechala chytit celkem sedmačtyřicetkrát. Harry si vložil brk mezi zuby a sáhl pod polštář pro kalamář a svitek pergamenu. Pomalu a nesmírně opatrně odšrouboval víčko kalamáře, namočil do něj brk a začal psát, přičemž se chvíli co chvíli zastavoval a poslouchal, protože kdyby někdo z Dursleyových cestou na toaletu škrábání jeho brku zaslechl, pravděpodobně by celý zbytek léta strávil zamčený v přístěnku pod schody. Právě rodina Dursleyových, která bydlela v domě číslo čtyři v Zobí ulici, byla důvodem, proč si Harry letní prázdniny nikdy pořádně neužil. Strýc Vernon, teta Petunie a jejich synáček Dudley byli Harryho jediní žijící příbuzní. Byli to mudlové a na kouzla a čáry pohlíželi s pozoruhodně středověkou předpojatostí. O Harryho zemřelých rodičích, kteří oba také patřili k čarodějnému cechu, pod střechou Dursleyových nikdy nepadlo ani slovo. Teta Petunie a strýc Vernon se celá léta kojili nadějí, že budou-li Harryho udržovat v co největším ponížení, dokážou z něj ty jeho magické schopnosti vypudit. V tom ke své nesmírné zlosti neměli úspěch, takže nyní žili v hrůze z toho, aby někdo nezjistil, že Harry většinu z uplynulých dvou let strávil ve Škole čar a kouzel v Bradavicích. To nejhorší, na co se teď Dursleyovi zmohli, bylo, že na počátku letních prázdnin zamkli Harrymu učebnice zaklínadel, kouzelnou hůlku, kotlík a koště a zakázali mu mluvit se sousedy. Odloučení od učebnic představovalo pro Harryho opravdový problém, protože učitelé v Bradavicích mu na prázdniny naložili pořádnou spoustu práce. Jeden z úkolů, obzvlášť protivné pojednání o zmenšovacích lektvarech, byl určen pro profesora Snapea, kterého měl Harry ze všech učitelů nejméně v lásce a od něhož se dalo čekat, že s radostí využije jakékoli příhodné záminky, aby Harrymu na měsíc udělil školní trest. Harry se proto v prvním týdnu prázdnin chopil nabízené příležitosti. Zatímco strýc V ernon, teta Petunie a Dudley vyšli ven na předzahrádku, kde se obdivovali novému služebnímu automobilu strýce V ernona (pořádně nahlas, aby to zaregistroval i celý zbytek ulice), Harry potichu sešel dolů, otevřel paklíčem zámek přístěnku pod schody, popadl několik učebnic a schoval je ve své ložnici. Říkal si, že pokud na povlečení nenadělá inkoustové kaňky, nebudou Dursleyovi vědět, že po nocích studuje čáry a kouzla. Harry se všemožně snažil nevyvolávat žádné rozmíšky se strýcem a tetou, protože už tak na něj byli pořádně nakvašení, a to jen proto, že mu pouhý týden po začátku školních prázdnin telefonoval jeden z jeho čarodějných spolužáků. Ron W easley, který v Bradavicích patřil k Harryho nejlepším kamarádům, pocházel z kompletně kouzelnické rodiny. To znamenalo, že se vyznal ve spoustě věcí, o nichž Harry neměl sebemenší ponětí, ještě nikdy v životě však netelefonoval. Obrovskou smůlou bylo, že když zavolal, zdvihl sluchátko strýc V ernon. "U telefonu V ernon Dursley." Harry, který byl právě náhodou ve stejné místnosti, ztuhl, když slyšel Ronův hlas odpovědět: "HALÓ? HALÓ? SLYŠÍTE MĚ? CHTĚL - BYCH MLUVIT - S HARRYM POTTEREM!" Ron hulákal tak hlasitě, že sebou strýc V ernon poplašeně škubl a přidržel si sluchátko třicet centimetrů od ucha; zahlížel na ně se směsicí vzteku a obav. "KDO V OLÁ?" zaburácel rozhořčeně směrem k mluvítku. "CO JSTE ZAČ?" "RON - WEASLEY!" zařval Ron v odpověď, jako by se strý cem Vernonem stáli na opačných stranách fotbalového hřiště. "JSEM - HARRYHO KAMARÁD - ZE ŠKOLY -" Malá očka strýce Vernona se přetočila směrem k Harrymu, jehož nohy jako by zarostly do podlahy. "TADY ŽÁDNÝ HARRY POTTER NENÍ!" rozkřikl se a držel téct sluchátko na délku natažené paže, jako by měl strach, že vybuchne. "NEVÍM, O JAKÉ ŠKOLE TO MLUVÍTE! UŽ MI NIKDY NEVOLEJTE! NECHTE MOJI RODINU NA POKOJI!" A praštil sluchátkem zpátky do vidlice, jako by se zbavoval jedovatého pavouka. Hádka, která se následně strhla, patřila k nejhorším, k jakým kdy došlo. "JAK JSI SE MOHL OPOVÁŽIT DÁT TOHLE ČÍSLO LIDEM ... LIDEM, JAKO JSI TY SÁM!" zahřímal strýc Vernon a poprskal Hanyho od hlavy k patě. Ron si evidentně uvědomoval, že dostal Harryho do maléru, protože už znovu nezavolal. Nekontaktovala ho ani Hermiona Grangerová, jeho druhá nejlepší kamarádka z Bradavic. Harry se domýšlel, že Ron Hennionu varoval, aby to nedělala, což byla škoda, protože Hermiona, nejchytřejší čarodějka v Harryho ročníku, měla mudlovské rodiče, telefonovat uměla velice dobře a dalo se počítat s tím, že bude mít dost rozumu, aby neprozrazovala, že chodí do Bradavic. A tak se stalo, že Harry od svých kouzelnických přátel pět dlouhých týdnů neslyšel jediné slovo, a letošní léto bylo téměř stejně nesnesitelné jako to loňské. Dočkal se jen jednoho, opravdu nepatrného zlepšení: poté, co odpřísáhl, že jí nebude používat k posílání dopisů žádnému ze svých kamarádů, dostal povolení vypouštět svou sovu Hedvíku na noc ven. Strýc Vernon k tomu přivolil kvůli randálu, který Hedvika tropila, když byla neustále zavřená v kleci. Harry se uprostřed pojednání o Vendelíně Výstřednici zarazil, zpozorněla znovu nastražil uši. Ticho ve ztemnělém domě rušilo jen vzdálené chrochtavé chrápání jeho neuvěřitelně otylého bratránka Dudleyho. Uvědomil si, že už musí být velice pozdě. Oči ho pálily únavou a napadlo ho, že by snad ten esej mohl dopsat zítra večer... Zašrouboval uzávěr kalamáře, zpod postele vytáhl starý povlak na polštář, uložil do něj baterku, Dějiny čar a kouzel, svůj esej, brk i inkoust, potom vstal a všechno to schoval pod uvolněné prkno v podlaze pod postelí. Vstal, protáhl se a pohlédl na světélkující ciferník budíku, který stál na jeho nočním stolku. Byla jedna hodina po půlnoci. Harrymu se sevřel žaludek zvláštním pocitem. Aniž by si to uvědomoval, už celou hodinu mu bylo třináct let. K dalším věcem, které byly na Harrym neobvyklé, patřilo i to, jak málo se těšil na svoje narozeniny. Ještě nikdy v životě nedostal jediné přání. V posledních dvou letech Dursleyovi jeho narozeniny absolutně ignorovali a nebyl jediný důvod předpokládat, že tentokrát si na ně vzpomenou. Harry přešel temným pokojem, minul Hedvičinu velkou prázdnou klec a přistoupil k otevřenému oknu. Opřel se o parapet a chladný noční vzduch mu po dlouhé době strávené pod přikrývkou připadal jako pohlazení. Hedvika byla už druhou noc pryč; Hanymu to nedělalo žádné zvláštní starosti nebylo to poprvé, co se tak dlouho někde zdržela - doufal však, že se brzy vrátí. Byla v tomhle domě jediným živoucím tvorem, který se při pohledu na něj netvářil, jako by ho bolely zuby. Na svůj věk byl Harry sice stále ještě poměrně malý a vyhublý, za poslední rok však přece jen o pár palců povyrostl. Na jeho uhlově černých vlasech se ovšem nezměnilo vůbec nic: ať s nimi dělal cokoliv, zůstávaly vzpurně rozježené. Oči za brýlemi měl zářivě zelené a na čele měl pod vlasy jasně viditelnou tenkou jizvu, která tvarem připomínala klikatý blesk. Ze všech neobvyklých věcí, jimiž se Harry vyznačoval, byla tahle jizva nejpozoruhodnější. Nebyla to -jak mu Dursleyovi deset let namlouvali - památka na dopravní nehodu, při níž přišli o život Harryho rodiče, protože Lily a James Potterovi při žádné nehodě nezemřeli. Byli zavražděni a jejich vrahem byl nejobávanější černokněžník poslední stovky let, lord Voldemort. Harry z téhož útoku vyvázl nepoznamenán ničím horším než jizvou na čele, když se Voldemortova kletba, která ho měla zabít, místo toho obrátila proti samotnému černokněžníkovi. Voldemort stěží přežila uprchl... Později se s ním však v Bradavicích Harry setkal tváří v tvář. Když teď stál u temného okna a na toto poslední setkání vzpomínal, musel přiznat, že má štěstí, že se vůbec svých třináctých narozenin dočkal. Přelétl očima po hvězdnaté obloze a hledal, zda neuvidí Hedviku, jak se k němu vrací třeba s mrtvou myší v zobáku a očekává, že ji pochválí. Jak tak nepřítomně hleděl přes vrcholky střech, trvalo mu několik vteřin, než si uvědomil, co vlastně vidí. Na pozadí zlatě zářícího měsíce se rýsoval jakýsi stín, který se neustále zvětšoval; byl to nějaký podivně asymetrický tvor, který mával křídly a mířil přímo k němu. Hany nehnutě stála pozoroval, jak se snáší čím dál níž. Na zlomek vteřiny zaváhal s rukou na okenní západce a přemýšlel, jestli by raději neměl okno přibouchnout, pak ale onen bizarní tvor přelétl nad jednou z pouličních svítilen; Harry si uvědomil, co je zač, a uskočil stranou. Oknem prolétly tři sovy; dvě z nich mezi sebou přidržovaly třetí, která se zdála být v bezvědomí. S měkkým žuchnutím přistály na Harryho posteli; prostřední sova, velká a šedivá, se okamžitě svalila jako špalek a zůstala nehybně ležet. K nohám měla přivázaný velký balíček. Harry bezvědomou sovu ihned poznal jmenovala se Errol a patřila rodině Weasleyových. Bez váhání přiskočil k posteli, rozvázal provázky omotané kolem Erroliných nohou, odložil balíček stranou a Errol samotnou pak odnesl do Hedvičiny klece. Errol otevřela jedno kalné oko, nezřetelně zahoukala na znamení díků a začala polykat doušky vody. Harry se otočil zpět ke zbývajícím sovám. Jedna z nich, velká samice sovy sněžné, byla jeho vlastní Hedvika. Také ona nesla nějaký balíček a tvářila se neobyčejně samolibě. Když ji Harry zbavoval jejího břemene, přítulně ho klovla, pak přeletěla pokoj a připojila se k Errol. Třetí sovu, pohledného puštíka, Hany neznal, okamžitě mu však bylo jasné, odkud přiletěla, protože kromě třetího balíčku nesla i dopis s oficiálním znakem Bradavic. Když od ní Harry zásilku převzal, důležitě si načechrala peří, roztáhla křídla a otevřeným oknem odlétla do noci. Harry se posadil na postel, popadl balíček, který přinesla Errol, strhl z něj hnědý balicí papír a objevil dárek zabalený ve zdobném zlatém papíru a svoje úplně první přání k narozeninám. Lehce roztřesenýma rukama otevřel obálku; vypadly z ní dva kusy papíru - dopis a nějaký novinový výstřižek. Výstřižek evidentně pocházel z kouzelnických novin zvaných Denní věštec, protože lidé na černobílé fotografii se pohybovali.

Přeložil Vladimír Medek (Přetištěno s laskavým dovolením nakladatelství Albatros)


Autor:
  • Nejčtenější

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

22. března 2024  19:07,  aktualizováno  20:05

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

24. března 2024

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

26. března 2024  15:14

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila....

Budu upřímná, jedno dítě mi stačí, přiznává Patricie Pagáčová

22. března 2024

Moderuje jenom výjimečně. Patricie Pagáčová se cítí být především herečkou. I když na velkou roli...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Konec konspirací. Diagnóza princezny Kate přepisuje příběh uplynulých týdnů

23. března 2024  17:15

V královské rodině představuje Kate (42) závan svěžesti. Z lavičky v rozkvetlé zahradě vyslala...

Žiju v pekle, říká Christina Applegate o životě s roztroušenou sklerózou

29. března 2024

Herečka Christina Applegate (52), známá především díky roli Kelly Bundové ze sitcomu Ženatý se...

Adept na Bonda poznal svou manželku v 18 letech. Jí bylo 42

29. března 2024  10:38

Před pár týdny se kolem hollywoodského fešáka Aarona Taylor-Johnsona (33) vyrojily spekulace, že by...

Leona Machálková učila svoji pákistánskou „snachu“ česky

29. března 2024

Konečně mohla Leona Machálková (56) v Praze přivítat přítelkyni svého syna Artura Šípka (21) Zehru....

O panenství přišla Wilsonová v 35 letech. Lidé nemají být pod tlakem, říká

28. března 2024  18:18

Australská herečka a komička Rebel Wilsonová (44) prozradila, že o panenství přišla relativně...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...