Tisíce diváků, které Gregory Peck oslnil ve filmu Prázdniny v Římě, nebyly zasaženy - stejně jako jeho filmová partnerka Audrey Hepburnová - pouze sametovým pohledem hercových očí. Gregory chodil s ukázkovou graciézností. Miroslav Kučera, přednosta kliniky tělovýchovného lékařství pražské motolské nemocnice tvrdí, že to byl zřejmě nejharmoničtější pohybový projev, jaký kdy viděl.
Existují však i opačné příklady.
"Když chvíli sledujete například takového Lukáše Vaculíka, musíte si všimnout, že tu něco nehraje," zamýšlí se jeho kolegyně Mahulena Bočanová. "Je to velmi pohledný a příjemný chlap, ale při chůzi není přesvědčivý. No, co na tom, třeba zase umí hezky sedět nebo ležet," s úsměvem mávne rukou herečka, jejíž styl chůze je podle odborníků naopak téměř ukázkový. Díky němu je po ní poptávka i na přehlídkových molech. Ona osobně se domnívá, že k němu má vrozený talent. Je to sice pravda, zdaleka ne však celá.
Tělo jako svíce
Základem dobré chůze je správné držení těla. Rodiče, kteří by právě teď chtěli dospívajícím dětem zopakovat "nehrb se, nevěš to rameno dolů, nekruť se", nechť ještě na chvilku zadrží.
"Je to úplně stejné, jako byste levákovi doporučovali, aby psal pravou," soudí o těchto příkazech profesor Kučera. "Vadné držení těla, jehož následkem bývá i nevzhledná chůze, je totiž vždy způsobeno nějakou vnitřní změnou organismu. Nemůžete někomu poručit, aby přestal mít jednu nohu kratší. Nemůžete mu zakázat skoliózu nebo problémy s krční páteří."
Většinu těchto odchylek je ovšem možné alespoň částečně upravit rehabilitačním cvičením, které zpevní svalový korzet. S lepším držením těla pak ruku v ruce kráčí i vznosnější chůze.
Ani lidé, kteří mají to štěstí, že se narodili s tělem rovným jako svíce, což je třeba případ Mahuleny Bočanové, však nemají automaticky vyhráno. Nebudou-li cvičit, nedosáhne jejich chůze nikdy dokonalosti.
"V dětství deset let baletu a pak láska k tanci," přiznává herečka své někdejší investice. Dnes je úročí.
Hlavu zpříma
Mezi další aktiva pro správnou chůzi patří také správná dávka sebevědomí.
"Všimla jsem si, že vysocí lidé - a zejména ženy - často sklánějí hlavu a celí se přikrčují, jako by se za svou výšku styděli," zamýšlí se Mahulena Bočanová. "Malí lidé naopak vytahují hlavu tak, až ji mají v mírném záklonu, což působí zbytečně přísným, komisním dojmem."
Podle Dany Gregorové, ředitelky agentury Miss Models, bývá zakopaný pes opravdu právě v postavení hlavy.
"Držet ji zpříma znamená zatáhnout lopatky, povytáhnout krk mírně z ramen a bradu držet v pravém úhlu k ose těla - ani výš, ani níž," doporučuje někdejší tanečnice, která se tématem chůze kromě jiného zabývala také ve své diplomové práci. "Při volnějším pohybu můžete povolit dolní polovině těla, na tu horní ale musíte být přísní, chcete-li vypadat dobře."
Mužným krokem
V kategorii mužského kroku je méně imperativů než u křehčí poloviny lidstva. Pánům v podstatě stačí, když zajdou občas do tělocvičny nebo na hřiště, mají zdravé sebevědomí a na nic si nehrají. Směšně působí napodobování kroku svalovců - těžko předvádět hru svalů v místech, kde se nalézají jen tukové polštáře. Časy, kdy se napodobovala chůze populárních kovbojů, už také pomalu odcházejí.
"Krok skutečných honáků byl vlastně anomální: ti chlapci jen vyrovnávali svalové přetížení, kterému byli vystaveni v důsledku několikahodinového pobytu v sedle," vysvětluje profesor Kučera. Kovbojové tímto způsobem podvědomě zabraňovali deformacím organismu. Kdo by však na toporné honácké chůzi trval, aniž předtím řádně zpěnil svého oře, ten by si deformace možná naopak přivodil. Kdo chce tedy chodit jako Clint Eastwood, musí stejně jako on milovat koně a vzít existenci fitness center více než jen na vědomí, jinak bude mít smůlu.
"Muži by si měli občas zkontrolovat postavení chodidel - ta se nevytáčejí ani ven, ani dovnitř," připomíná ještě ředitelka Miss Models. "Potíže jim také dělává pohyb rukou, neměli by jimi příliš máchat. K největším nešvarům patří pak dávání rukou do kapes. Jestliže se o ně ještě opřete, vychýlíte tím vlastně zcela osu těla - záda jsou shrbená, břicho vystrčené, což opravdu dobře nevypadá. Když už vůbec ruce v kapsách mít, pak jen volně položené, palce ven."
Laní chůzí
Hlavu nahoru, lopatky k sobě, stáhnout břišní a sedací svaly - to všechno si musí podle Dany Gregorové v duchu zopakovat žena, než udělá první pohledný krok. Budoucím modelkám a těm, které chtějí chodit opravdu dokonale, malovává na zem pět až deset centimetrů silnou čáru křídou. Po ní se učí kráčet tak, aniž by šláply vedle - sklánět hlavu pro kontrolu však nesmějí. Tento úkol není jednoduchý, proto se nacvičuje s rukama v pase. Až časem se přestěhují o pár centimetrů níže, to aby si uvědomily práci boků. V momentě, kdy se během chůze zastaví, by dámy měly přenést váhu těla na zadní nohu, nikoli tedy na přední, jak to často dělávají.
Pánům se přenášení váhy na bok nedoporučuje, vypadají pak totiž... poněkud křehce. Muž se zastaví tak, že lehce rozkročí nohy a eventuálně se několikrát mírně zhoupne. Nevíte přesně jak? Pak si dopřejte názornou lekci: pusťte si jakýkoli film s Eastwoodem v hlavní roli...
