Takže jste cestomaniak?
"Jezdím do zahraničí každý rok dvakrát až třikrát. Nekouřím ani nemiluju rychlá auta. Nejsem sběratel ničeho, ani peněz, proto jsem projel velkou část světa. I hodně exotická místa. Celá studentská léta, i později, když jsem nemohl vykonávat své povolání, jsem se živil jako průvodce. Jezdil jsem především do východního bloku, takže jenom v Rusku jsem byl asi padesátkrát.
Nenapadlo vás někdy založit cestovní kancelář Febio?
"Víte, že jo? V jednom období jsem na to myslel, ale pak jsem si naštěstí uvědomil, že člověk nemůže dělat několik věcí najednou."
Čím se Cestománie liší od klasických cestopisných dokumentů?
"Původní myšlenka byla otevírat po roce 1989 tomuto národu svět. Věřil jsem, že to pomůže oprostit se od různých rasistických nálad, které samozřejmě vznikají v izolaci. Také třeba pro lidi na českém venkově je určitě zajímavé podívat se do jiných obývacích pokojů než do svých. Proto jsou ty filmy spíš o běžných věcech, o životě lidí jinde než o tom, která hora je v té zemi nejvyšší."
Byla Cestománie jen pro Čechy anebo jste s ní uspěli i ve světě?
"První série 26 filmů se prodala i do mnoha zemí světa. Koupili ji například Američané do kabelové televize, Portugalci pro celou Jižní Ameriku. Proto se také Česká televize rozhodla v ní pokračovat. Ovšem v dnešní situaci nevíme, jak všechno dopadne..."
Jak cestujete vy sám?
"Hlavně necestuji s cestovními kancelářemi, protože jsem si je už dost užil při průvodcování. Dnes svět zvládnete s troškou odvahy sami."
Která země nebo město vás vzaly za srdce?
"Naposledy mě mile překvapilo Rio de Janeiro. Už jsem dlouho na světě, ale takovou rozmanitost jsem nikde neviděl. Věžáky a romantická zákoutí. Pláže, kde můžete být sám, ostrůvky, z nichž dojíždějí lidé do práce, hory... Je tam všechno, po čem člověk může toužit, na jedné hromadě. Fascinovalo mě to. Zároveň jsem se tam nesetkal s žádnou kriminalitou, o které se u nás mluví. To neznamená, že tam není, ale asi v takové míře jako u nás."
Byl jste také na karnevalu?
"Je to jeden z nejneuvěřitělnějších zážitků mého života. To se vám skutečně zastavuje rozum. Ta živelnost, největší lidská show, barevnost, živočišnost! Cítil jsem se přirozeně, příjemně. Kvůli tomu bych se chtěl vrátit a napadlo mne dokonce, že bych tam dokázal i žít."
Po každém Febiofestu odjíždíte relaxovat do zahraničí. Kam to bude letos?
"Uvažuji o Peru. Už se tam chci podívat dlouho, ale stále to odkládám."
Proč jste vlastně nikdy neemigroval, když jste k tomu měl tolik příležitostí?
"Paradoxně jsem emigroval přičiněním politiků ze Slovenska. Pokud jde o svět západní, mnohokrát jsem si s tou myšlenkou pohrával. Jednou jsem byl dokonce velice blízko k realizaci, ale nakonec to byl asi kousek zbabělosti, který mi zabránil odejít. Jsem hodně společenský, rád mluvím, scházím se s lidmi. Bál jsem se samoty, opuštění, a toho, že si rovnocenné vztahy už nenajdu. Navíc bych těžko ke svým filmům psal scénáře v cizí řeči. Vždycky jsem vnímal svět pozitivně a nikdy jsem si nepřipustil, že tu komunismus bude věčně.
