Jak ji poznáte na ulici? Je tak vysoká, že se na ni polovina mužů dívá zespodu, a tak štíhlá, že kdyby ještě dvě tři kila shodila, bylo by vám jí líto.
Před čtyřmi lety opustila basketbalový tým v rodných Karlových Varech, jako modelka odešla do světa a dnes si už občas nevzpomene na české slůvko.
„Myslím, že se už do Česka nevrátím,“ říká. „V New Yorku mám vlastní byt, vdám se tam a chci tam založit rodinu. Jen škoda, že se za mnou nepřestěhují taky naši. Rodiče a sestra nechtějí bydlet v 78. patře...“
* Abychom si to hned ujasnili - jak vycházíte s muži o půl hlavy menšími?
Ale dobře.
* Nechováme se ve vaší přítomnosti jaksi nepřirozeně?
Myslím, že ne. Snoubenec je taky menší, ale říká: „Mojí povahou se výška vynahradí.“ A mně se to líbí. Vždycky ho takhle obejmu... (směje se a předvádí gesto, jako by Křemílek bratrsky objal Vochomůrku) Vám by vadilo, že jsem vyšší?
* Kdybyste chodila na podpatcích, připadal bych si vedle vás jako dítě.
Podpatky mám zakázané. Snoubenci se to nejdřív líbilo, ale pak viděl na fotce, o kolik je menší, a přišel okamžitý zákaz.
* Co je vlastně zač, ten váš přítel?
Drew Aaron. O devět let starší majitel společnosti, která vyrábí papír. Jsme spolu od ledna.
* A už jste zasnoubeni. Není to brzo?
Není. Někdy člověk prostě ví, že by se měl zasnoubit a vdát. A tady nebylo co řešit.
* Dokonce vdavky? Ve dvaceti? A neklepou si vaši na čelo?
Jenom babičky říkají: „Ty seš ještě taková malinká.“ Jinak nic.
* Co vás na tom muži tak pobláznilo?
Prostě jsme se do sebe zamilovali. Je jedinečný, jeho povaha je skvělá, máme hodně společného. Nechci být konkrétnější, jenom říkám, že je ve všem úžasnej.
* Kde jste ho prvně potkala?
Při vernisáži fotografií - vidíte, třeba umění nás zajímá oba. Tehdy mě tam dotlačil kamarád, říkal: „Slíbilas mi to, musíš přijít.“ Já na to, že se mi nechce. Ale přišla jsem a tak jsme se seznámili.
* Jak přesně?
Drew mě pozval na večeři a řekl, jestli bych mu mohla dát číslo. Jak jinak se asi lidi představují? Já s ním šla na kafe až za tři měsíce, během kterých jsme si jen esemeskovali. Ale od té doby jsme se už nerozešli. A po čtvrtroce byly zásnuby.
* Požádal o vaši ruku?
Sehnal si číslo mého strýce, který jako jediný v rodině mluví anglicky. Ještě ten den mu zavolal. Všechno mu řekl - i to, že mě chce požádat o ruku. Pak poprosil, aby to strejda přeložil příbuzným, a nakonec jsem od rodiny dostala mailem svolení.
* Řekla jste snoubenci, že jste teď jako modelka v kurzu, takže dítě nepřichází v úvahu?
S dítětem počítáme až okolo mých osmadvaceti, ale zato už máme jména. Jedna dcera bude Hannah - je to židovské jméno a můj snoubenec je Žid, další holčička by byla Drew. Taky po tatínkovi.
* Nezlobte se, ale vy toho zatím o mužích nemůžete moc vědět. Je vám dvacet a v posledních čtyřech letech se trmácíte po celém světě...
Myslíte? Zase tak hrozný to s mou prací není, nějaký čas mi zbude. Takže možná by se nějaké ty vztahy našly. Chlapi už mě nemůžou moc překvapit.
* Kdy že se budete brát?
Asi už v srpnu - nejspíš v Brazílii nebo v Argentině. Moje rodina nemluví anglicky, tak jsme přemýšleli, že bychom si tu svatbu udělali jenom my dva, sami. Třeba někde v kostelíku, v přírodě. Myslím, že by to takhle bylo nádherný.
* Stresujete se při práci?
Už je to jiné než dřív. Dostávám jenom nejlepší práce, takže mám víc času na svůj život. Pracuju třeba jen tři dny v týdnu a někdy nedělám klidně dva týdny vůbec.
* Vážně jste dost hubená. Netýráte se?
Někdy se podívejte na mého hubeného otce, který je vyložený jedlík. Pak pochopíte, že nijak netrpím. Hodně sportuju, takže můžu jíst cokoli; do posilovny chodím každý den.
* To zvedáte činky?
Běhám šest mil denně. S přítelem jsme uvažovali o tréninku na newyorský maraton. I jeho otec tam mívá úspěchy.
* Tak sportu zdar. A proč teď zvědavě okukujete našeho fotografa?
Zajímá mě jeho foťák. Ráda fotím, sama mám digitální Cannon 5D.
* Fotíte i modelky?
Taky. Portréty. A cokoli, co mě zaujme na ulici. Až skončím s modelingem, chtěla bych si v New Yorku založit galerii s uměním, i s fotkama. Moje sestra je umělkyně, tak chci vystavovat její práce. Myslím, že má v Americe šanci - její malby a kresby jsou úžasný. A vůbec by mě bavilo hledat nové talenty.
* Nelituje vaše sestra, že se nestala modelkou?
Kdysi jsme se přihlásily do konkurzu navzájem, ale říká: „Jsem šťastná, že jsem doma. Ty tu práci dělej, já bych takhle nikdy necestovala.“ Takže nelituje, nežárlí. Byla spokojená, že vybrali mě. Ona za to dostala tři tisíce a koupila si telefon.
* Troufla byste si nafotit své kolegyně na titul nějakého magazínu?
Jako fotografka chci dělat něco umělečtějšího. Aby ty snímky nebyly jen hezké, ale aby na nich bylo i něco zajímavého, nad čím byste se zamyslel. A navíc bych s modelkami asi neměla trpělivost. Některé na fotografy nejsou zrovna hodné - otočí se zády a klidně řeknou: „Už ne. Už dost.“ To se stává třeba na konci Týdne módy v Paříži, kdy už je únava veliká, což ke konci některý modelky nezvládají.
* Setkala jste se někdy s oplzlým fotografem?
Například při převlékání na přehlídkách. Občas si při něm některé holky fotili a to se nehodí; není to profesionální.
* Bojíte se, když si třeba doma holíte nohy, že vás nějaký paparazzi vyfotí přes okno z protějšího domu?
Bydlíme v 78. patře, takže se rozhodně nestrachuju.
* Aha. A nemíváte závratě?
Ani ne. Užívám si krásné výhledy na Empire State Building a Central Park.
* Co dělá vlastně váš otec?
Je myslivec a právě má padesáté narozeniny. I proto jsem teď přijela do Čech. Jdeme oslavovat: s myslivci opékat prase.
* Naučil vás střílet?
Ne. Ale občas přinesl domů zvláštní zvířata, třeba lišče. Nebo jsme našli poraněného jestřába, vyléčili ho a vypustili.
* Takže nechodíte po ulicích ozbrojená, kdyby vás někdo otravoval?
Ne. Nemám nic. Ani slzný plyn.
* Nikdy se nevyskytujete v nebezpečnějších čtvrtích?
Pohybuju se na Manhattanu, kde jsem dřív bydlela a v Brooklynu. A tam mi to připadá bezpečnější než v Paříži, kde bych nevyšla ven po deváté.
* Nedávno jste prý vyrazila sama do Mexika - to jste se nebála?
Ne, všichni tam jsou hrozně přátelští.
* Poznávali Mexičané tvář slavné modelky?
Myslím, že ne. Byla jsem v malých mexických městech, kde podle mě lidi ani nemají televizi, takže by to byla velká náhoda.
* Vy tedy jenom nepřejíždíte v drahých autech mezi luxusními hotely?
Mám ráda cestování, při kterém to ani není možné. Nejlepší je prožít si vše natvrdo. Nemusím být v nejlepších hotelech.
* A když se vás lidi zeptají, co vlastně děláte za práci...
... tak řeknu, že jsem modelka. A oni to berou normálně, což je dobře - vždyť to není nijak výjimečná práce.
* Vy asi budete nejlepší basketbalistka mezi topmodelkami...
... to možná jo.
* Hrajete v New Yorku často?
S kamarádem si pravidelně chodíme zaházet pár trojek na hřiště, která tam mají na ulicích mezi baráky.
* A lidi kolem okukují, jak známá modelka dribluje?
Ani ne. Tam je známých osobností moc, lidi si tam úspěch přejou.
* Chodíte se dívat na zápasy basketbalové NBA?
Občas zajdu.
* A platíte si lístky?
Většinou dostanu pozvánku, takže jdu zadarmo. A taky už jsem byla se snoubencem párkrát na hokeji podívat se na Rangers.
* Váš snoubenec fandí Jágrovi?
Toho tam zná každej, ale já mu ukazovala i všechny ostatní české hráče a on jen říkal: „Hm, pěkný.“ Byl překvapenej.
* Mimochodem, Jaromír Jágr si dodělal maturitu až po třicítce. Jak to bude s vámi?
Až po třicítce? Super. Tak to ji taky možná dodělám až ve třiceti. Plánuju studovat v New Yorku - soukromě už jsem začala s francouzštinou a ještě bych chtěla vystudovat historii umění.
* Cítíte, že vám střední škola schází?
Ani ne. Škola života je určitě mnohem přínosnější. Vzdělání je důležitý, ale umět se postarat sama o sebe ještě důležitější.
