Habera: Slováci to u vás mají těžké

  • 11
Posadil se do poroty právě probíhající slovenské SuperStar a jeden soutěžící na něj po několika dnech podal žalobu. Zpěvák Pavol Habera však tvrdí, že nikoho neuráží. "Těm mladým lidem nakládám, co si zaslouží," říká.

Byl idolem fanynek a ve Zlatém slavíku porazil Karla Gotta. Jeho skupina Team byla nejpopulárnější v Československu.

Pak se Pavol Habera ztratil z očí. Alespoň tedy Čechům. Vzal si modelku Danielu Peštovou a usadil se v New Yorku.

Teď je zpátky: jako porotce začínající slovenské SuperStar a jako d'Artagnan v novém českém muzikálu Tři mušketýři.

* Příští sobotu bude vyhlášena anketa Český slavík a stále se mluví o tom, jestli s výsledky zamíchají zpěváci ze SuperStar. Aneta Langerová, Sámer Issa a další. Co myslíte?
Možná se to stane. Záleží na tom, kolik bude hlasovat mladých lidí. Když ale jedu autem, měl bych v rádiu ty nové zpěváky zachytit. Jenže kromě Anety jsem neslyšel nikoho, pouze o nich čtu v bulvárech. Zatím jsou to takoví bulvární zpěváci, žádný výsledek. Takže nemají proč myslet na Slavíka.

* Koho z nich znáte?
Nikoho. Mám doma desku právě od Anety, ale ještě jsem si ji nepustil. V rádiu hráli jednu její písničku, která mě trochu překvapila. Aneta říkala, že se nechce podřizovat zákonům showbyznysu, že chce být rockerka, a tohle bylo skoro až taneční. Něco s hvězdami.

* Letím ke hvězdám. Tu musela nazpívat povinně.
Při finále. Tak to možná byla výjimka. Jinak neznám nikoho.

* A SuperStar z jiných zemí?
Znám americké vítěze. První byla Kelly Clarksonová, druhý Ruben Studdard a naposledy Fantasia Barrinová.

* Ta jména asi brzo uslyšíme i u nás. Vždyť Clarksonová skončila druhá v celosvětovém finále a ve Spojených státech prodala nejvíc desek od dob Beatles. Je vážně tak dobrá?
Zpívá fantasticky. Může stát na pódiu s Whitney Houstonovou nebo Mariah Careyovou a neztratí se. Dobrá bude i Barrinová. Pět kol před koncem ji diváci málem vyřadili a porotce Clive Davis, který produkoval třeba desku Santany, jí řekl: "I když dneska vypadneš, u mě máš smlouvu."

* Na Slovensku máte za sebou konkurzy a zbývá padesát nejlepších. Už jste si mezi nimi vyhlédl favorita?
Je tam tak dvacet zpěváků, ze kterých by mohlo něco být. Jestli zvládnou zátěž, mají šanci zamávat se slovenskou hudbou. Hlavně se ženskou kategorií. Nejdůležitější pro ně bude, jestli prorazí do Česka. To je u nás měřítko úspěchu.

* Než jste vzal funkci porotce, slíbil jste, že nebudete soutěžící urážet.
To máte pravdu.

* Jenže uběhlo pár dní a už máte na krku žalobu.
No jo, mám. Ale když řeknete, že vám něčí zpěv připomíná travesty show, tak to přece není urážka!

* To říkáte vy. Rodina šestnáctiletého Erika Baláže má však trochu jiný názor. Žaluje vás, že jste se posmíval chlapcově sexuální orientaci.
Zrovna dneska jsem o tom uvažoval. Tisíce mladých lidí přijdou na konkurz: nejdřív před první porotu, ne před nás. Ta porota má za úkol vybrat nejhorší a nejlepší. Aby byla sranda a aby byl dobrý materiál. Těm nejhorším musí oznámit, že jsou skvělí, že postupují a že mají šanci na celkové vítězství. Blablabla, takové kydy. Oni pak žijí v naději, že jsou fantastičtí zpěváci, protože jim to řekli nějací odborníci. Pak ale předstoupí před nás a my jim naložíme, co si zaslouží. Těch špatných je tam tolik, že ne- můžete každému říct: "Víš co, bylo to špatné." To by byla pro televizi nuda. Musíte to říct jinak.

* Jak jinak?
Někomu řeknete, že se hodí do kremačního sboru Popolček, jinému zase, že vám to připomíná travesty show. Ten kluk asi nepochopil, že SuperStar je v první řadě show. Mně je úplně jedno, jestli je na holky, nebo na kluky.

* Ale on se prý kvůli vašemu výroku předávkoval prášky a pokusil o sebevraždu.
O to se už nestarám.

* Vážně ne? To mi trochu připomínáte chlapíka jménem Simon Cowell, obávaného porotce ze Spojených států a z Velké Británie. Ten se taky se zpěváky nemaže a říká jim: "Můžete sklapnout a jít."
Však mám taky Cowella zmáknutého, tři roky jsem ho v Americe poslouchal. On je skvělý v tom, že je Angličan a má ten parádní anglický humor. Myslím ale, že naše porota je ještě trochu dál a vypouští drsnější hlášky.

* Opravdu? To jde?
Jasně. Na nic si nehrajeme, žádná diplomacie. Dohlíží na nás jeden Polák, který sledoval rozjezd SuperStar po celé Evropě, i v Česku. Nedávno nám povídal, že jsme teda hodně ostří. Že už je to pořádná Itálie.

* Zkuste dát příklad.
Tak třeba jednomu klukovi jsem řekl, že poslední taková hrůza, kterou jsem viděl, byly olympijské obleky našich sportovců. No a dalšímu jsem doporučil, aby si se svíčkou v ruce stoupl do poslední řady hřbitovního sboru.

Rozplakal i Karla Gotta

* Mluvil jste o SuperStar s českými porotci?
Vůbec.

* Když u nás soutěž běžela poprvé, Hejma a spol. často opakovali, že je překvapily dvě věci: sebevědomí, ale na druhé straně i nesoudnost dnešní mládeže.
Je to na Slovensku stejné? Je, ale my jsme rádi za každého exota! Víte, neberu to zas tak vážně. Když chce někdo dostat naloženo, jen ať přijde. Mně nevadí, že lidi zpívají. I když špatně. Horší je, když jim povíte, že neumí zpívat, a oni se s vámi začnou hádat. To je ta nesoudnost.

* Hádají se často?
Docela jo. Ještě lepší je ale něco jiného. Jedné holce jsem řekl: "Ty už u nás v životě nezpívej! Zahrab se a nezpívej." Ona vyšla ven a tam moderátorům povídá: "Byli perfektní, doporučili mi zpívat v zahraničí."

* Při konkurzech v Česku to hlavně loni byla trochu nuda. Snad každý druhý, kdo přišel, zpíval obehranou písničku Killing Me Softly. Jaká byla nejčastější u vás?
Úplně stejná. A pak ještě Dvě malá křídla, což je totéž v češtině, od Heleny Vondráčkové. Hodně se zpívaly i moje písničky. Ale pak jsem to zarazil a v Bratislavě je už nezpíval nikdo. Když máte před sebou svého fanouška, nemůžete být objektivní.

* Co české písničky?
I těch bylo hodně. Hlavně ty velké ženské věci: Teď královnou jsem já z Kleopatry od Moniky Absolonové nebo Jsi můj pán z Draculy od Lucie Bílé. Takové skladby na Slovensku nemáme. Když si vezmete naši písničku Modrá od Jany Kirschner, tak je to jen tata tata tatata. Holka na ní ukáže pět tónů a nic víc.

* Ta soutěž stojí hodně na emocích. V Česku se dokonce stalo, že jeden ze zpěváků dostal epileptický záchvat. Máte podobnou zkušenost?
To spíš já málem dostal záchvat. Jeden soutěžící vyrukoval s odbojářskou písničkou a já šel do kolen. Dvakrát jsem to během konkurzů nevydržel a brečel jsem smíchy. Podruhé to byla holka, která zpívala I Will Always Love You od Whitney Houstonové. Viděl jsem ji první dva tóny a pak už kvůli slzám ne. Říkal jsem jí: "Děvče, ty nevlastníš hlas, ale zbraň hromadného ničení."

* Asi i soutěžící brečeli.
Venku se vypláčou, ale to si nijak neberu. Vždyť pro ně je to i tak škola. Dostanou od nás radu do života: "Zpívání, tomu se nevěnuj, dělej radši něco jiného." Pak ale tři holky secvičily písničku tak, že jsem měl slzy i já. Dojetí.

* To mi připomíná, jak jsem jedinkrát viděl brečet Karla Gotta. Když jste mu na jeho šedesátinách zpíval písničku Když muž se ženou snídá.
Vzpomínám si. Karel je umělec a prožívá totéž. Tehdy navíc poslouchal svoje písničky od jiných zpěváků a já jsem to snad i dobře zazpíval. Jen jednoduše, s kytarou.

* Navíc jste tu písničku sám složil. Měl jste ke Karlu Gottovi nějaký zvláštní vztah?
Do té doby ne. Uznával jsem ho, stejně jako většina ostatních. Ale nic víc. Vždyť začal zpívat dřív, než jsem se narodil. Napsat pro něj písničku, byť jen jednu, je čest.

* Stejně jako musí být čest porazit ho ve Zlatém slavíku. Vám se to povedlo v roce 1991.

To bych nebral vážně. Slavík je soutěž, ve které se dozvíte, jak jste na tom s popularitou. Můžete skončit sedmí, ale prodáte víc desek než vítěz. Ani nevím, kolik těch Slavíků mám.

* Tak to vám nevěřím!
Vážně. Pokud máte víc než tři, už se o ně nestaráte. Pak je tu ovšem Karel, který je počítá až od dvaceti. Do té doby asi ani on netušil, kolik jich má.

Jágr je náš fanoušek

* Kterou písničku jste v životě zpíval nejčastěji?
Žádný koncert Teamu nemůže končit jinak než...

* Reklamou na ticho?
Samozřejmě. To je, jako by Olympic nezahrál Jasnou zprávu.

* Viděl jsem nedávno k Reklamě na ticho klip, který byl natočen v roce 1988. Poznal byste se? Myslíte ty dlouhé vlasy?
Jistě, typický účes osmdesátých let. Skoro to vypadá, že jste v módě držel a i teď držíte krok s hokejistou Jaromírem Jágrem. To ne, byl jsem ostříhaný dřív než on. Ale zrovna Reklama na ticho je Jardova oblíbená, je náš velký fanoušek. Když jsme spolu na nějaké akci a začnou ji hrát, já se dekuju a on je první, který mě hledá, aby mě upozornil. Příští rok budeme mít velké turné, tak mu musím zavolat, aby přišel.

* Může se u takové písničky ještě stát, že zapomenete text?
Stalo se mi to u jiného našeho hitu: Je to vo hviezdach. Měl jsem takové okno, že jsem si vzpomněl jen na refrén. To pak nechám zpívat lidi a snažím se od nich něco pochytit.

* S Teamem jste prvně zpíval před sedmnácti lety a zpíváte pořád. Ještě vás neomrzel?
Team je pro mě priorita. Kdybych do něj v roce 1987 nevstoupil, tak se tady nebavíme. Bylo mi pětadvacet a já přemýšlel, jestli s muzikou praštím, nebo ne. Teď nám vyšla desátá deska.

* Jaká je?
Jmenuje se Team 10. Dělali jsme ji rok a půl a myslím, že bude stálejší než ty předtím. Nahráli jsme asi 23 písniček a postupně jsme vyřazovali ty, které nás po dvou měsících přestaly bavit. I texty jsou dospělé.

* Team má ale nejspíš největší slávu za sebou. Zažil ji na přelomu osmdesátých a devadesátých let, tedy v době, kdy se blížilo dělení Československa. Byl jste pro?
Počkejte, tomu nerozumím. Slávu za sebou? Naše poslední české turné před rokem bylo možná nejúspěšnější v historii kapely.

* No dobře, ale...
... ale v období, na které se ptáte, to kolem nás samozřejmě byla větší hysterie.

* Byl jste pro to rozdělení?
Ne. Ono je to vždycky tak, že se najde pár blbců, kterým se něco hodí a kteří chtějí něco jiného než většina. Jenže ta většina se takovými prkotinami nezabývá. Tehdy se situace trochu podcenila a už se nedala vrátit. Dost dlouho trvalo, než jsem se s tím dokázal smířit. Díky bohu jsme se ale rozdělili pokojnou cestou. Nebyla druhá Jugoslávie, což se velmi lehce mohlo stát. Dneska jsem hrdý, že se daří i Slovensku, čemuž zpočátku nikdo moc nevěřil.

* A nakonec i úcta obou národů k sobě je možná větší, než kdybychom zůstali spolu. Na Slovensku už si váží českých turistů, vědí, že jim tam přivezou peníze. Ale těsně po rozdělení to bylo všechno úplně na...
Proč myslíte? Slováci to u vás neměli lehké. Zaměstnanci našich rádií nebyli ti, kteří chtěli rozdělit Československo, a české písničky se na Slovensku normálně hrály. Ale tady u vás vznikla vůči slovenské hudbě averze, takový pocit, že všichni Slováci jsou blbci a že se chtěli trhnout. Každý každého urážel, tři čtyři roky jsem cítil, že se na nás v Česku blbě dívají. Přežili jsme jen my, Žbirka a Elán. Od té doby se tady slovenské kapely docela těžko prosazují.

* Ale třeba Team prodá víc desek v Česku.
Protože máte dvakrát víc obyvatel a o jednu třetinu silnější ekonomiku. U nás, když mají dát lidi 250 korun za lístek na koncert, hodně si to rozmýšlejí. Třeba čtyři dni, tady jeden.

* To je ten ekonomický rozdíl tak vidět?
Nejvíc na prodeji desek. Prodáme jich o dvě třetiny víc u vás než na Slovensku. Tam se zase víc vypaluje. Přijdete na koncert a najednou vidíte, že všichni znají vaši písničku, ale prodaných desek není ani tolik, kolik lidí stojí pod pódiem. Pro ně je čtyři sta korun za desku hodně, radši si koupí za patnáct korun prázdné cédéčko a vypalují. Sice to chápu, ale je to nezákonné a pro nás na nic. Jediné dobré na tom je, že se hudba šíří dál.

Vladimíra Mečiara bych nevolil

* Trochu rychle jsme utekli od tématu rozpadu Československa. Dodnes je u nás zažité, že ho Slováci chtěli víc než Češi. Proč?
To nevím. V uměleckých kruzích jsem nepoznal jediného člověka, který by byl pro. Když se na silvestra v roce 1992 naposledy vedle sebe hrály obě hymny, můj kolega z divadla Mároš Slovák plakal. Seděli jsme v šatně úplně hotoví, vůbec jsme nechápali, proč jdeme od sebe.

* Ale pak hodně těch umělců odešlo do Česka. Rolincová, Fenič, Jakubisko... Co se stalo?
Dara dostala nabídku od Gotta, ostatní měli jiné problémy. Víc o tom nevím. Ta doba před dvanácti lety byla spojena se dvěma výraznými politiky - s Václavem Klausem a Vladimírem Mečiarem.

* Kdo z nich vám byl tehdy sympatičtější?
Politiky obecně nemám moc v lásce, navíc tyhle dva osobně neznám, takže nemůžu soudit. Kdybych to ale bral podle výsledků, bude odpověď jednoznačná: Klaus.

* Zeptám se jinak. První z nich se stal loni prezidentem. Přál byste stejnou funkci i tomu druhému? Těžká otázka...
Tak ještě jinak: Volil jste ho? Byl jsem v New Yorku, takže se můžu odpovědi vyhnout. Ale asi bych volil toho prezidenta, kterého máme. Ivana Gašparoviče.

* Ale Mečiar býval hrdinou slovenského lidu. Co se stalo?
On na začátku kariéry na všechny působil sympaticky, i na mě. Třeba Milan Kňažko byl jeho pravá ruka a teď jsou největší nepřátelé. Spíš byste se měl zeptat lidí, kteří ho znají, já jsem jen obyčejný zpěvák. Znám ho stejně jako vy. Tedy skoro vůbec.

* Ale já jsem Čech, a proto se ptám vás. Jestli byl pro obyčejného Slováka dřív hrdina a teď už není.
Jsou k němu velké sympatie a na druhou stranu velké antipatie. Pak ještě existuje něco mezi, a to jsem já. Pro mě je to normální slovenský občan. Občan, kterého nevolím.

PAVOL HABERA
Reklama na Ticho. Je to vo hviezdach. Láska, necestuj tým vlakom. I díky těmto hitům prodal Pavol Habera víc než milion desek. Narodil se 12. dubna 1962 v Brezne, vystudoval střední průmyslovou školu a Vysokou školu ekonomickou. V roce 1987 začal zpívat se skupinou Team a letos spolu vydávají desáté album. Z prvního manželství má dospělou dceru Zuzanu a se současnou partnerkou, českou modelkou Danielou Peštovou, dvouletou Ellu. Daniela má ještě osmiletého syna Yannicka. Žili v New Yorku, teď bydlí v Praze.

Pavol Habera.

Pavol Habera.

Pavol Habera.

Pavol Habera.

Pavol Habera.

Zpěvák Pavol Habera během on-line rozhovoru se čtenáři iDNES.

Pavol Habera.

Pavol Habera.

Pavol Habera.

Pavol Habera.

Pavol Habera v redakci iDNES při on-line rozhovoru. (31. března 2003).

Pavol Habera během on-line rozhovoru v iDNES.

Pavol Habera

Pavol Habera, zpěvák a kytarista slovenské poproickové kapely Team (srpen 2003)