Ve Francii žije asi 300.000 kočovníků - nejčastěji z různých romských skupin - z nichž asi 70.000 zůstává na jednom místě po několik měsíců a asi 100.000 se prakticky již usadilo.
Nynější zákon, který bude projednáván v parlamentu v červnu, doplňuje tzv. Bessonův zákon z roku 1990. Ten měl obdobné požadavky, avšak nestanovoval pro jejich splnění časové lhůty ani postihy. V důsledku toho jen asi třetina francouzských departementů má funkční místa, kde by kočovníci mohli parkovat své karavany a připojit se na elektřinu a vodovod. Pravidelně se přitom opakují střety mezi místními úřady, které jsou nedůvěřivé vůči kočovníkům a snaží se jim bránit v táboření "na divoko".
Nynější návrh předpokládá, že zařízení pro kočovníky musí mít každé město nad 5000 obyvatel. O jejich rozdělení se však jednotlivé osady mohou dohodnout v rámci departementu a po dohodě se zástupci kočovníků. Po schválení zákona budou mít departementy 18 měsíců na dohodu a jednotlivé osady pak další dva roky k jeho realizaci. Pokud se tak nestane, rozhodne autoritativně prefekt.
Na druhou stranu návrh zákona dává místním úřadům větší pravomoci při vykazování kočovníků tábořících na nepovolených místech. Rovněž vytváření parkovacích míst a přípojek vody a elektřiny bude ze 70 procent financovat stát. Stejně tak přispěje na 50 procent nákladů na jejich provoz, čtvrtinu zaplatí departement a čtvrtinu kočovníci.
Podle odhadu předkladatelů zákona je nyní zapotřebí asi 30.000 míst pro kočovníky, zatímco nyní jich je 10.000. Tento deficit by měl být vyrovnán během tří až čtyř let a stát by akce měla přijít na 1,7 miliardy franků.
Nynější zákon, který bude projednáván v parlamentu v červnu, doplňuje tzv. Bessonův zákon z roku 1990. Ten měl obdobné požadavky, avšak nestanovoval pro jejich splnění časové lhůty ani postihy. V důsledku toho jen asi třetina francouzských departementů má funkční místa, kde by kočovníci mohli parkovat své karavany a připojit se na elektřinu a vodovod. Pravidelně se přitom opakují střety mezi místními úřady, které jsou nedůvěřivé vůči kočovníkům a snaží se jim bránit v táboření "na divoko".
Nynější návrh předpokládá, že zařízení pro kočovníky musí mít každé město nad 5000 obyvatel. O jejich rozdělení se však jednotlivé osady mohou dohodnout v rámci departementu a po dohodě se zástupci kočovníků. Po schválení zákona budou mít departementy 18 měsíců na dohodu a jednotlivé osady pak další dva roky k jeho realizaci. Pokud se tak nestane, rozhodne autoritativně prefekt.
Na druhou stranu návrh zákona dává místním úřadům větší pravomoci při vykazování kočovníků tábořících na nepovolených místech. Rovněž vytváření parkovacích míst a přípojek vody a elektřiny bude ze 70 procent financovat stát. Stejně tak přispěje na 50 procent nákladů na jejich provoz, čtvrtinu zaplatí departement a čtvrtinu kočovníci.
Podle odhadu předkladatelů zákona je nyní zapotřebí asi 30.000 míst pro kočovníky, zatímco nyní jich je 10.000. Tento deficit by měl být vyrovnán během tří až čtyř let a stát by akce měla přijít na 1,7 miliardy franků.
