Gottova dcera: Líbí se mi anonymita

Věnuje se bojovým uměním, mluví finsky, německy, anglicky a rusky. Učí se švédsky a chystá se zvládnout japonštinu. Její životní láskou je kytarista Timo Tolkki z heavymetalové skupiny Stratovarius a jejím otcem několikanásobný Český slavík Karel Gott. Ve Finsku o tom však nikdo neví, a proto se jí tam tak dobře žije.
* Bydlíte v malém městečku 30 km od Helsinek. Nevyměnila byste ho za Prahu nebo za New York, kdybyste měla tu možnost?
Praha a New York jsou místa, kam se ráda podívám na dovolenou, když chci nakoupit ode všeho, na co si vzpomenu, a chodit do dobrých restaurací a na dobré drinky. Ale na takové věci v běžném životě stejně není čas. Ve velkoměstech jsou obrovské problémy s dopravou, nedá se tam zaparkovat, do práce se jede hodiny a z toho dne potom nic není. Navíc je tam všude spousta lidí a to mě stresuje. Někdo má rád to vzrušení z velkoměsta, ale já ne.

* Taková jste byla odjakživa, nebo to přišlo s věkem?
Když jsem byla mladší, byla jsem hodně společenský člověk. Pořád jsem chtěla mít kolem sebe lidi a nevydržela jsem v podstatě ani hodinu doma. Máma mi říkala: Ty se domů chodíš akorát vyspat. Ale s léty se to nějak změnilo a teď jsem čím dál tím víc ráda sama nebo v rodinném kruhu a někdy jsem dokonce ráda, když Timo odjede na víkend na nějaký festival, protože pak mám opravdu čas jenom sama pro sebe a můžu být se svými knihami, učebnicemi nebo filmy.

* Nevyčerpává vás, že musíte mluvit od rána do večera cizím jazykem?
Finština mi už problémy nedělá. Všechno, co chci, už umím říct, ale pořád ještě v tom jazyce nemyslím, takže když například konverzuji celý večer s přáteli, rychle se unavím.

* Máte nějaký systém, jak si obohacujete slovní zásobu?
Najdu si slovíčko ve slovníku a zapíšu si ho. Jinak to nejde. Spousta lidí si myslí, že se čtyři roky bude učit jazyk a pak ho bude umět. Ano, bude ho umět, ale pokud v tom státě nebude žít, tak ho zapomene. Takže já se učím nová slovíčka, gramatiku a slovní obraty ve všech jazycích, které umím. Němčině se věnuji od dvanácti let, angličtině od čtrnácti. Několikrát do roka jedu do Německa a anglicky mluvím s Timem, tak tímhle mám aspoň pojištěné, že ji nezapomenu.

* Vy se spolu nebavíte finsky?
Ne. Já jsem se Tima ptala, proč se mnou nechce mluvit finsky, a on mi říkal, že by mu to přišlo divné. Povídal: Se stejnou ženou ve stejné domácnosti po třech letech ze dne na den změnit jazyk, to je jako kdyby jsi najednou byla jiný člověk.

* Něco na tom je...
Jeden náš kamarád má za ženu Rumunku, která se také naučila za čtyři roky finsky, a přesto spolu mluví anglicky. On říkal, že to jinak nejde, že už to má tak zakódované. Když se svojí ženě podívá do tváře, automaticky mu prý naskočí angličtina.

* Takže vy si tu finštinu můžete nechat na partnerskou krizi. Nemusíte měnit partnera, stačí vám změnit jazyk.
Jo, to je dobré řešení. Ale já jsem tam takhle spokojená, poněvadž kamarády, kteří se mnou mluví finsky, kolem sebe mám, takže si cvičím dva jazyky zároveň. A čtu anglické knihy, protože jsou v nich slovíčka, která se v běžné mluvě nepoužívají. Timo není rodilý mluvčí, takže jeho slovní zásoba je svým způsobem omezená.

* Přemýšleli jste o tom, co budete dělat, až se vám narodí dítě, jak na něj budete mluvit?
My předpokládáme, že se nám nenarodí.

* Vy děti nechcete?
Já mám pocit, že lidi musí mít všechno strašně zaškatulkované. Když se řekne žena, tak to pro ně jednoznačně znamená matka. Být matkou je přirozené, ale není to pravidlo.

* A co Timo?
On děti taky nechce. Má skoro šestnáctiletou dceru z prvního manželství a říká, že je rád, že už je ve věku, kdy se o sebe postará sama. Mít dítě je podle něj strašná zodpovědnost a spousta práce.

* Je to z vaší strany definitivní rozhodnutí?
Já to u sebe vidím dost definitivní, ale znáte to: Nikdy neříkej nikdy. Když mi bylo osmnáct, tak jsem tvrdila, že bych se nikdy neodstěhovala do ciziny, protože bych to nevydržela bez svých přátel, na které jsem si za ta léta zvykla, že by se mi stýkalo a já nevím co ještě. A teď žiju ve Finsku, vůbec se mi nestýská a jsem tam šťastná.

* Čím si vysvětlujete? Je to mužem se kterým žijete, nebo tím, že tam pro nikoho nejste dcerou populárního zpěváka, anebo vám ta změna životního stylu prostě přišla vhod?
Je v tom podstatě všechno dohromady. Za prvé Timo je moje první oboustranně šťastná láska, která mi vyšla, což bylo vzhledem k mému věku právě na čase, a líbí se mi i anonymita, která mi v Česku chyběla. Tady jdu po ulici nebo do obchodu a lidi se otáčejí a mnohdy neskrývaně komentují nebo svým výrazem dávají najevo svoji libost či nelibost. Tam jsem absolutně inkognito, což se mi líbí.

* Už vás tam navštívili rodiče?
Ne. Maminka to plánuje na příští rok a táta nejprve říkal, že je to daleko a že je tam zima a že je to na jeho vkus nezajímavé. Upřímně řečeno, ono tam opravdu není moc co vidět. Je tam velmi pěkný přístav, ale město plné památek to není. A příroda je tam sice krásná, ale třeba v Kanadě nebo ve Švýcarsku je mnohem hezčí. Ale na druhou stranu, když jsem žila v Praze, tak jsem na to všechno kolem sebe byla tak zvyklá, že už jsem to ani nevnímala. Na Hradě jsem byla všehovšudy dvakrát v životě, protože ten můj život byl beztak jen o tom, že jsem šla ráno do práce, večer se vrátila, pak jsem měla nějaký kurz, který skončil v deset hodin, a pak jsem se musela rozhodnout, jestli si zajdu s někým na skleničku, nebo si přečtu knihu. A tak to bylo každý den.

* Ve Finsku žijete jinak?
Nemám žádný stálý pracovní poměr, takže jsem vlastně pánem svého času.
Prodávám po internetu propagační předměty skupiny Stratovarius, ve které Timo hraje. Počítač máme doma, takže si práci můžu rozvrhnout, jak potřebuji. Většinou ji přizpůsobuji svým jazykovým kurzům. Buď vstanu brzo ráno, anebo si ji udělám o víkendu.

* Váš otec vás vzal na oslavu svých narozenin do New Yorku a myslím, že i nezasvěceným bylo jasné, že jste si nějací bližší.
Já mám taky pocit, že mezi sebou máme v posledních letech nějaký lepší vztah. Takový vřelejší. No, některé věci člověku dojdou až časem... Nebo člověk také pozná, co má, až když to ztratí. A teď už se vidíme zřídka.

* Nikdy jste spolu nežili, máte pocit, že vás přesto ovlivnil, že měl vliv na vaši výchovu a na to, co jste pak dělala dál?
Vždycky mě nutil, abych se učila jazyky, což se mi jako dítěti moc nelíbilo, ale nelituju toho. Za odměnu mě pak vzal ještě za totáče do Německa. Ale jinak samozřejmě nejvíc dítě ovlivňuje ten rodič, který se mu věnuje každodenně.

* Pamatujete si, že by vás někdy potrestal?
Nikdy tělesně. Ale umí se samozřejmě zlobit. To ano. Pro mě bylo největším trestem vidět, že jsem udělala chybu a že jsem zklamala člověka, který mě má rád. Já bych chtěla vycházet se všemi, ale ono to bohužel nejde, zavděčit se všem a ještě i sobě.

* Vnímala jste vždycky Karla Gotta jenom jako otce, nebo pro vás byl občas Karlem Gottem - slavnou populární osobností?
Cítila jsem obojí.

* Takže jsou věci, které byste mu nikdy nesvěřila, protože byste měla před ním ostych nebo pocit, že ho tím obtěžujete?
Tak nějak, ale možná bych za ním nešla i proto, že máme dost rozdílné povahy.

* V čem se lišíte?
My se lišíme v takových základních věcech, jako že táta třeba nedokáže pochopit, že se můžu usadit ve Finsku a žít tam podle jeho názoru nudný život. Při jeho nabitém pracovním programu je to něco nepředstavitelného. Možná že pro tátu je taky těžké pochopit, že na světě je spousta lidských povah a každá potřebuje něco jiného. Já bych v tom neviděla takový problém, ale jeho to vždycky vyvede z míry.

* Zdědila jste po něm hudební sluch? Umíte zpívat?
Ne.

* Jste si tím jistá?
Jsem, protože jednou jsem si jako dítě nahrála svůj zpěv na pásek a bylo to strašné. Ale i kdybych zpívat uměla, tak by ze mě nikdy dobrá zpěvačka nebyla, protože jsem strašně stydlivý člověk. Když se na mě v New Yorku na oslavě tátových narozenin všichni koukali, byla jsem z toho strašně nervózní.

* Prožila jste dětství bez otce. Cítíte to jako křivdu? Máte pocit, že vás to nějak negativně poznamenalo?
Já vůbec nemám pocit, že jsem o něco přišla. V životě je vždycky něco za něco. Člověk nikdy nemůže mít všechno. Mít úspěšné rodiče, bezva život, skvělé přátele, dobrého partnera, to je všechno krásné, ale vždycky je to vykoupené něčím negativním.

* Takže vy si nenesete žádný šrám na duši?
Moje negativní vzpomínky se vztahují jenom k některým spolužákům a kolegům v práci. Tam jsem potkala lidi, kteří mě odsoudili, aniž by mě znali. Dělala jsem barmanku a oni mě schválně, protože jsem Gottová a protože si mysleli, že s tím budu mít problémy, poslali třeba umývat lednice místo toho, abych míchala drinky. Já se však žádné práce neštítím, a to když zjistili, přišli a omluvili se mi. Ale mně už to bylo jedno. Tímhle už pro mě beztak skončili. Nemám totiž ráda předsudky a ukvapené závěry. Měli se nejprve přesvědčit o mé povaze a pak dělat úsudky.

* Co říkáte tomu, že by váš otec měl rád další dítě?
No, určitě je to pro mě lepší, než kdyby to měl být vnouček, kterého bych zplodila já.
Ale ještě radši bych byla, kdybychom zůstali jenom takhle ve dvou s mojí nevlastní sestrou Lucinkou.

MŮJ TIMO. Dominika se odstěhovala do Finska za svým přítelem Timem Tolkkim, který hraje v heavymetalové skupině Stratovarius.

NA TIMES SQUARE. Zpěvák Karel Gott, jeho dcera Dominika (vlevo) a přítelkyně Ivana Macháčková na newyorském Times Square.

Kromě přítelkyně Ivany Macháčkové (vlevo) doprovázela Karla Gotta na oslavách v New Yorku i jeho dcera Dominika (na snímku vpravo).

Karel Gott s dcerou Dominikou (vlevo) a přítelkyní Ivanou.